Myšlenkové formy
Meditace není tak jednoduchá záležitost, jak by se na první pohled mohlo zdát. Při skutečné meditaci nejde o žádný odpočinek, ale o náročnou a systematickou práci. Po překonání prvotních, zejména fyzických obtíží, přichází na řadu další, vytrvalejší protivník. Tímto protivníkem jsou myšlenkové formy, které dokáží meditujícího značně potrápit. S problematikou nechtěných myšlenek se v menší či větší míře setká každý, kdo se meditaci věnuje. Začátečník se v této oblasti může domnívat, že tyto myšlenky postupně s narůstající praxí samy odezní. Praxe je však zcela jiná. Pokud nejsme schopni podstatu těchto myšlenek pochopit a následně s nimi pracovat, budou nás tyto myšlenkové formy obtěžovat neustále. Proto si dovolím k této problematice předložit pár námětů. V těchto souvislostech je nutné si uvědomit, že myšlenky nejsou nic mimo nás. Myšlenky jsou naše, my jsme jejich majitelé a tvůrci. Proto se od nich nemůžeme distancovat, musíme je přijmout a nést za ně odpovědnost. Proto je nemůže zpracovat nikdo jiný než my sami.
Předně se zamysleme nad většinovým způsobem zaměření naší pozornosti. Svou pozornost nezaměřujeme na rozsáhlý prostor, ve kterém se myšlenky nachází, ale na ojedinělé myšlenky, které se z něho vynořují. Proto se nám tyto myšlenky zdají být dominantní. Tuto oblast bych přirovnal ke hvězdné obloze. Při pohledu na temnou oblohu je naše pozornost orientována na světelné body, které z ní výrazně vystupují. Temného prostoru je při tom nesrovnatelně víc, než tvoří tyto ojedinělé světlé objekty. Tento prostor však zůstává bez našeho povšimnutí v pozadí. Jde tedy pouze o to, jakým směrem svoji pozornost orientujeme. Obdobně je tomu s myšlenkami, které nás při meditaci vyrušují. Zaměřte tedy svoji pozornost na prázdný prostor, ze které se tyto myšlenky vynořují. Pokud svoji pozornost změníte tímto způsobem, budete mile překvapeni, jak se vaše meditace zklidní a počet rušivých myšlenek zmenší. I přesto se však nějaké myšlenky budou nadále objevovat. Při zklidnění v rámci meditace jsme si svoje myšlenky schopni lépe uvědomit. Popsaný proces však stejně funguje i v průběhu naší běžné činnosti. Rozdíl je pouze v tom, že naše pozornost je soustředěna na právě prováděnou činnost a myšlenky běží na pozadí, aniž bychom si jich byli vědomi. Tento stav lze přirovnat k jasnému slunečnímu dni. Hvězdy z oblohy nikam nezmizely, jsou tam stále, jenom je nevidíme. Stejně tak, jak nás myšlenkové formy vědomě vyrušují při meditaci, vyrušují nás a odvádí naši pozornost nevědomě od právě prováděné činnosti. Tyto skryté myšlenkové formy pak stojí za všemi našimi chybami a úrazy.
V rámci meditace jsou myšlenkové formy velmi jasné a zřetelné. Proto s nimi můžeme dále efektivně pracovat.
Myšlenkové formy jsou při běžné činnosti skryté a velmi nejasné. Běžně si je nedokážeme uvědomit, natož s nimi dále pracovat.
Ke zpracování myšlenkových forem je nutné znát jejich podstatu. Každá myšlenková forma se skládá ze dvou samostatných komponent. Předně je to její obsah (A), tedy informace, kterou obsahuje a kterou jsme schopni bezprostředně vnímat. Druhou složku tvoří energie (B), jejíž množství představuje intenzitu myšlenkové formy. Tato energie je vytvářena množstvím emocí při jejich vzniku. V principu je přitom jedno, jestli se jedná o emoce negativní (traumata), nebo emoce pozitivní (láska, uspokojení). Množství takto vytvořené energie pak představuje intenzitu (neodbytnost) dané myšlenkové formy. Zdroje těchto myšlenek můžeme najít ve čtyřech základních oblastech. Jsou to naše vzpomínky (1), ke kterým se naše mysl vrací, naše neuspokojené či nezvládnuté pudy (2), plánování (3) a volné toulání myšlenek (4). Pokud si uvědomíme tuto podstatu myšlenek, přestanou pro nás být něčím imaginárním a získáme tím možnost s nimi dále pracovat.
První z těchto skupin jsou naše vzpomínky, které se spontánně vynořují z prostoru. Předně je dobré si uvědomit, odkud se myšlenky vynořují. Tímto prostorem je naše nevědomí, ve kterém jsou trvale uloženy všechny naše dosavadní prožitky. V této souvislosti si můžeme položit zcela legitimní otázku, proč se nám nevynořují veškeré obsahy, ale pouze některé z nich a právě nyní. Pokud na tuto souvislost zaměříme svoji pozornost, zjistíme, že k tomuto vynořování dochází na principu restimulace, kdy podobné vybavuje podobné. Restimulačním spouštěčem při tom může být cokoli, co je obsaženo v původní události a co na nás působí v přítomnosti. S touto oblastí se setkáme o to častěji, čím je větší kvalitativní rozdíl mezi naší minulostí a přítomností.
Druhou základní skupinu tvoří naplňování našich doposud neuspokojených, či nezvládnutých pudů. V této oblasti se setkáváme s představami o uspokojování těchto svých neuspokojených potřeb. Zde je důležité, jestli se uspokojení našich pudů shoduje s našimi morálními hodnotami nebo ne. V případě, že jsou tyto neuspokojené pudy v souladu s naší morálkou, je vhodné je uspokojit. V případě, že v tomto souladu nejsou, je zapotřebí je zpracovat, aby nás nadále neobtěžovaly.
Třetí hlavní skupinu pak tvoří naše plány do budoucnosti. Tato oblast se vyznačuje určitou psychickou zátěží. Máme nějaký problém, který potřebujeme vyřešit a k jeho vyřešení se nám vynořují potřebné myšlenky – nápady. Vlastní obsah těchto myšlenkových forem tvoří jejich informační složku. Energetickou složku v těchto případech tvoří důležitost nebo naléhavost potřeby tohoto řešení. Ve svém principu se nejedná o nic jiného než o kontemplaci. Do této kategorie můžeme zahrnout i naše obavy z budoucnosti. V praxi se může jednat o strach z nadcházející zkoušky ve škole, propuštění z práce, soudního jednání a podobně. Patří sem ale i naše představy o naší skvělé budoucnosti. Může to být například romantická láska, hrdinské činy, společenské uznání a tak podobně. Výskyt myšlenek tohoto druhu je o to častější a intenzivnější čím méně jsme spokojeni se svým současným životem. Nadprůměrná kvalita přicházejících myšlenek je zapříčiněna tím, že vznikají v prostoru změněného stavu vědomí.
Čtvrtou základní skupinou je „toulavá mysl“, která se pohybuje od jedné imaginární představy ke druhé. Tento stav ukazuje na nedostatek intenzivnějších myšlenkových forem z předcházejících tří oblastí. Signalizuje přílišnou spoutanost naší mysli, která se tímto způsobem snaží uvolnit z příliš pevného sevření. Cestou k nápravě je uvolnění dodržování striktního řádu a dopřání si větší vnitřní svobody.
Naše pozornost je na principu restimulace průběžně přitahována myšlenkovými formami ze čtyř základních oblastí.
1A – vlastní obsah myšlenkové formy (vnější projev, konečný důsledek příčin)
1B – energetická složka myšlenkové formy (její intenzita, neodbytnost)
1C – zaznamenání myšlenkové formy (včasnost, dočasnost)
1D – působící restimulační faktor (podmíněnost)
1E – oblast vzniku myšlenkové formy (1,2,3,4)
1F – příčina vzniku myšlenkové formy (počáteční příčina)
Obdobně je tomu v ostatních oblastech přicházejících myšlenkových forem (2,3 a 4).
Nemá cenu nechat se unášet poutavými dlouhými příběhy. Myšlenku je zapotřebí zaznamenat co nejdříve (C), hned jak je možné ji identifikovat a neprodleně s ní začít pracovat. Při řešení vlastní myšlenkové formy není důležitý jenom její obsah, ten nám slouží pouze k zařazení do příslušného rámce (1,2,3,4). Při rozboru je však nutné pokračovat ještě dál. Uvědomit si souvislost, proč se mi právě tento obsah vybavuje (D). Z toho pak mohu odvodit, jakou oblast svého života v současnosti nemám v pořádku (E), a následně co je zapotřebí změnit či zpracovat (F). Při řešení dané myšlenkové formy musíme jít až k jejímu kořeni. Pokud nezpracujeme tuto příčinu, tak se nám obdobný obsah vrátí v jiné podobě. Z počátku bude popsaná činnost určitě náročná a bude si vyžadovat značné vědomé úsilí. S narůstající praxí se však stane postupně zcela automatická. Navíc se z prostředí meditace přenese i do běžného života. Tento cíl určitě stojí za to. V souvislosti s myšlenkovými formami za zmínku určitě stojí i energetický faktor práce s nimi. Myšlenky se nedají zahnat, optimální je, pokud jejich obsah pouze nezúčastněně sledujeme. Pokud jim věnujeme jakoukoli pozornost (pozitivní i negativní), dotujeme je energií a ony tím sílí a rozvíjejí se. Tím pochopitelně přicházíme o značné množství osobní energie a podporujeme nárůst energetické části myšlenky (B). Množství osobní energie přitom stojí za naší výkonností, zdravím a spokojeností. Z těchto důvodů je pro nás optimální role nezúčastněného pozorovatele.
1A – vlastní obsah myšlenkové formy (vnější projev, který si uvědomujeme)
1B – energetická složka myšlenkové formy (její intenzita, neodbytnost)
1C – zaznamenání myšlenkové formy (její včasnost a dočasnost)
1D – nalezení působícího restimulačního faktoru
1E – nalezení oblasti vzniku myšlenkové formy (prostor ke zpracování)
1F – nalezení příčiny vzniku myšlenkové formy (příčina vzniku)
Tímto způsobem jsme schopni rozkrýt myšlenkové pochody, které se odehrávají v naší psychice. Zpracováním jejich příčin jsme schopni zbavit se nežádoucích myšlenek a pročistit tím svoji psychiku. Zpracování myšlenkových forem je možné dosáhnout v rámci meditace. Podle mojí zkušenosti to však trvá příliš dlouho a proto je nutné se obrnit značnou trpělivostí. Proto pro zkrácení této doby doporučuji využít některou z funkčních psychoterapeutických metod. Každopádně bude dobré, když se nad touto problematikou do hloubky zamyslíte a výsledky tohoto zamyšlení se stanou vaší nedílnou součástí. Doufám, že všem meditujícím budou tyto informace při práci s myšlenkovými formami k užitku.