Příčiny důsledků
Dostali jsme se do situace, kdy je velká část naší společnosti nespokojená se situací a životními podmínkami, ve kterých se nachází. Situace se postupně vyhrocuje a tím rozděluje společnost. Zároveň se objevují stále noví falešní proroci, kteří část nespokojených svádí na scestí. Díky politické korektnosti se skutečný stav v této oblasti nikdy nedozvíme. Všichni prožíváme konkrétní důsledky příčin, které si povětšinou neuvědomujeme. Podívejme se tedy na tyto příčiny. Ani naše oficiální alternativa v podobě falešných proroků SPD nezpochybňuje následující základní pilíře Evropské Unie. Co je na nich vlasteneckého jistě najdete sami.
Volný pohyb osob
Co toto heslo v praxi obnáší? Rozhodně se nejedná o zjednodušení našich cest na dovolenou. Naši představitelé například nepodepíší Globální pakt o migraci. Stačí ale pouze jedna země EU, aby tento pakt přijala a udělala z migrantů svoje občany. Ti pak budou mít volný pohyb v rámci celého Schengenského prostoru. Obdobně to funguje v našem školství. Na některých našich vysokých školách studuje za peníze našich daňových poplatníků až polovina cizinců. Po ukončení školy pak většina z nich odejde. Spolu s nimi odejde i značná část našich studentů, kteří se na základě volného pohybu osob finančně lépe uplatní v zahraničí. Proto máme nedostatek lékařů, zdravotních sester a podobně. Dál tuto oblast můžete vyšperkovat vystěhováním a získáním občanských práv v ostatních zemích Schengenu. Pouze stát by měl mít právo rozhodovat o tom kdo a za jakých podmínek může na jeho území vstoupit, či z něho odejít.
Volný pohyb kapitálu
Náš ožebračený stát rozhodně nemůže konkurovat nadnárodním koncernům a zahraničním investorům všeobecně. Proto si mohou dovolit koupit ty nejziskovější banky, továrny, ale i nemovitosti a pozemky. Pokud bude tato zásada platit, na našich ekonomických poměrech se zákonitě nemůže nic změnit. Na základě tohoto principu byla zlikvidována naše ekonomika a živnostníci fungují z ruky do úst. Pokud chceme uchránit svoji ekonomiku v rámci dnešního propojeného světa, musíme být schopni ekonomickou oblast ovlivňovat podle svých potřeb.
Volný pohyb zboží
Obdobně je tomu s dovozem zboží. Naše zregulovaná výroba a rozvrácené zemědělství v žádném případě nemůže konkurovat dotované výrobě a nižším výrobním nákladům v některých jiných zemích. Pokud nebudeme mít možnost přijmout ochranářská opatření v oblasti průmyslu a zemědělství, je tento princip nutně likvidační. Můžeme si tedy vybrat, buď vlastní národní soběstačnost, nebo být závislý, být odpadkovým košem a kolonií pro někoho jiného.
Přímá demokracie
Další heslo, které vypadá velmi lákavě. Opak je ale pravdou. Pokud vidíme míru zmanipulovanosti naší veřejnosti a snadnost, s jakou toho lze dosáhnout, nemůžeme mít pochyb o tom, jak fundovaně by naše veřejnost byla schopna ve svůj prospěch objektivně rozhodovat. Aby tato forma vlády měla smysl, muselo by jít o lidi na zcela jiné úrovni než je tomu dnes. Můžete si ale všimnout, že změnu úrovně obyvatel a nárůst schopnosti rozhodovat o svých otázkách nikdo neřeší. Je to totiž ta nejnáročnější oblast. Při troše snahy najdete zásadní rozpory mezi tím, co náboženství prezentuje, a tím co činí. Nejedná se při tom pouze o křesťanství. Obdobná situace je například i v buddhismu, kde je pro převážnou většinu jeho stoupenců mnohem přijatelnější modlit se k Buddhovi a tlouct čelem o zem před jeho sochou než využít jeho učení k vlastnímu seberozvoji. Není při tom ale jiné cesty, pokud to neuděláme my sami, nikdo jiný za nás naše zájmy neochrání a neprosadí. Pokud se domníváte, že to za vás udělá jakákoli politická strana, doporučuji vám k přečtení Zelenou knihu Muammara Kaddáfího a zamyslet se nad jeho závěry. Třeba vám toto čtení napoví i to, proč musel tento výjimečný člověk zemřít. V této oblasti si tedy můžeme položit otázku, zda je za současného stavu společnosti princip přímé demokracie ku prospěchu, nebo ke škodě zúčastněných?
Židokřesťanská kultura
Výše uvedené aspekty však nejsou přímou příčinou současného neutěšeného stavu, ale pouze jeho průvodními jevy. Tou pravou příčinou je židokřesťanská ideologie, která naši společnost nutí klanět se „zlatému teleti“. Všechno ostatní jsou jenom způsoby, jak co nejefektivněji tuto spotřebu uspokojit. Nic na tom nemění ani náboženství lásky, kterým se v podobě Ježíše zaštiťuje, ani různé křesťanské svátky na které jsme si za dva tisíce let zvykli. Domnívám se, že židokřesťanská ideologie měla za dva tisíce let dost času, aby mohla předvést svoje plody. V případě, že s nimi nejsme spokojeni je podle mého názoru nejvyšší čas tento základ změnit a nastolit nějaká smysluplnější pravidla, kterými by se nás život mohl řídit. Je to ale bezesporu těžká volba, zbavit se svojí základní opory není nic snadného.
Jak to tedy je s těmi základními demokratickými pilíři Evropské Unie a slavnou židokřesťanskou kulturu, na kterou se tak často odvoláváme, si jistě udělá názor každý sám. Z toho vám pak vyplyne, čemu má smysl se věnovat a čemu ne.