Stíny vánoc
Toto zamyšlení se bezesporu týká všech, kteří v našich krajích žijí. Před nedávnou dobou jsme totiž všichni prožili snad naše nejdůležitější svátky, kterými jsou vánoce. Jejich tradice je u nás natolik zaužívaná, že je v podstatě jedno, jestli jsme věřící křesťané, nebo ateisté. Výjimku snad tvoří pouze menšinové skupiny, jako jsou například buddhisté a jiní jinověrci.
Všichni jistě známe základní nosnou myšlenku vánoc, kterou je klid, pohoda, vzájemné obdarovávání a rodinné štěstí. Realita však bývá velmi často zcela odlišná. Už dlouho před vánoci nastává shon spojený s úklidem, pečením vánočního cukroví, nákupy potravin a dárků pro všechny blízké. To rozhodně na klidu a pohodě vánočních svátků nepřidá. Když už se jich konečně dočkáme, býváme často unaveni a podrážděni. Tento stav je pak podhoubím různých třenic, dusné atmosféry a rodinných neshod.
Samostatnou skupinu slavících pak tvoří ti, kteří propadli konzumu a na jeho uspokojení nemají. Půjčovat si peníze na vytvoření domnělého blahobytu není rozhodně to nejlepší řešení. Vypovídá to zejména o tom, že tato skupina lidí potřebuje svoje obsedantní potřeby uspokojit bez ohledu na jejich cenu a následné dopady, které za to v důsledku zaplatí. Většinou to v praxi dopadá tak, že rozesílaná přání musí být so nejhonosnější či nejokázalejší, dárky co nejdražší, jídlo a pití co nejdelikátnější a nejhojnější. Potřeba přejídání a co nejbohatší nadílky jasně ukazuje na naši hmotnou orientaci. Tento stav ukazuje minimálně na to, že se v následujícím období budeme muset uskromnit. V této souvislosti je také dobré si uvědomit, že i stejné dárky nemají stejnou hodnotu, ta se totiž odvíjí právě od našich finančních možností. Tuto skutečnost by měl vzít každý obdarovaný v úvahu.
Jednou z důležitých vánočních tradic je také rozesílání vánočních a novoročních přání. V dnešní době se tak děje nejrůznějšími technickými způsoby. Na koho si v této souvislosti vzpomeneme, a na druhé straně od koho přání dostaneme, nám jednoznačně ukáže, jak na tom v oblasti vztahů jsme. Podívejme se také na to, co svým blízkým přejeme. V podstatě jim přejeme přesně to, co sami postrádáme. Podle toho, co nám naopak přejí naši blízcí, tímto způsobem velmi snadno zjistíme, co schází jim.
Jaké základní scénáře našeho prožívání ve vánočním období fungují? Předně to je sklon k přejídání. Vždyť jsou vánoce obdobím hojnosti, tak proč si neužít. Co nás ale k tomu vede? Důležitý totiž není projev, ale jeho příčiny, které k němu vedou. Dovolím si tvrdit, že přírůstek kil na váze je přímo úměrný naší celkové životní nespokojenosti. Nejedná se totiž o nic jiného, než o formu kompenzace této nespokojenosti. Většinou si tuto souvislost neuvědomujeme, a proto leží mimo možnosti našeho řešení. Pokud příčina přetrvává, je následné hubnutí velmi obtížné a zdlouhavé. Proto místo brutálních diet doporučuji řešit příčinu tohoto stavu a zabývat se otázkou své životní nespokojenosti.
Další poměrně rozsáhlou skupinu tvoří většinou samostatně žijící lidé, kteří tvrdí, že vánoce nemají rádi a že je neslaví a nijak neprožívají. Vánoční výzdoba a navození vánoční atmosféry jsou prý hlavně pro děti a to se jich už netýká. Samozřejmě, že to není pravda. Projevuje se tak zejména orientace na druhé, pro které se všechno dělá a neúcta k vlastní osobě, která si nic takového nezaslouží. Tito lidé mají o prožití vánoc svoji konkrétní představu, kterou nejsou schopni realizovat. Jejich postoj pak není ničím jiným, než obrannou reakcí. V těchto případech doporučuji nemít představy a prožívat sváteční dny tak, jak přichází. Pak nemůžete být z jejich průběhu zklamáni. V pozadí těchto projevů často stojí také nějaké dříve prožité trauma, které se vztahuje k období vánoc. Je to také ideální doba, kdy si člověk může velmi intenzivně uvědomit svoji samotu a všechno co v partnerských vztazích postrádá. V těchto případech je opět důležité řešit svoje vnitřní problémy a zlepšit svůj vztah sama k sobě.
Obdobně je tomu u perfekcionistů, kteří potřebují mít všechno na 100% připraveno, jídla několikanásobně víc, než jsou schopni zkonzumovat a množství a hodnotu dárků převyšující možnosti darujícího bez ohledu na potřeby obdarovaného. K vánocům zcela jistě obdarovávání svých blízkých patří. Charakter a hodnota dárků však také o mnohém vypovídá. Minimálně o tom, jaký k obdarovávanému máme vztah a jak známe jeho přání a potřeby. Hodnota dárků pak v lepším případě ukazuje na intenzitu našeho vztahu k obdarovanému. V praxi pak často dochází k tomu, že dárce očekává dárky v obdobné hodnotě, jakou sám daroval. Pokud tomu tak není, dochází k rozčarování a následnému narušení vzájemných vztahů. V této oblasti se při nevyváženosti bude jednat o nějaké druhy obsedancí, poživačnosti a potřebou se předvádět. Opět se ale jedná pouze o konkrétní skupinu projevů, které mají svoje konkrétní příčiny, které je zapotřebí řešit.
Velmi často se také setkáváme s nejrůznějšími mezilidskými konflikty v nejbližším rodinném okruhu. Tato oblast je projevem rodinného, případně partnerského nesouladu, který se v souvislosti s předcházejícími příčinami viditelně projevují. Mezilidské vztahy jsou v období svátků tak nějak víc natěsno než v průběhu běžných pracovních dnů, kdy většinu času trávíme mimo domov, bez kontaktu se svými blízkými. Obdobně jako u přírůstků na váze můžeme všeobecně konstatovat, že míra a intenzita těchto rozporů přímo vyjadřuje míru rozdílnosti partnerů, případně zúčastněných rodinných příslušníků. Je to opět velmi dobrý ukazatel a vodítko pro nalezení příčin těchto rozdílů a zlepšení našich vzájemných vztahů.
V období spousty vánočních laskomin máme také možnost si naplno uvědomit svoje zdravotní problémy, které přímo omezují schopnost naše choutky uspokojit. V této souvislosti můžeme nejčastěji narazit na cukrovku, zvýšený krevní tlak, cholesterol, dnu a žlučník. Všechny tyto neduhy pochopitelně mají svoje duchovní příčiny, se kterými je zapotřebí pracovat. Jejich kompenzace prostřednictvím omezování se a konzumace prášků v této souvislosti nic neřeší. Pokud se naše problémy projevují až na fyzické rovině, jedná se v každém případě o naše zásadní pochybení, které bychom měli napravit. Vzhledem k tomu, že ve vánočním období máme víc volna, které často využíváme k procházkám, můžeme narazit i na naši fyzickou nedostatečnost, která pak vede k novoročním předsevzetím.
Vánoce pro některé z nás mohou být i značně poučné. Pokud nežijeme společenským životem a sváteční oblek oblékáme pouze u příležitosti vánoc, můžeme třeba zjistit, že hmotnost našeho těla, kterou si třeba úzkostlivě hlídáme, rozhodně nemusí být přímo úměrná jeho objemu.
Víra v Ježíška, Dědu Mráze či Santa Klause je sice doménou malých dětí, my starší si však při této souvislosti můžeme uvědomit, v co všechno jsme schopni bez jakýchkoli důkazů věřit i v dospělém věku. Každá víra je snadná a příjemná, proto je tak rozšířená. Každopádně by bylo dobré se nad touto otázkou zamyslet a něco s ní začít dělat.
V našem prostředí se vánoční svátky staly téměř výhradně materiálním svátkem, ukazujícím na míru našeho blahobytu. Jejich podstata je při tom výhradně duchovní. Proto by bylo dobré si zjistit, kde se vlastně vánoce vzaly, proč jsou právě v tomto období, co symbolizuje stromeček, jeho ozdoby, případně jiné zvyklosti. Rozkrytí těchto otázek nás přivede blíž k naší podstatě a ukáže na současné zneužití našich původních tradic. Zjistíme třeba i to, jaký je rozdíl mezi naší fyzickou a duchovní rodinou.
Pokud se na právě prožité období vánočních svátků podíváme tímto pohledem, zjistíme, že i v tomto novém roce máme víc než dost příležitostí na sobě pracovat. Snažit se s uvedenými problémy bojovat prostřednictvím pevné vůle je ztráta času a předem prohraný boj. Účinnost použitých postupů pak budeme mít možnost prověřit v průběhu následujících vánoc, které mohou být díky našemu poznání a dosažených změn podstatně spokojenější, než byly ty předcházející. Otázkou zůstává, co všechno jsme si byli schopni v průběhu vánočních svátků uvědomit. Vidíte, že psychoterapeutický potenciál vánoc je velmi obsáhlý. Uvedené příklady jsou přitom pouze ukázkou všeobecných možností, ke kterým si každý může přidat ty svoje individuální. Je při tom pouze na nás v jaké míře ho využijeme, to záleží zejména na míře úrovně našeho vědomého prožívání