Konspirační teorie
Poměrně často se můžeme setkat s tvrzením - „to není pravda, to jsou jenom konspirační teorie“. Jak to tedy s touto problematikou ve skutečnosti je?
Nejdřív si musíme ujasnit, jaký je rozdíl mezi názorem a informací. Pokud někdo sdělí svůj názor, je to jeho individuální věc a má na to jistě právo. Názor je něco jako emoce. Nemusí být ničím podložený a nemusí být podložen žádnými argumenty. Není to ale o tom, že by neměl svoje příčiny. Spíš je to o tom, že tyto názory vyplývají právě z nedostatku argumentů a informací. Z těchto důvodů nemůže být názor předmětem žádné smysluplné debaty. Z těchto důvodů jsou názory doménou absolventů humanitárních směrů, kteří nejsou zvyklí pracovat s informacemi a řádně dokladovat zdroje svých prací.
Informace jsou něco zcela jiného. Musí být pravdivé a z relevantních zdrojů. Aby se předešlo dezinformacím, měly by být informace prověřeny z více nezávislých zdrojů. Šíření nepravdivých informací může být i právně postihováno. Například za pomluvu, šíření poplašné zprávy a podobně. Z těchto důvodů je zapotřebí u svých informací řádně uvést odkaz na jejich originální zdroj. Z tohoto důvodu jsou informace doménou absolventů technických směrů, kteří jsou zvyklí s informacemi pracovat a ve svých pracích použité zdroje uvádět. Do této kategorie by měli samozřejmě patřit i všichni analytici, novináři a reportéři.
Praxe je však ve většině případů zcela jiná. Názory se často vydávají za informace, jejichž zdroje není možné ani při nejlepší vůli dohledat. Do této kategorie lze určitě zařadit i témata, která jsou zařazována do skupiny „konspirační teorie“. Věcně to nemusí být zcela nutně pouze doména alternativy. Velmi často se s nimi setkáte i v klasických médiích. V tomto případě se nejedná o informování veřejnosti, ale o její ideologické ovlivňování potřebným směrem.
Současná situace v této oblasti je více než neutěšená. Doba, kdy by člověk dostal věrohodné informace a bylo pouze na něm, jaký si na jejich základě udělal závěr, je už dávno pryč. Byla-li kdy vůbec.
Uvědomělý postoj ke svému životu si mimo jiné vyžaduje i to, mít v těchto otázkách jasno. Spousta informací se dá najít v oficiálních zdrojích, jako jsou například stránky NASA, Evropské Unie, OSN a podobně. Pokud si dáte tu práci a pročtete si je, budete zřejmě překvapeni, jak slabým odvarem jsou proti nim ty tolik zatracované konspirační teorie. Obdobně je tomu u osob, konkrétně u politiků. Ve většině případů se stačí podívat, v jakých organizacích jsou členy, z jakých zdrojů jsou tyto organizace financovány, případně jaké výzvy podepsali. Když uvidíte promlouvat nějakého politika, bude vám hned jasné, jestli jsou to názory jeho, nebo někoho jiného. Stejně tak se přestanete divit jeho činům, které mnohdy překračují pud sebezáchovy. Na základě tohoto poznání budete zřejmě překvapeni, v jakých iluzích jste do té doby žili. Mějte při tom na paměti, že ať toho zjistíte sebevíc, bude to jenom špička ledovce. Skutečné příčiny a osoby v pozadí nám většinou zůstanou skryty. Vždy zůstane dost informací, ke kterým nebudete mít přístup. V těchto případech nám pak zůstává dost prostoru pro informovaný názor.
Určitě nikdo z nás nemá tolik času, aby si mohl prověřit každou informaci. V tom krajním případě se alespoň zhruba můžeme orientovat aspoň podle toho, kdo dostává v nedůvěryhodných médiích kolik prostoru. Dalším vodítkem může být i to, kdo jaká média vlastní. Pak vám bude hned jasné, čí pravdu tato média hlásají. Orientovat se můžeme i podle zdrojů, které jsme si už jednou prověřili a jejichž struktura informací je od pohledu věrohodná. Důležité jsou odkazy informací, na kterých si informaci můžeme snadno ověřit.
Práce při ověřování věrohodnosti informací není jednoduchá a je také hodně náročná na čas. Každopádně je ale velmi zajímavá. Pouze tím, jak se nám začnou skládat střípky této mozaiky, nám dění kolem nás začne dávat smysl. Informovanost je při tom pouze prvním krokem ke změně naší okolní reality. Přeji vám hodně úspěchů v této dobrodružné činnosti.