Emoce a společnost

Poslední dobou můžeme stále častěji slyšet „svět se zbláznil“, „je to stále horší“, případně mnohem peprnější výrazy. Všechny tyto projevy mají jedno společné, pohlíží směrem ven a schází jim jakákoli sebereflexe. Vnější stav přece není ničím jiným než zrcadlením nás samotných. Nemám sebemenší ambice v oblasti politiky nebo ekonomie, ale právě z tohoto důvodu si dovolím na toto téma malé zamyšlení.

Nejdříve si uvědomme, co je to ta nemocná společnost. Není to nic jiného než množina nás, individuálních jedinců. Součet našich kvalit tedy vytváří celkový stav naší společnosti. Snahy o celkovou změnu společnosti bez kvalitativní změny nás samotných jsou tedy logicky předem odsouzeny k nezdaru, pokud se nezměníme my sami. Historie v podobě všech možných revolucí dává této úvaze jednoznačně zapravdu. Nemá tedy žádný smysl nadávat na stav společnosti a nezamyslet se při tom nad tím, co pro tuto změnu mohu udělat já sám. To je ono známé, že si za všechno co nás potká, můžeme sami. Nejčastěji se v této oblasti setkáme s názorem, že se společnost chová jako ovce a není se schopna zastat svých vlastních zájmů. Kdo z nás je ale takovou osobností, aby dokázal prosadit svoje postoje bez ohledu na stav a názory svého okolí?

Obdobně konstruktivním způsobem se můžeme podívat na ostatní dílčí aspekty, které stav naší společnosti provázejí. Zamysleme se nad tolik vychvalovaným způsobem společenského uspořádání nazývaným demokracie. Ta však skutečnou demokracií není a ani nikdy nebyla. Vždycky se jednalo o diktaturu zájmů jedné skupiny ostatním skupinám. Samotný její princip přímo vytváří současný kritizovaný stav společnosti.  Podíváme-li se na vývojové složení lidské společnosti, zjistíme, že těch nejvyspělejších jedinců je nejméně a čím vyspělost klesá, tím je víc lidí, ze kterých se daná skupina skládác. Dojde-li tedy na jakékoli hlasování, které je založeno výhradně na množstevním principu, budou jeho výsledky odpovídat úrovni, potřebám a zájmům této nejpočetnější skupiny. Přijít na tento princip a využít jej ve svůj prospěch není až tak složité. Tuto konspirační oblast, i když je dle mého názoru zcela zřejmá, ale nehodlám dál rozvíjet a nechám ji na představivosti každého z vás. Další všeobecně známou zásadou, která je využívána, je „rozděl a panuj“. Pokud bychom onu pomyslnou pyramidu rozdělili vodorovnými řezy podle dosažené vývojové úrovně jejích příslušníků, museli bychom konstatovat, že každá tato skupina bude mít na základě svého poznání svoji pravdu, svoje zájmy a potřeby. Ty budou vesměs neslučitelné s pravdami, zájmy a potřebami jiné skupiny. Nejmenší rozdíly budou u sousedících skupin. Čím budou skupiny vzdálenější, tím budou i jejich rozdíly větší. Tento stav můžete v praxi sledovat u politických stran. Při menších rozdílech jsou spolu schopny vytvářet koalice, u větších rozdílů, které ohrožují jejich samotnou podstatu, se navzájem nebaví. Tedy pokud se právě nejedná o divadýlko pro voliče. Z tohoto důvodu není stávající uspořádání společnosti funkční. Je proto naprosto zbytečné projevovat nespokojenost vůči postojům a činnosti nějaké politické strany nebo jejího představitele. Ti dělají zcela legitimně pouze to, co mohou a na své úrovni mají. Skutečné řešení tohoto stavu může spočívat pouze ve změně popsaného principu. To ale narazí na silný odpor kruhů, kterým tento stav vyhovuje, jak jsme to mohli vidět na příkladu Libye a Muammara Kaddáfího. Prosazení potřebných změn je opět založeno na nárůstu dosažené vývojové úrovně většiny zúčastněných. Je totiž zapotřebí tuto hru prokouknout a dokázat si představit zcela odlišné společenské zřízení a nejeno změnu politických stran či jejich lživých proklamací.

Když se blíže podíváme na reálnou možnost něco změnit, tak si musíme uvědomit další vazby. Různá dosažená vývojová úroveň se nevztahuje ke konkrétním lidským rasám. Z každé z nich můžeme vytvořit onu pomyslnou pyramidu a popsaným způsobem je rozdělit do konkrétních skupin. U těchto skupin se nejedná o nějakou nadřazenost, či podřazenost. Všechny skupiny si jsou z našeho pohledu rovnocenné a zaslouží si stejnou úctu a přístup. Jednotlivé vývojové úrovně a jejich rozmezí lze specifikovat, to ale není předmětem této úvahy. Odlišnost dosažené vývojové úrovně je založena na různých znalostech, zkušenostech a prožitcích jejích členů, které vyúsťují v obdobnou míru poznání. Tato konkrétní míra poznání se pak projevuje konkrétními názory, postoji a chováním. Všechno je tedy naprosto transparentní a není nutné se na tyto lidi zlobit, či je jakkoli odsuzovat. Většina lidí se při tom chová, tak jak se chová zcela nevědomě, proto se tedy opět za to na ně nemusíme zlobit či je jakkoli odsuzovat. Co ale s těmi, kteří škodí společnosti zcela záměrně? Je to s podivem, není jich mnoho, ale jsou i takoví. V této oblasti je zapotřebí si uvědomit, že jsou dvě vývojové cesty, jedna vede ke Světlu a druhá do Temnoty. Ať se vám to líbí nebo ne, obě dvě cesty jsou zcela rovnocenné a v pořádku. Lidská duše má při tom svobodné právo rozhodnout se pro kteroukoli z nich. Když jim právo této volby přiznáme, tak je jejich činnost opět v pořádku a proto se za to na ně zase nemusíme zlobit či je jakkoli odsuzovat. Jejich činnost je přitom pro nás ostatní nezastupitelná a velmi důležitá. Diskuze na toto téma je ale opět nad rámec této úvahy.

Za zmínku ještě stojí porovnání obdobné funkce našich emocí a naší reakce na stav a vývoj společnosti. Většina lidí naší společnosti se nachází na nízké vývojové úrovni, které odpovídá nízká míra jejich vnímavosti. To je způsobeno bloky, které jim brání vidět nebezpečí, které pro ně jednotlivá rozhodnutí vládnoucí skupiny přináší. Z téhož důvodu jsou velmi snadno manipulovatelní. Proto nejsou schopni včas zaregistrovat dílčí kroky, které vedou k finálnímu stavu zaměřenému proti nim. Tím nevyužijí možnost tuto činnost zastavit v samém počátku. Jejich deziluze a podráždění jsou o to větší, že tuto činnost v počátku sami podporovali proti názorům těch vyspělejších, kteří si tyto dopady uvědomovali. Tohoto principu je při řízení společnosti opět v hojné míře využíváno. Z tohoto důvodu je možné také realizovat spoustu akcí a projektů bez celkové znalosti problematiky a jejich dopadů. Uvedu několik nejvýraznějších příkladů za všechny. Zdravotnictví, které se zabývá důsledky a ne jejich příčinami. Doktoři, kteří jsou odměňování za výkony, tedy za míru nemocnosti pacientů a ne za jejich zdraví. Mikrovlnné záření v praxi zastoupené WiFi, mobilními telefony a další technikou používanými bez ohledu na zdraví jejich uživatelů, potravinářský průmysl, jehož produkty jsou už více nepoživatelnými průmyslovými výrobky než potravinami, … Většina populace se při tom nad těmito nepochopitelnými souvislostmi vůbec nepozastavuje. Někteří si tyto absurdity sice uvědomují, ale už vůbec si nejsou schopni uvědomit absurdity, kterých se dopouští sami. Další příklady si jistě na základě znalostí svého okolí doplníte sami.

Pokud se nechcete chovat stejně nesmyslně jako v uvedených příkladech, tak máte nejvyšší čas přestat se zabývat důsledky projevenými ve stavu naší okolní společnosti a začít se věnovat příčinám, tedy svému vlastnímu stavu. Ke změně společnosti vede pouze jediná cesta a tou je svoje vlastní pozvednutí na vyšší vývojovou úroveň. K tomu vám přeji mnoho úspěchů.

LLV – únor 2016