Meditace

 

pohled pod pokličku

 

emoční a psychické prožitky

Další důležitou oblastí, se kterou se v průběhu meditace setkáte, jsou emoce. Málokdo z nás je na tom totiž tak, že se u něho neprojevují. Nejčastěji to zřejmě bude například netrpělivost, kdy už ta meditace skončí a kdy se ozve minutka. Může to být ale také nuda z toho, že se v meditaci nic zajímavého neděje. Individuálně to ale ve své podstatě mohou být jakékoli emoce. Jak k nim přistupovat a co s nimi dělat? Rada je ve svojí podstatě velmi jednoduchá, zaregistrovat, sledovat, jak se projevují, nalézt jejich příčinu a nechat je být, tak aby mohly odeznít. To, co se projevuje ve formě emocí a to, co jsme schopni zaregistrovat, v žádné=m případě není příčina, ale až její důsledek. K jeho nalezení a zpracování vede dost dlouhá cesta. Je zcela běžné, že si své emoce neuvědomujeme a  necháme se jimi zcela ovládnout. Co se stalo, si v takovémto případě uvědomíme až dodatečně, v okamžiku, kdy naše emoce dostatečně zeslábnou a nám se z nich podaří vymanit. Dalším nikam nevedoucím přístupem je boj s projevujícími se emocemi. V tomto případě si svoje emoce uvědomíme, nejsme s nimi ale spokojeni a snažíme se je všemožně potlačit. Tím k těm původním emocím pouze přidáme další, a to vztek nad tím, že se svých nechtěných emocí nedokážeme zbavit. V žádném případě není dobré se jakkoli zaplétat se svými emocemi. Je potřeba si je plně uvědomit a najít jejich příčinu, tak abychom ji mohli v rámci meditace nebo i mimo ni zpracovat. Jinými slovy to chce vymanit se z jejich působení, vystoupit nad ně a pouze je sledovat. Může to vypadat docela jednoduše, ale jak sami poznáte, praxe je mnohem složitější. Skutečnost je ale taková, že takto získanou dovednost pak velmi dobře uplatníte i v běžném životě. Pro začátek bude úspěchem, když si svoje emoce dokážete uvědomit a necháte je odeznít. Úsilí v této oblasti doporučuji zaměřit na co nejvčasnější zaznamenání výskytu emocí. Práci s jejich zpracováním doporučuji odložit až na pozdější dobu.

Dalším velmi často řešeným problémem v průběhu meditace jsou myšlenky. Někdo totiž pustil do světa fámu, že v průběhu meditace žádné myšlenky být nemají a že jde o to mít mysl zcela prázdnou. Toto je pouze částečná pravda, která platí pouze u některých typů meditace, jakým je například meditace soustředění. V rámci tohoto druhu meditace opravdu jde o zklidnění mysli a soustředění se na předmět meditace. Všechny ostatní vjemy jsou rušivé a nemají v tomto druhu meditace místo. Praktikováním tohoto druhu meditace se tedy pozvolna dostaneme ke kýženému stavu zklidnění mysli a soustředění se pouze na meditační předmět. Ani v tomto případě však s rušivými vjemy nijak nebojujeme, ani se jim nijak blíž nevěnujeme. Prostě je zaregistrujeme, označíme jako poruchu a trpělivě se vrátíme ke svému meditačnímu předmětu. Na této trpělivosti záleží úspěch naší praxe. Zdlouhavost dosažení vytýčeného cíle bude značně individuální a případ od případu i diametrálně odlišná. Vzbudí-li ve vás malý pokrok nějaké negativní emoce, tak je s nimi zapotřebí pracovat podle postupu popsaném v předcházejícím odstavci. Tato dovednost je pro běžný život opět velmi přínosná a dokáže podstatnou měrou změnit život. Myšlení je ale zcela přirozenou vlastností mysli a tak je zcela v pořádku, když mysl nějaké myšlenky má. Nejde o to ji odnaučit myslet, ale spíš o to, aby její činnost pro nás byla přínosná. Zdroje přicházejících myšlenek mohou být různé. V té nežádoucí oblasti se jedná o restimulaci nějakých obsahů z minulosti. V tomto případě je zapotřebí najít jejich příčinu a tu zpracovat. A to buď v rámci meditace, což je delší cesta, vyžadující větší dovednost, nebo v rámci regresního sezení, což je cesta kratší a jednodušší. Druhou skupinou zdrojů myšlenek je například intuice, díky které se dostaneme přímou cestou k poznání, které rozšíří naši moudrost. V tomto případě pak nejčastěji hovoříme o vhledu. I při práci s myšlenkami bych nejdříve doporučil s myšlenkami pracovat tím způsobem, že svoje úsilí zaměříte na jejich co nejvčasnější zaregistrování, jejich uvědomení si a nechání je v klidu odejít. Rozvoj vhledu opět doporučuji rozvíjet až v další fázi, kdy se pro vás popsaná dovednost stane samozřejmostí.

Jak můžete vidět, ani v oblasti emocí a myšlenek se v rámci meditace nejedná o nějakou flákárnu, ale naprosto seriozní práci, jejíž výsledky lze zcela objektivně hodnotit a dosažené dovednosti postupně prohlubovat. Pro další rozvoj meditačních dovedností vám doporučuji najít si vhodného učitele, který vás bude schopný provést vašimi individuálními problémy, na které zcela jistě ve své meditační praxi narazíte. Potýkat se s nimi na základě informací vyčtených z meditačních návodů je sice možné, ale daleko obtížnější a mnohem zdlouhavější. Nezapomeňte při tom, že informace jsou pouze jednou ze složek potřebných k dosažení pokroku. Tou druhou a mnohem důležitější je každodenní praxe, ke které vám přeji mnoho trpělivosti a dosažených úspěchů.

LLV – prosinec 2015