Mikuláš
Před nedávnou dobou proběhl tradiční a léta oblíbený svátek Mikuláš. Vzhledem k tomu, že se už počítám mezi pamětníky, mohu porovnat, jak se tento svátek vyvíjel v průběhu let.
Rituály tohoto svátku se kupodivu prováděli i v období ateistického socialismu. V dětství jsme tyto rituály prožívali velmi intenzivně a mystické bytosti v nás vzbuzovaly posvátnou úctu. Jejich složení bylo jednoznačně dané. Celé skupině šéfoval se svou nadpozemskou autoritou svatý Mikuláš. Dobro zastupoval bílý anděl s nůší plnou dárků, které jsme dostávali jako odměnu za dobré chování. Zlo symbolizoval umouněný čert s pytlem plným uhlí a brambor, kterými oceňoval naše negativní chování. Kromě našich skutků, které byly zaneseny v jejich vševědoucí knize, jsme se museli prezentovat i nějakým sebehodnocením a připravenou básničkou. Setkání s těmito symbolickými bytostmi nás mělo každoročně motivovat k dobru a připomenout nám naše dosavadní chování.
V době dospívání a mládí jsme se dostali do rolí těchto nadpozemských bytostí. Už jsme sice toto divadelní představení neprožívali s onou posvátnou úctou, ale dávali jsme si záležet na tom, aby všechno probíhalo tak, jak jsme si to pamatovali ze svého dětství. Pokud jsme byli v roli rodičů, dělali jsme všechno pro podporu tohoto rituálu. V případě aktivní účasti jsme upřednostňovali roli Mikuláše a děvčata roli andělů. Roli čertů jsme přijímali pouze jako nutné zlo. Význam a průběh celého děje zůstával nezměněn.
Poslední dobou, kdy se těchto rituálů již aktivně neúčastním, mám o to větší prostor toto dění sledovat. Proto jsem v této oblasti zaregistroval zásadní změnu. Postavení Mikuláše je umenšeno a v celém rituálu je tak nějak pouze do počtu. Setkal jsem se i s jeho znevažováním, kdy byl označován za patrona prostitutek. Andělé ve většině případů ze skupiny zcela vymizeli. Hlavní roli přebírá čert, nebo ještě častěji celá ďábelská skupina. V žádném případě však nejde o přátelské a spravedlivost navozující čerty, tak, jak je známe z našich pohádek. Nejde však pouze o změnu v samotném mikulášském rituálu. Jde hlavně o celkový přístup k této oblasti. Například vnučka, která chodí do předškolního ročníku školky, mi s nadšením ukazovala, jak pěkně má vyplněný čertovský deník. Jeho obsah mi připadal jako cesta do pekla. Peklo a čerti se v naší společnosti stávají něčím přirozeným a tím, k čemu máme směřovat. Dle mého názoru se již jedná o zcela neskrývanou satanizaci naší mladé generace a celé společnosti.
Když si k tomu přidáme prosazovaný a dnes mezi dětmi i velmi oblíbený kult helouvínu a prosazování transgenderové problematiky, nemůžeme se divit, že naši potomci získávají zcela jiný pohled na svět, než jsme měli a máme my. Pokud chceme, aby naši potomci vyznávali stejné hodnoty jako my, měli bychom této problematice věnovat mnohem větší pozornost, než je tomu doposud. V tomto ohledu jsme doposud opravdu zásadním způsobem selhali. Je jenom na nás, jestli si tento problém uvědomíme a tento nepříznivý vývoj zastavíme.