NÁMĚTY
Cytomegalovirus
Dne 28.5.2018 se na internetových stránkách Aktuálně .cz objevilo video s Jaroslavem Flegrem, který diváky informoval o 80% infikaci naší populace cytomegalovirem. Tento virus dle jeho slov mění psychiku a inteligenci postižených lidí (člověk postupně hloupne). Tato infikace se dle jeho slov běžně neléčí. Léčba je omezena pouze na konkrétní případy, kdy dochází k souběhu s jinými závažnými zdravotními problémy. I když na uvedených stránkách byla tato informace zveřejněna několik dnů, nezaregistroval jsem na ni žádnou bouřlivější reakci.
V této souvislosti mne napadlo možné zdůvodnění neutěšeného psychického stavu většiny naší populace. Často se totiž setkáváme s naprostou ignorancí předkládaných argumentů až rezignací na základní lidský pud, pud sebezáchovy. Pokud se ohlédneme za svými psychickými schopnostmi, ve většině případů zjistíme, že jsme v minulosti byli v této oblasti výkonnější, než je tomu v současnosti. Většinou si to zdůvodňujeme přirozeným úbytkem schopností v souvislosti s narůstajícím věkem. Je tomu ale opravdu tak? Proto jsem se na tuto problematiku podíval blíže. Základní dostupné informace o cytomegaloviru jsou v laickém podání následující:
Virus patří do skupiny herpetických virů. Přenáší se přímým kontaktem, pohlavním stykem, tělními tekutinami, transfuzí,(ale také kýcháním a kašláním), z matky na plod. Příznaky se po infikaci projevují pouze u 2-5% postižených. U zbytku nakažených se nákaza neprojevuje. Po nákaze virus zůstává trvale v těle nakaženého. U osob s nedostatečnou imunitou se nákaza projevuje formou cytomegalovirové mononukleózy. Její příznaky jsou malátnost a únava, zvýšená teplota, bolesti kloubů, svalů a hlavy, bolesti v krku, zvětšením uzlin, ztráta chuti k jídlu a ztráta hmotnosti, na rozdíl od jiných mononukleóz však nevytváří povlaky na mandlích. Nemoc může vygradovat v intersticialní pneumonii, meningoencefalitidu, myokarditidu, hemolytickou anémii a jiné. U osob s normálním imunitním systémem mohou nastat tyto zdravotní komplikace. Střevní poruchy ve formě bolestí břicha, průjmů, krve ve stolici a zánětlivým onemocněním střev. Plicní onemocnění ve formě zápalů plic a zánětů pohrudnice. Jaterní onemocnění se zvýšenou hladinou jaterních enzymů. Neurologická onemocnění, která se projevují záněty mozku. Obzvlášť nebezpečná je nákaza u těhotných žen, kde v prvních měsících může vést až k úmrtí plodu. Po porodu pak můžeme mluvit o vrozené nákaze novorozence.
Nakažení virem může zjistit laboratorní vyšetření, které odhalí jeho přítomnost, jeho antigen (pokud je jeho hodnota 60 a více % akutní onemocnění již proběhlo), jeho DNA, nebo jeho protilátky. Inkubační doba nákazy je 20 – 60 dnů. Očkování proti cytomegaloviru neexistuje, léčí se pouze jeho příznaky. V nutném případě se nasazují antivirotika nebo imunoblobiny. Prostřednictvím léků lze cytomegalovirus uvést pouze do pasivní fáze, ve které se dále nerozvíjí. Léčba je zaměřena zejména na pacienty HIV (hlavní příčina úmrtí), onkologické pacienty, při transplantaci orgánů.
Celá problematika nejenom vypadá, ale zcela jistě i je velmi vážná. Přesto nedoporučuji propadat beznaději, která zásadním způsobem oslabuje imunitu organismu. Laickou léčbu vzhledem k jejím úskalím raději nedoporučuji. Reálnou šanci vidím zejména v oblasti udržování vysoké úrovně imunity, která je schopna držet infekci pod kontrolou.