Avatar 1
Většina z vás jistě viděla film Avatar režiséra Jamese Kamerona. Film byl natolik úspěšný, že se dočkal, či dočká i pokračování ve verzi 2 a dokonce i 3 a 4. Proto považuji za zajímavé, že duchovní obec svým obsahem zdaleka neoslovil tolik, jako tomu bylo s filmy Matrix bratrů Wachovských, které se dočkaly obsáhlých esoterických výkladů.
Pokud se nad problematikou avatarů zamyslíme hlouběji, tak dojdeme k závěru, že je naše existence až příliš podobná hlavnímu hrdinovi Avatara. Jsme duchovní, tedy jemnohmotné bytosti, které ke svému působení na planetě Zemi dostali svého hrubohmotného avatara, kterého nazýváme člověk. Je tomu tak proto, abychom ve hmotném prostředí mohli dělat potřebné zkušenosti, kvůli kterým jsme sem přišli. Na tomto místě nebudu spekulovat o tom, jaký je často diskutovaný a kontraverzní původ našeho člověka.
Na základě našich mnohých zkušeností, které jsme měli možnost udělat v rámci regresních sezení, si dovolím tvrdit, že tohoto svého člověka jsme si vybrali sami, tak aby co nejvíc vyhovoval záměrům, které chceme na Zemi realizovat. Proto není na místě znevažovat jeho kvality a provedení. Tím nemám na mysli jenom jeho vzhled, ale také v poslední době tolik diskutovanou volbu pohlaví. Pokud nejsme spokojeni s provedením a kvalitami svého člověka, není to jeho vina, ale naše nepochopení záměrů, ke kterým jsme si jej vybrali.
Když jsme tedy dostali přiděleného svého člověka, nastává další fáze, ve které máme poznat jeho schopnosti a možnosti, které jeho prostřednictvím můžeme získat. Díky propojením s tělem člověka přebíráme jeho vědomí a postupně ztrácíme svoje vlastní vědomí a schopnosti. Tím se ztotožňujeme se svým avatárem a stáváme se člověkem. Při tomto procesu jsme natolik pohlceni hrubou hmotou, že zapomínáme na svoji vlastní podstatu. Proto jsme odkázáni na zaškolení prostřednictvím našich rodičů, jejichž znalosti a tudíž i informace jsou v této oblasti více než kusé. Proto se toho moc nedozvíme a jsme odkázáni na vlastní zkoumání. Tím vznikají značné rozdíly mezi schopnostmi využívat možnosti jednotlivých lidí.
Ve stejném období našeho dětství probíhá i zjišťování potřeb našeho člověka. Musíme se naučit o něj řádně pečovat, aby nám mohl dlouho a kvalitně fungovat. Od našich rodičů se však opět dozvíme pouze ty nejzákladnější informace ohledně hygieny a stravování. Ostatní ve většině případů opět zůstává na individuální zvídavosti každého z nás. Lidé těch úspěšnějších fungují bez problémů do vysokého věku. U většiny z nás, kteří se o svého člověka nedokáží řádně postarat, se pak setkáváme s více či méně závažnými nemocemi a předčasnými úmrtími.
Jak vidíte, tak obě tyto zásadní oblasti jsou závislé zejména na nás samotných. Rozdíly v našich dovednostech jsou způsobeny značnými rozdíly v našem. Ten je způsoben množstvím zkušeností, které jsme v rámci svých inkarnací byli schopni udělat.
Samostatnou oblast využitelných schopností můžeme najít v možnostech našeho člověka v oblasti prožívání požitků. Ty jsou opět závislé na naší dosažené úrovni poznání. Sem určitě patří jídlo, pití, sex, drogy a mnohé další. Jejich konzumace se pohybuje v rozmezí od odměny a zpříjemnění života až po naprostou devastaci člověka.
Obdobně jako tomu bylo u filmového avatara, ani v případě našeho člověka jej nejsme schopni ovládat trvale. Proto noc co noc odcházíme do našeho přirozeného jemnohmotného prostředí a člověka necháváme v rámci spánku odpočívat. S tímto fenoménem jsou schopni pracovat opět pouze ti pokročilejší.
Vzhledem k popsaným problémům, které se svým člověkem máme, u nás vznikají různé negativní projevy. Jejich základem je vnitřní pocit nedostatečnosti, který se projevuje formou různých úzkostí, strachů, nenávisti, nepochopení a podobně. Tyto se pak z našeho nitra promítají i do našeho okolí, čímž komplikují naše společenské vztahy.
Náš člověk samozřejmě není jenom fyzické tělo, které máme k dispozici, ale také jeho individuální psychika, se kterou se musíme propojit. Při propojení se s člověkem narazíme na jeho autonomní vědomí, které díky své větší hmotnosti přehluší jemnohmotné vědomí nás samotných. Tím je náš propad do hmoty završen. Údržba lidské psychiky a její využívání je natolik specifické, že by si zasloužilo samostatné pojednání.
Každá špatná péče o svého člověka nám brání v realizaci našich cílů na této Zemi. Tím se všechna naše trápení stávají zbytečnými. Je podstatný rozdíl, jestli svého člověka přivedeme k naprosté zchátralosti a úplnému kolapsu, nebo jestli jej vědomě opustíme po naplnění svých cílů ve zcela funkčním stavu. Pokud se na svůj život podíváme tímto způsobem, najdeme k sobě zcela jiný vztah. Na tomto základě se také změní žebříček našich hodnot a můžeme také získat i zcela nový pohled na problematiku sebelásky. Jejím objektem nebude jenom ten člověk, kterého vidíme v zrcadle, ale zejména my sami, tedy ti, kteří se nacházíme uvnitř tohoto člověka.
Za zmínku v této souvislosti jistě stojí i ta skutečnost, že pokud svého člověka neřídíme my sami, je zde spousta jiných, kteří mají zájem řídit našeho člověka místo nás. Pokud náš člověk nepřináší zisk nám samotným, může přinášet zisk někomu jinému. Z tohoto důvodu se tak často setkáváme s nejrůznějšími druhy manipulací, které na náš úkor přinášejí zisk manipulátorům. V této oblasti je dobré si uvědomit, že pokud nemáme něco pod svou vlastní kontrolou a z jakéhokoli důvodu se svých kompetencí vzdáme, tím se jich de facto zříkáme a umožňujeme převzetí kontroly našeho člověka někým jiným.
V této souvislosti si také můžeme položit otázku, jak můžeme poznat a pochopit svět, když neznáme a nechápeme ani sami sebe. Důležité je uvědomit si svoje postavení a najít rozdíl mezi děláním prožitků a propadnutí konkrétní životní roli.
Tolik tedy stručně o problematice našeho avatara – člověka. Že tento můj názor není rozhodně nijak ojedinělý, mohu doložit například následujícím citátem.
„My jsme vědomí. Jen jsme se nechali zmást do té míry, že se ztotožňujeme s tělem.“
David Icke
aktivista
Můžete s ním souhlasit, nebo v případě silně materialistické orientace také ne. Pro skeptiky mohu uvést ještě jeden obdobný citát, tentokrát však z ryze vědeckého prostředí.
„Musíme si uvědomit, že jsme duchovní bytosti s dušemi existujícími v duchovním světě, stejně jako hmotné bytosti s těly a mozky existujícími v materiálním světě.“
Sir John Eccles
laureát Nobelovi ceny za lékařství a fyziologii
Jak vidíte, je to i názor uznávaného vědce, názor, o kterém naše elity rozhodně moc dobře vědí. Na zamyšlení zůstává pouze to, proč tuto zásadní skutečnost před námi tak urputně trvale tají.
Je tedy jenom na nás, jak se v rámci svých možností dokážeme o svého člověka postarat a jak dokážeme využít jeho schopností. Pokud se nad svojí existencí zamyslíte z uvedeného pohledu, najdete jistě spoustu argumentů na podporu této teorie. Zároveň díky tomu můžete najít zcela jiný vztah k sobě jako ke složené bytosti. Dokážete mnohem lépe pochopit potřeby svých jednotlivých součástí a i mnohem lépe využít jejich specifické schopnosti.