Humor ZENU

 

Mistr zenu usedá s ostatními

 

Je letní večer. Mistr zenu Kenung se prochází ulicemi vesnice.

Když jde kolem jednoho domu, uslyší pláč, křik, bědování.

Vejde dovnitř. Právě zemřel otec rodiny.

Rodina, přátelé, služebníci, všichni prolévají hojné slzy a buší se do hrudi na znamení zármutku.

Mistr zenu usedá s ostatními a pláče s nimi.

Vtom ho jeden z hostů pozná:

„Jste to vy, mistře Kenungu? Ale proč pláčete?

Myslel jsem, že jste od všeho odpoutaný a povznesený nad zármutek obyčejných lidí!“

„Pláču právě proto, že jsem od všeho odpoutaný…“

A nepřestával plakat.

+++ 

Cesta zenu

 

„Jaká je Cesta zenu?“

„Cesta zenu je duch obyčejnosti.“

„Mistře, vím, že bylo řečeno:

Jak zázračné, jak podivuhodné!

Čerpám vodu a štípu dříví.“

 

„Ale znamená-li Cesta zenu dělat všední věci, myslet jako obyčejná bytost,

potom není mezi vámi a mnou žádný rozdíl!“

„Ne, žádný rozdíl mezi námi není… jenomže já to vím.“