Vymývání mozků

V následujících řádcích navážu na svůj předcházející příspěvek, který vás měl přivést k zamyšlení nad vaší individuální mírou svobody. V širším a hlubším pohledu na jednu z uvedených oblastí  vám předložím další náměty k zamyšlení k tomuto tématu. Vymývání mozků – není to příliš silný výraz? Pokud ne, tak koho se týká? Pokud už jsem jeho objektem, dá se s ním něco dělat?

Začnu tím, co si pod tímto výrazem představuji. Ve všeobecnosti se jedná o dvě základní oblasti. Na jedné straně se jedná o podsunutí určitého názoru, se kterým se dokážeme na základě svých dosavadních prožitků ztotožnit. Takto podsunutá idea nám nastavuje jednoznačně definované mantinely, které  nám říkají, co je a co není v pořádku. Na druhou stanu nám tento stav znemožňuje přijímat informace mimo takto definovaný rámec. Tím se dostáváme do začarovaného kruhu, který nám brání v rozšíření našeho poznání a dalším osobním rozvoji. Jak sami uvidíte v následujících příkladech, tento stav je v podstatě všudypřítomný. Jsem přesvědčen o tom, že pouze málokdo z nás může s čistým svědomím říct „mě se to netýká“.

Pojďme k avizovaným příkladům. Upozorňuji na to, že se skutečně jedná pouze o příklady a ne o vyčerpávající výčet. Začnu od příkladů z nejširší působností a skončím u nejvyhraněnějších příkladů. Tím nejrozšířenějším příkladem je náš světonázor, který podmiňuje veškeré naše myšlenky a ovlivňuje náš celý život. Může se například jednat o idealismus nebo materialismus. Podle toho, který z těchto přístupů přijmeme, půjdeme dál tou či onou cestou. Ve své podstatě je toto rozdělení naprosto iluzorní. Oba dva tyto základní přístupy mají jednoho společného jmenovatele, a tím je víra. Je totiž naprosto jedno, jestli věříte idealisticky v nějakého Boha, nebo materialisticky ve vědu či moc peněz. Takto vybraný směr pak předkládá výběr dalších možných cest. Idealista má možnost si vybrat z celé škály základních náboženství, sekt a mystických směrů, které mu pak jednoznačně definují prostor jeho individuálního bytí. Obdobně jsou na tom stoupenci materialismu, kteří se dál orientují na oblast ekonomiky – peněz, ekologie, techniky, sociálních věd, politiky, medicíny a podobně. Na tyto směry přísahají a jsou přesvědčeni, že jsou tím rozhodujícím nejen v jejich životech, ale v existenci lidské civilizace vůbec. Vidíte, že většina z nás se v některé z těchto oblastí jednoznačně najde.

Tyto předložené myšlenky můžete jistě snadno šmahem ruky zpochybnit. Pokud jste alespoň trochu vnímaví, tak jste si jistě všimli, že se stoupenci výše uvedených směrů se nemůžete v žádném případě bavit o názorech přesahujících jejich myšlenkový rámec. Pokud tomu nevěříte, uvedu pár zcela jasných ukázek. Co takhle materialisti a spolek Sysifos, který uznává jenom svoji víru v e vědu. Obdobný stav je například i v oblasti psychoterapie, kdy se stoupenci jednotlivých směrů  navzájem neuznávají a nekriticky prosazují pouze svůj vlastní přístup. Z druhé strany se zkuste bavit například s přesvědčeným křesťanem, svědkem Jehovovým, ale třeba také buddhistou. Jejich netolerance k jinak věřícím je zcela zřejmá. Pokud tomu nevěříte, tak si to zkuste a přesvědčte se sami.

I když si to neuvědomíte, tak se ve svém přesvědčení neustále dál  utvrzujete. Nevěříte tomu? Zase se o tom můžete velmi lehce přesvědčit. Tentokrát se jedná o přijímání informací. Zcela automaticky se zaměřujeme na tu oblast, která odpovídá našim postojům. Na základě svého přesvědčení si vyhledáváme odpovídající informační zdroje. Seznámení se s názorově stejnými informacemi nás v našem přesvědčení pouze utvrzuje. Obsahově jiné názory nás totiž nezajímají a pro nedostatek času je v tom lepším případě jenom přeskočíme nebo je přímo označíme za nesmysl.

Tento popsaný stav a funkční princip je v dnešní společnosti hojně zneužíván v náš neprospěch. Tyto principy jsou totiž mocným našeho světa velmi dobře známy. K umožnění  této manipulace je zapotřebí udržovat lidi v nevědomosti, což se také v praxi nejrůznějšími postupy děje. Stačí mít v rukou sdělovací prostředky, které nám dnes a denně donekonečna opakují vybrané informace, informace, které tomuto rámci neodpovídají, pak zatajují, navozují zdání hospodářské prosperity, svých vlastních zásluh a individuálního strachu. Z tohoto pohledu můžeme jenom s nostalgií vzpomínat na socialistické Televizní noviny, které nás sice také zcela jistě tendenčně, ale v mnohem větším rozsahu informovaly o dění ve světě i u nás. Podívejte se objektivně třeba na černou kroniku v podání TV Nova, podsouvání informací na ČT 24 a podobně. Srovnejte si to třeba s úrovní informací předkládaných alternativními prostředky, například slovenským informačním kanálem Infovojna.

Pokud se nad popsaným stavem zamyslíme, dojdeme zákonitě k otázce, kde jsou příčiny tohoto stavu? Osobně předpokládám, že se jedná o pozůstatek historického vývoje lidské společnosti. Člověk je totiž společenskou bytostí, kdy po celou dobu svého vývoje žije ve skupinách. Historicky to byly tlupy, kmeny, obce nebo národy. Z toho dle mého názoru vyplývá individuální potřeba člověka patřit do nějakého společenství. V každém společenství se vždy najde dostatek jedinců, kteří mají touhu toto společenství vést, řídit a ovládat. K upevnění moci je jenom krůček k popsané manipulaci a udržování svých oveček v nevědomosti.  Zde můžeme opět najít vícero aspektů. Jednak se ve skupině přes všechny možné problémy pramenící ze vzájemných vazeb mezi jednotlivými členy skupiny cítíme dobře. A jednak z nás následování konkrétního vůdce a naplňování daného směru snímají vlastní zodpovědnost za naše rozhodování. Tento způsob existence je tedy relativně jednoduchý a příjemný. O tom, jak dalece je toto moje tvrzení pravdivé, se můžete přesvědčit až v případě, že se popsaného způsobu existence vzdáte a najdete odvahu vykročit vlastní cestou.

Vlastní individuální cesta nám přináší spoustu problémů, se kterými se musíme vypořádat. Jako základní z nich mohu uvést například následující. Přijetí zodpovědnosti za vlastní rozhodování. Zde si musíme na všechno udělat svůj vlastní názor, který následně musíme prosazovat a realizovat. V této oblasti také musíme dokázat přijmout i důsledky svých rozhodnutí. Zřejmě jste už něco slyšeli o teorii vývojové pyramidy a s tím spojeného jevu, kdy s nárůstem naší vývojové úrovně adekvátně narůstá i náš pocit samoty. Jedinců, kteří jsou na tom obdobně jako vy, je totiž stále méně a méně, proto nemůžete zapadnout do žádné z existujících skupin. Nemůžete být jejich členy už jenom proto, že si uvědomujete jejich omezení, které by vám bránilo ve vašem dalším rozvoji. Toto všechno je zapotřebí obětovat  proto, abychom mohli něco jiného získat. To už je ale jiná téma.

LLV - listopad 2016