Ublížení
V životě můžeme často slyšet „ten, nebo onen mi ublížil“. Ve vyhrocených případech danému jedinci toto ublížení vydrží až do konce života. Ve skutečnost se toto ublížení přenáší až za hrob a daný člověk je bude muset v rámci karmy řešit ve své příští inkarnaci. Fenomén ublížení je závažnou problematiku, která si zaslouží hlubší rozbor.
Ve fyzické rovině je ublížení velmi jednoduché a přímočaré. Momentálně fyzicky silnější může ublížit momentálně fyzicky slabšímu, který se jeho útoku nedokáže ubránit. V této souvislosti se ve většině případů bude jednat o schéma, kdy například silnější muž ublíží slabší ženě. V praxi to ale může být i naopak, kdy slabší žena dokáže ublížit muži, který je například momentálně oslaben alkoholem. Obdobně to funguje i při šikanování v různých kolektivech, například ve školách. Na fyzické rovině se tento problém dá řešit zvýšením svých fyzických schopností, například zvládnutím některého z bojových umění. Toto řešení jistě nikomu neuškodí, protože dokáže odrazit většinu fyzických útoků a zvýší naše sebevědomí. Neřeší to ale podstatu problému, která spočívá v útočníkovi. Ten si v případě potřeby najde další vhodnou oběť. Za zamyšlení stojí důvod, proč chce někdo někomu jinému ublížit. Ve většině případů se jedná o to, že se ubližující nedokáže vyrovnat se svým vnitřním psychickým stavem a svoje problémy musí ventilovat fyzickou agresí. V této rovině se s touto příčinou u agresora dá efektivně pracovat a agresivity se dá trvale zbavit.
Tato fyzická stránka věci je ale také úzce propojena s psychikou zúčastněných. Při opakované agresi u napadeného narůstá strach a snižuje se jeho sebedůvěra. Toto je zapříčiněno neschopností postiženého obstát v konfrontaci s útočníkem. U agresora je tomu přesně naopak. S jídlem roste chuť. Pokud se agresorovi řešení jeho problémů prostřednictvím agrese osvědčí, má tendenci tento postup používat i v budoucnu. Obě tyto oblasti se na psychické úrovni dají rovněž poměrně snadno řešit.
Fyzické ublížení je ve všeobecnosti jistě méně časté a v praxi tvoří pouze onu viditelnou část ledovce. Ve většině případů se můžeme setkat s ubližováním psychickým. To sice většinou není zvenčí viditelné, protože nezpůsobí modřiny na fyzickém těle, ale často bývá mnohem bolestivější a dlouhodobější. V těchto případech je podstata ubližování obdobná. Psychicky silnější na základě svých vnitřních traumat ubližuje tomu na základě svých vnitřních traumat psychicky slabšímu. Na tomto stavu se často podílí společenská hierarchie ve formě nadřízený – podřízený, rodič – dítě, sponzor – vydržovaný a podobně. V této oblasti se v praxi můžeme setkat s dvěma úrovněmi problému. Ta konfrontativnější spočívá v úmyslném ubližování. S tím se můžeme setkat zejména mezi blízkými osobami, kdy agresor velmi dobře zná slabiny slabšího, kterých dokáže mistrně využívat. Tato taktika je většinou používána v případech, kdy slabší nějakým způsobem ublíží, nebo alespoň odporuje tomu silnějšímu. Silnější se tímto způsobem snaží získat dominantní postavení nad slabším a tím uspokojit svoje patologické potřeby. V případě, že se slabší těmto útokům nedokáže postavit, agresivita silnějšího narůstá a často přechází až ve fyzické napadání. Proto bývá řešení tohoto stavu většinou značně dramatické. V těchto případech je rozhodující úmysl silnějšího slabšímu ublížit. Všeobecně platí pravidlo „čím větší vnitřní trauma, tím větší sklony l agresivitě“. Není to však zákonitost, při značném rozsahu traumat se na místo agresivity může projevit deprese, která může vyústit až v sebevraždu.
Druhou avšak častější konfrontační oblastí bývá neúmyslné psychické ublížení. S tím se můžeme setkat na všech rovinách většinou bez hlubší znalosti problematiky mezi ubližujícím a ubližovaným. K ublížení dochází nechtěně, kdy ubližující nemá tušení, že se jeho výroky či jednání ubližovaného dotknou. Zde platí, podle sebe soudím tebe. Tedy pokud by ubližujícímu daný výrok nebo jednání neublížilo, nenapadne ho, že by mohlo ublížit někomu jinému. Proto není možné ubližujícího vinit z ublížení. Na vině je paradoxně ten, komu bylo ublíženo. Ublížení poukazuje na jeho vnitřní problémy, které nemá vyřešeny a které by řešit měl. V této oblasti velmi často dochází k zásadnímu nepochopení této problematiky. V praxi se ublížený velmi často vyjadřuje vůči ubližujícímu, „ty jsi mi řekl to, nebo ono a to jsi neměl“. Někteří ublížení jsou ještě dál, samotný obsah výroku není ubližující, „ale ten tón, kterým jsi to řekl“. Mistrovství dosahují pak ti, kterým stačí „ten pohled“, nebo když není pohled, tak přesně ví, co si ubližující myslí. Běžně se můžete setkat s výroky typu „zkazil jsi mi celý den“, „to si budu do smrti pamatovat“. Už z tohoto je patrné, že problém je na straně ublíženého, který je vztahovačný a na základě svých vlastních problémů se dokáže identifikovat doslova s kdečím. V těchto případech je dobré si ujasnit, jestli nám ubližující chce ublížit vědomě, nebo jestli je jeho jednání nevědomé. Stačí k tomu málo, jednoduše mu sdělit, že nám toto jednání ubližuje. Pak máme v situaci rychle jasno. Pokud se jednání neopakuje, ubližujícímu na nás záleží a dá si příště pozor. To pochopitelně nevylučuje nevědomé ublížení v jiné oblasti. Pokud se ale ublížení opakuje, je jasné, že se jedná o úmysl a je lépe odejít středem.
Tyto stavy jsou rovněž na psychické úrovni velmi dobře řešitelné, stačí si problém pouze uvědomit a chtít ho řešit. Když pochopíte, jak to funguje a zpracujete si svoje vnitřní traumata, tak vám nikdo nemůže ublížit, ani vás naštvat. Je to stejné jako v mnoha jiných oblastech, za všechny problémy si můžeme sami a je zbytečné z nich obviňovat někoho jiného. Mohu vás ujistit, že se bez těchto problémů žije moc dobře. Nad okolním nepochopením svého chování pak můžete klidně mávnout rukou.
Nepochybuji o tom, že se ve svém životě s touto problematikou setkáváte. Zkuste se nad ní tedy zamyslet a nejlépe s ní i něco pozitivního udělat.