Alternativní média

Pokud sledujete alternativní sdělovací prostředky, budete vědět, o čem píši, nebo se budete moct nad touto problematikou alespoň efektivně zamyslet.

Na úvod bych tuto oblast shrnul tvrzením, že je těžké překročit svůj vlastní stín. Stejně tak i alternativní média s sebou nesou stín svých moderátorů a veřejnoprávních sdělovacích prostředků. Ve své podstatě totiž dělají to samé, totiž neinformují, ale dělají propagandu. V tomto případě jenom z druhé strany, nebo chcete-li z jiného úhlu pohledu. Nejde tedy o objektivní informování, ale o doplnění informací, které jsou nám oficiálními médii zatajovány, nebo informací, které jsou úmyslně zkreslovány. Rozšiřují tím sice obsah informací, ale normálního člověka staví do nelehké situace, ve které se stejně musí prokousávat tím, co je a co není pravda. Je to vlastně jakási hra na přetahovanou, ve které jde o to, na čí stranu se přikloní víc stoupenců.

V tomto ohledu můžeme v produkci alternativních médií najít více či méně následujících aspektů: Jedná se o vytváření požadovaného názoru, zasévání negativismu a strachu, nepřijímání jiných názorů a netolerance k nim, stěžování si na pasivitu občanů, vybírání si pouze souhlasných stanovisek, nedávání prostoru oponentům a prosazování vlastního neobjektivního názoru bez znalosti hlubší podstaty a širších souvislostí, neřku-li vlastní zkušenosti s danou problematikou. Často se zde také setkáte s názory, které nejsou ničím podložené. Jako názorný příklad může posloužit odlišný názor moderátorů dvou různých alternativních médií. Jeden svoje posluchače přesvědčuje, aby v žádném případě nechodili k volbám, protože volbami se nic změnit nedá. Druhý pak svoje posluchače nabádá k tomu, aby rozhodně k volbám šli, že je to velmi důležité a že je zapotřebí, aby volili tuto konkrétní politickou stranu. Toto jsou situace, které lze poměrně snadno v rámci alternativy najít. Ve svém principu se tedy alternativní média od těch oficiálních liší jen velmi málo.

Oba dva druhy sdělovacích prostředků můžeme zastřešit prohlášením, že se v obou případech jedná o manipulaci mysli příjemců informací. Jedinou cestou, jak se z této šlamastiky dostat, je osvobození člověka, aby byl schopen si vytvořit svůj vlastní, ničím neovlivněný názor. K tomu ale nemůže dojít bez individuálního chtění každého z nás. Otázkou pouze zůstává, jak přimět lidi k tomu, aby udělali potřebné kroky, které je k tomuto stavu dokáží přivést.

Určitě stojí za to, aby se každý z nás nad touto problematikou zamyslel a uvědomil si, jak na tom je.

LLV – březen 2017