Jádro pudla
Na první pohled se může zdát, že se v oblasti organizovanosti společnosti už dlouho nic důležitého neděje. Opak je ale pravdou. Na alternativních zdrojích se můžeme dozvědět o některých společenských revolučních projektech. Jedním z nich je například Koule – Ústava suverénních občanů. Podrobnosti k tomuto projektu najdete na jeho internetových stránkách zde. Druhým zajímavým, tentokrát finančním projektem je například Volník. Více informací k němu najdete opět na jeho internetových stránkách zde. Tyto převratné alternativní projekty rozhodně stojí za prostudování. Teoretické podklady k dosažení lepší společnosti jsou tedy k dispozici. Překážkou k jejich realizaci jsme pouze my, lidé.
Podstatou všech funkčních společenských změn je splnění základního předpokladu – přestat být otrokem. Splnit tento předpoklad však není nic jednoduchého. Jeho nenaplnění je příčinou neúspěšnosti všech revolucí. Pokud proběhne jakákoli pozitivní společenská změna a nedojde ke zvýšení úrovně zainteresovaných občanů, nemá žádná takováto revoluce naději na úspěch.
Naše otroctví má dvě základní roviny, vnější a vnitřní. Na vnější rovině se projevuje přebíráním předkládaných názorů. To je také příčinou současného rozdělení společnosti do skupin. Jedna část populace na základě svého poznání a zkušeností vyznává jeden postoj. Tento postoj vychází z naplnění vlastních zájmů. Druhá část, která nemá vlastní postoj, papouškuje postoj někoho jiného. Tento je jim předkládán jako jediný správný. V čí prospěch tento postoj je na první pohled patrné. V tomto případě se jedná o absenci vlastního názoru bez schopnosti vlastního uvažování. Přejímání cizích názorů je ale až ten nejvzdálenější vnější projev otroctví.
Když jdeme blíže k jeho podstatě, dostaneme se do oblasti vlastní podmíněnosti. Je to oblast vnitřního otroctví. Na této rovině jsme otroky vlastních pudů a restimulací minulých obsahů, kvůli kterým se nemůžeme chovat svobodně. Při neznalosti této oblasti můžeme hovořit o osudu a předurčenosti, se kterou nemůžeme nic dělat. Pokud však svoje pudy a projevy svých restimulací pochopíme a zpracujeme, staneme se vnitřně svobodnými. Tento stav nám umožní vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Postupně se pak vytvoří náš vlastní postoj k životu, který nám dodá vnitřní sílu a svobodu. Na této úrovni dosáhneme poznání karmických zákonů, se kterými můžeme vědomě pracovat a zbavit se tak nevědomého osudu.
V této vnitřní změně vidím základní předpoklad pochopení, ztotožnění se a přijetí nabízených změn. K naplnění těchto změn rozhodně nestačí jenom jejich bezduché přijetí. O této pravdě nás může poučit i poměrně nedávní minulost. Toto postihlo například i myšlenku socialismu, jejíž selhání je připisováno lidskému selhání. Obdobným způsobem, tedy lidským selháním, lze rozložit i tu nejušlechtilejší myšlenku. Proto považuji za zcela marné snažit se realizovat převratné společenské projekty, pokud k nim ještě lidé nedospěli svou vnitřní úrovní.
V této souvislosti ještě stojí za zmínku tvrzení, že naše chování rozhodujícím způsobem ovlivňuje naše okolí. Bez ohledu na to, že je tento fakt experimentálně potvrzen, dovolím si tomuto tvrzení částečně oponovat. Platí totiž pouze na neprobuzenou většinu, která je pod vlivem svých pudů a restimulací. Právě ty totiž reagují na okolní podněty. Tato skutečnost umožňuje zneužití tohoto principu. Pokud však člověk přesune svoje vědomí od nevědomosti k poznání, tato podmíněnost okamžitě zmizí. Takto osvobozený člověk se pak chová na základě svého vlastního poznání a svých vnitřních hodnot. Je tomu tak bez ohledu na to, co se v jeho okolí odehrává, a bez ohledu na jeho životní podmínky.
Z těchto důvodů vám všem přeji co nejrychlejší přesun od nevědomosti k plnému vědomí.