Cesta
Lidský život můžeme pojímat jako cestu. Každá z nich je individuální, ale přesto je možno řadit je podle určitých rysů do konkrétních kategorií. Jaké máme možnosti přístupu ke své cestě? Náš přístup může být materialistický nebo duchovní.
Začněme třeba tím nejvíce materialistickým přístupem. V tomto případě nejde o cestu jako takovou, ale o její cíl, kterého chce člověk dosáhnout. Cesta je v tomto případě „jalový“ čas, který je zapotřebí nějak přetrpět. V nejlepším případě se dotyčný snaží si svoji cestu nějak zpříjemnit, tedy odvést svoji mysl od té nepříjemnosti, kterým doba věnovaná cestě je. Z aut těchto cestujících se pak ozývá hlasité „tuc, tuc“ s basy vyladěnými naplno. V hromadných dopravních prostředcích pak můžete hudbu ze sluchátek takto cestujících jedinců poslouchat v celém dopravním prostředku. Danému jedinci pak v žádném případě nejde o smysl cesty, natož o nějakou osobní změnu. Cestující je kvalitativně stejný na počátku i na konci cesty.
O trochu lepší materialistickou kategorií jsou ti, kteří se snaží svoji cestu si nějak užít. Hlasitou hudbu nahrazují poslechem různých přednášek, studiem cizích jazyků, sledováním filmů a podobně. Kromě toho se snaží svou cestu spojit s něčím příjemným, či užitečným. Může se jednat o návštěvu historických památek, přírodních kuriozit a podobně. V obou těchto případech se ale nejedná o cestu, ale pouze o její cíl, kterého má být jejím prostřednictvím dosaženo. V tomto případě je ale cestující poněkud pozměněn vlivem prožitků, které v průběhu cesty, nebo v rámci jejího cíle udělal. O tuto změnu však cestujícímu opět nejde, a pokud k němu dojde, tak je to pouze její neúmyslný vedlejší produkt.
Jak si ale vysvětlit tvrzení v duchovní oblasti, že cílem je samotná cesta? V tomto případě se nejedná o cíl, ale o samotnou cestu, která k němu vede. Je to pravda, nebo nesmysl? Každopádně si toto tvrzení zaslouží bližší pozornosti. Ve své podstatě totiž nejde o dosažení samotného cíle, který je často hodně nekonkrétní. Jako příklad si můžeme uvést třeba termín „osvícení“. Kdo může tento cíl přesně a jasně definovat? Pokud tedy tuto definici nemáme, tak co tedy konkrétně máme dosáhnout? Smyslem duchovní cesty je evoluční vývoj samotného cestujícího. Tedy jeho postupné změny, ke kterým ve vývoji cestujícího v průběhu cesty dochází. Každá takto dosažená změna je dílčím cílem, bez kterého by nebylo možno pokračovat v cestě dál a dosáhnout dalšího cíle. Konečný cíl v tomto případě skutečně není důležitý. Duchovním cestujícím tedy nejde o cestu, či její cíl. Smyslem této cesty je duchovní rozvoj cestujícího. Při jeho dosahování se cestující může obejít jak bez cíle, tak i bez cesty, která k němu má vést. Cesta se v tomto případě stává prostředkem i dosaženým cílem.
Zkuste se zamyslet, kterou z těchto cest jdete. Pokud s výsledkem svého zamyšlení nebudete spokojeni, můžete charakter své cesty změnit podle svých představ.