Rozum

Tito si o sobě mysleli, že jsou bytostmi, které existují skrze sebe sama, bez Počátku, neboť nemohli zavnímat nikoho, kdo by existoval před nimi samými. Proto žili v neposlušnosti a vzpouře a neuctívali Toho, skrze Nějž vznikli. Usilovali o to, aby jeden ovládl druhého, a pokoušeli se vůči sobě vybouřit ve své lásce k prázdné slávě, avšak sláva, kterou mají, bude příčinou spojení těch, kteří jsou věčně. Oni jsou pouhé nápodoby toho, co je nahoře. Stali se žádostiví po moci, kterou by jeden nad druhým mohl vykonávat, vždy však podle vznešenosti jména, jehož stínem oni byli a každý si namlouval, že je nadřazený druhému.

Ale myšlení těchto všech nebylo neplodné, nýbrž – právě tak jako těch, jichž jsou stíny – je povede vše, co myslí, k Synovi jako zástavě a všechny, na které myslí, k následování. Stalo se, že z nich povstalo četné potomstvo: bojovníci, válečníci, povstalci, rozkolníci, mocí posedlí a všichni, kteří z takových bytostí povstávají. Rozum (tj. světská Sofia) byl příčinou jejich zrodu, byl ale z nich nemálo zděšený a udivený: místo dokonalosti spatřil nedostatečnost, místo spojenectví rozkol, místo stability konflikt a místo klidu rozbroj.

A ani nebyl schopen (rozum – světská Sofia) zastavit jejich lásku k chaosu, ani je zničit. Byl bezmocný od té doby, kdy ztratil svou úplnost (jednotu s Otcem) a opustila ho jeho vznešenost.

Třídílný traktát beze jména  (1.díl)

(Nag Hammadí Codex I,4)

Příběh o povstání hada

Mgr Jan Kozák