Meditace

 

Pohled pod pokličku

 

Tělesné prožitky

Jistě všichni znáte přísloví „jak si kdo ustele, tak si lehne“. V meditační praxi se dá upravit na „jak si kdo sedne, tak medituje“. Správný a přitom pohodlný posez je v meditaci velmi důležitý. Pokud v něm nevydržíte uvolněně sedět alespoň hodinu, nemůžete v meditaci očekávat dosažení žádných podstatných výsledků. Slepě kopírovat posez východních meditačních mistrů v této oblasti rozhodně nedoporučuji. Anatomie jejich rasy je totiž odlišná od naší. To, co je pro ně snadné a naprosto přirozené, je pro nás značně obtížné a může vést až k navození degenerativních změn v oblasti kloubů dolních končetin. Proto má u nás tolik dlouhodobě meditujících charakteristickou kachní chůzi. V naší civilizaci jsme zvyklí na spojení aktivní mysli a tělesné aktivity. Při meditaci tomu ale musí být jinak, při aktivní mysli musí být tělo zcela pasivní a uvolněné. Pokud se vám to zdá být jednoduché, tak rychle zjistíte, že tomu tak není. Změnit zaužívané návyky si vyžádá spoustu času a úsilí. Naše mysl a tělo jsou navzájem propojené. Proto při zklidnění těla dochází i ke zklidnění mysli, ztrátě pozornosti a snadnému usínání. Pokud se s touto skutečností nedokážete vyrovnat, nebudete se moci plně věnovat práci s myslí. Toto považuji na úvod meditačního snažení za naprostý základ. Přistoupit k dalším krokům v meditační činnosti doporučuji až po jejich zvládnutí. V opačném případě budete přehlceni spoustou odlišné problematiky, jejíž souběžné zvládnutí si zbytečně vyžádá spoustu času.

Jedním ze základních problémů popsaného stavu je zatuhlost našich kloubů a zkrácení našich svalů a šlach. Změnění tohoto stavu si vyžádá samostatný přístup a bude záviset na našem individuálním stavu. Proto se v potřebné míře doporučuji této problematice věnovat. Po dosažení potřebného uvolnění pak v další praxi stačí pouze pár uvolňovacích cviků před každým sezením, ale také po něm. Při delším sezení nám tělo zatuhne a je dobré jej před další použitím k jiné činnosti opět uvolnit. Pokud vám jde o rychlé dosažení meditačního pokroku, tak vám každopádně tuto problematiku nedoporučuji podceňovat.

V začátcích meditační praxe se většinou setkáte se zajímavým úkazem, se kterým se můžete setkat nejen při meditaci, ale vždy když necháte svoje tělo delší dobu v uvolněném stavu. Najednou se ve vašem těle bez vnějších příčin začnou objevovat různé bolesti. Nejedná se o akutní tělesný stav, ale o restimulaci, která nám tyto bolesti navozuje. Výhodou těchto stavů je to, že na rozdíl od akutní bolesti přímo neohrožují naše zdraví. Působení těchto negativních energií je dlouhodobé, a tedy dochází tím k plíživému ovlivňování našeho zdravi. S těmito stavy si dobře a rychle poradíte například prostřednictvím regresních technik. Proto je dobré naučit se zdroje bolesti spolehlivě rozlišovat. Pak se nebudete muset trápit s nepříjemnými bolestmi, ale budete se moci věnovat výhradně práci s myslí. S restimulovanými bolestmi se budete příležitostně setkávat nejen na počátku, ale i v dalším průběhu své meditační praxe.

Jako základní doporučení pro práci s tělesnými prožitky by tyto řádky mohly stačit. Zacházet do větších podrobností není v rozsahu tohoto příspěvku možné.

LLV – říjen 2015