Povrchnost
Naše povrchnost nás uvádí do klamu, ve kterém se domníváme, že něco známe, něčemu rozumíme, že víme, o co jde, ale ve skutečnosti tomu tak není. Pouze přebíráme něčí názory, které jsou v lepším případě neúplné a v tom horším případě přímo zavádějící, nepravdivé a manipulativní. Co nás vede k tomuto přístupu? A dá se s tím něco dělat? Tento náš povrchní přístup vede i k tomu, že si vytváříme nereálné představy o okolním světě, ve kterém žijeme. Na jejich základě pak nežijeme reálný život, ale život iluzorní. Prvním předpokladem rozvoje člověka je jeho touha po získávání informací, jeho touha po vědění a poznání. Bez tohoto předpokladu se nemůžeme dobrat žádných pozitivních výsledků.
K naší povrchnosti přímo přispívá přechod od tištěných informací k informacím prezentovaných na elektronických médiích. Sami si můžete vyzkoušet, jak na vás budou působit informace v tištěné podobě a jak ty samé informace v elektronické podobě. Je všeobecně známou skutečností, že většina z nás svoje čtení omezuje na přečtení titulků jednotlivých příspěvků. V tom lepším případě zběžně přelétneme text příspěvku očima, kde se omezíme zejména na zvýrazněné části textu. Tohoto si jsou vědomi i provozovatelé jednotlivých internetových serverů, kteří sledují, jak dlouho se na konkrétní stránce zdržíme. Proto se můžeme často setkat také s tím, že název článku vůbec neodpovídá jeho obsahu. Název bývá většinou tak bombastický a zavádějící, aby přitáhnul naši pozornost, případně sdělující obsah, který nám chce jeho autor podsunout. Ve vlastním textu pak při sebevětší snaze často nenajdete nic, co by jeho nadpisu odpovídalo. Toto je současná realita. Co nás k ní ale přivedlo? Patřím k těm, kteří si ještě pamatují doby, kdy se dal i nadrozměrný formát Rudého práva v klidu přečíst od první stránky až po poslední stránku věnující se sportu. Ve své době totiž tištěné noviny představovaly jediný informační zdroj. Díky tomu, že tyto zprávy centrálně vydávala státní ČTK (Československá tisková kancelář), mohli jsme se se stejnými informacemi setkat i v jiných denících, rozhlase, či televizi. Pokud jsme se s nimi po ránu seznámili, měli jsme zbytek dne klid na práci, či zábavu. Tento stav vedl k tomu, že lidé si začali myslet, že co je publikováno, je také pravda. Pokud jste tomu nechtěli věřit, poslouchali jste Hlas Ameriky či Svobodnou Evropu. To byl ale pouze nesmělý začátek nastupujícího procesu. Na rozdíl od předchozí doby jsme dnes doslova zahlceni nepřetržitým tokem informací, kterými nás jednotlivé zdroje v průběhu celého dne průběžně zavalují. Z tohoto důvodu můžete trávit nepřetržitě celé dny vyhledáváním aktuálních informacím. Vzhledem k tomu, že jednotlivé zdroje informací nejsou v majetku státu, ale jsou poplatné postojům a zájmům jejich majitelů, můžeme se často setkat i s protichůdnými informacemi. Díky tomu máme pouze dvě možnosti, buď se omezit pouze na jeden zdroj informací a utvrzovat se v postojích jejich majitele, nebo sledovat celou řadu protichůdných zdrojů a díky odlišným informacím si vytvářet svůj vlastní názor. V těchto informacích je velké množství balastu, který nás má odvést od zájmu o skutečně důležité informace a navodit v nás pocit netrpělivosti a roztěkanosti. Všimněte si toho vnitřního napětí, které ve vás postupně narůstá, pokud se přinutíte pozorně přečíst celý text daného článku. Vnitřně jste si totiž vědomi, že dokud věnujete svoji vzácnou pozornost právě čtenému textu, utíká vám spousta dalších, možná zajímavějších či důležitějších informací. Věrohodnost těchto informací však nemá valnou hodnotu. Pochází totiž obdobně jako v minulosti pouze z několika základních zdrojů a jejich jednotlivé kopie svoji pravdivost odvozují od jiných kopií téhož zdroje, maximálně tohoto zdroje samotného. Dobrat se tak věrohodných informací není vůbec snadné, protože to vyžaduje znalost zájmů majitelů, kteří za tím kterým zdrojem stojí.
Je zapotřebí se dobrat úplných a pravdivých informací. Toho nelze dosáhnut pouze pasivním přijímáním předkládaných informací. Požadovaného stavu můžeme docílit pouze aktivním vyhledáváním informací k zájmovým tématům z různých zdrojů, včetně těch nezávislých. Takto získaným jednotlivým dílčím informacím je zapotřebí najít odpovídající místo v celkové puzzle skládačce. Teprve když se vám podaří nasbírat a správně zařadit dostatečné množství získaných informací, ukáže se před vámi celkový a reálný obraz skutečnosti. Bez těchto teoretických znalostí nejsme schopni správně vyhodnotit jevy, které nás obklopují. Na tomto kompletním základě si pak můžeme udělat svůj vlastní názor.
Ani to všechno ale nestačí, pokud se jedná o konkrétní odbornou problematiku. Získávání informací totiž nemá pouze charakter puzzle, ale také šachové hry. Na principu karmy je zapotřebí pohlížet do budoucnosti a uvědomovat si, jaké důsledky ta která informace bude mít. Například, pokud si odhlasujeme, že legislativa EU má přednost před naší legislativou, je pak směšné rozčilovat se nad omezeními, které k nám tímto způsobem přicházejí. Toto je ale pouze první krok. Vnitřně se sice budete domnívat, že o problematice všechno víte a rozumíte jí. Ve skutečnosti to ale nebude pravda. Spoustu aspektů daného tématu totiž přehlédnete. Po získání teoretických znalostí je dalším krokem, pokud je to možné, jejich ověření v praxi. Tímto krokem potvrdíte svoje teoretické znalosti praktickou zkušeností. I přesto ale zůstanou různé nejasnosti. Abyste tato temná místa rozkryli a mohli jste se scházející oblasti doučit, je zapotřebí začít dané téma učit někoho jiného. Pouze tímto způsobem a v konfrontaci s dotazy a nejasnostmi žáků si uděláte v daném tématu skutečně jasno. Opravdovou tragédií je pak povrchní znalost problematiky od současných „odborníků“, kterým mnohdy nejsou známy ani základy jejich profese. Proto nedoporučuji žádné nekritické přejímání informací. Pokud každou získanou informaci podrobíte kritickému pohledu, zřejmě nakonec zjistíte, že většina z toho, co vás učili ve škole, není pravda. Až dojdete k tomuto poznání, jistě si položíte otázku proč tomu tak je a komu je to ku prospěchu. Pokud si na ni budete umět odpovědět, pak poznáte, jaká je skutečná podstata světa, ve kterém žijete. Doporučuji při tom nespěchat a vše si důkladně prověřit. Přijetí skutečné reality pro vás totiž bude velmi náročné, protože se bude značně odlišovat od toho, co celý život žijete.
Spousta kontraverzních informací je zařazována do oblasti konspiračních teorií. Možná, že nevíte, že pojem „konspirační teorie“ vymyslela a zavedla CIA po atentátu na JFK proto, aby znevážila argumenty oponentů oficiální verze jeho smrti. Tento přístup se jim natolik osvědčil, že je k diskreditaci oponentů používán do současnosti. Ve skutečnosti si ale tyto informace ve většině případů můžete najít na oficiálních stránkách organizací, kterých se týkají. Rozdíl mezi konspiračním teoretikem a skeptickým pesimistou pak většinou spočívá pouze v míře jejich informovanosti. Z této informovanosti se pak odvíjí víra či nevíra v takové fenomény jako je UFO, chemtrails, nový světový řád a podobně. Poslední dobou se setkáváme s tím, že rozdíl mezi konspirační teorií a oficiálně přiznanou pravdou se neustále zkracuje.
V této souvislosti je třeba si ale také uvědomit, že informace jsou už velmi dlouhou dobu vyhledávaným zbožím, jehož prostřednictvím se manipuluje lidským vědomím. Tato manipulace je patrná doslova ve všech oblastech, zejména v politice, která ovlivňuje celou společnost, a samozřejmě také v reklamě, která nadnárodním korporacím přináší nepředstavitelné zisky. Pouze při značné míře naivity se můžeme domnívat, že někomu jinému jsou naše zájmy bližší než jeho vlastní zájmy. Proto se nemůžeme divit, když jsou veškeré společenské změny realizovány v náš neprospěch. Pokud nám to nedošlo v minulosti a současný stav jsme svým přístupem dopustili, měli bychom se ze svých vlastních chyb alespoň poučit a svůj přístup potřebným způsobem změnit.