V roce 2014 jsem navázal na hladovky, které jsem držel v předcházejícím roce. Po dosavadních zkušenostech jsem zvolil následující schéma. Rok jsem si rozdělil na dvě pololetí. V prvním pololetí jsem držel týdenní hladovky, kdy jsem střídavě týden jedl a týden držel hladovku. Ve druhém pololetí jsem držel čtrnáctidenní hladovky, kdy jsem střídavě čtrnáct dnů jedl a čtrnáct dnů držel hladovku. Celkově jsem tedy půl roku jedl a půl roku držel hladovku.

    Tento postup jsem zvolil ze dvou hlavních důvodů. Stanovený postup se koncem pololetí už stal rutinou a byl nudný, protože nepřinášel žádné změny. Nechtěl jsem dělat nárazově delší hladovku, ale postupně využívat přínos krátkodobějších hladovek. Po jeho vyčerpání pak přistoupit k delším hladovkám.

    V průběhu hladovek jsem se dvakrát denně vážil, vždy ráno po probuzení a večer před usnutím. Ve stejných intervalech jsem si měřil i tlak. Ostatní ukazatele jsem neměřil a kontroloval jsem je pouze pocitově.

    Pil jsem pouze vodu, když jsem si chtěl pochutnat, tak vodu teplou. Ani byste nevěřili, jaká je to lahůdka.

    Pochopitelně se objevovala spousta menších i větších problémů, které průběh hladovky znepříjemňovaly. Tyto jsem průběžně zpracovával technikami ŘKR a ŘKM. Po zpracování se již při příští hladovce problém neobjevil a uvolnil místo nějakému jinému problému, který jsem mohl zase zpracovat. A tak to šlo po celý rok stále dokola.

    Nyní ke zkušenostem.

    Tělo i psychika si tímto postupem zvyknou na prodlužující se hladovky a nedělá jim to žádný problém. Období hladovění se stalo zcela běžným životním stavem. Drobnou nepříjemností byly pouze sociální aspekty, jako jsou různé oslavy, setkání a podobně.

    Po celou dobu hladovky jsem byl schopen fungovat zcela běžným způsobem a neměl jsem žádný problém ani s energií. V době hladovky jsem se naopak cílil lépe než v době, kdy jsem jedl.

    Ke znatelnému čištění těla začalo docházet až od konce prvního týdne. Jeho intenzita byla znatelně ovlivňována fyzickou aktivitou.

    Všeobecně platilo, že v průběhu dne se váha držela stejná, nebo jsem mírně přibral. Rekordem byl přírůstek 1,2 kg v průběhu dne. K hubnutí docházelo v průběhu noci, kdy jsem za noc zhubnul i 1 kg. Při týdenních hladovkách byl úbytek na váze 7,2 kg na jejich začátku a 3,6 kg na konci. S postupem hladovění se tedy úbytek na váze znatelně zmenšoval. Při čtrnáctidenních hladovkách byl úbytek na váze na jejich začátku 9,3 kg a na jejich konci 7,7 kg. Z toho je patrné, že si tělo na hladovky zvykne a úbytky na váze se postupně zmenšují. Hladovky mi umožnily optimálně snížit váhu, kterou nebyl problém si v rozmezí způsobeném střídáním hladovění a jídla udržovat. Příjemné bylo, že jsem se v období jídla nemusel v ničem omezovat.

    Co se týká krevního tlaku, byl ve všeobecnosti vyšší ráno po probuzení vyšší než večer před spánkem. S průběhem hladovky se pak postupně celkově snižoval.

    V druhé části hladovek jsem pociťoval žízeň a to bez ohledu na to, kolik vody jsem vypil. Tento fakt potvrzuje teorii, že pro naše tělo je důležité množství vody vázané v potravě a ne to, kolik jí vypijeme. Nevázaná, volná voda projde tělem bez užitku, buď ji vypotíme, nebo vymočíme. Slouží nám hlavně k odvodu odpadních látek z těla. Tuto situaci jistě velmi dobře znají všichni pijáci piva, ale i čaje. Skutečností je, že tělo se s vodou v průběhu hladovění naučilo zacházet jinak, než tomu bylo před tím. V době hladovění byl stav normální, v době jídla jsem měl problém se zvýšeným pocením a to hlavně v noci.

    Zejména při delších hladovkách jsem zažíval pocit lehkosti. Nebylo to jenom lehké tělo, ale i klouby měly lepší funkčnost a páteř byla ohebnější. Vůbec se nedivím tomu, že anorektičky mohou na tomto pocitu snadno ulítávat. Smysly, zejména čich, se stávaly ostřejšími. Zlepšil se i stav v ústní dutině, jejíž čistění jsem si opravdu užíval.

    Přechod na stravovací období jsem měl při týdenních hladovkách bez jakýchkoli problémů a mohl jsem bezprostředně začít normálně jíst. Čtrnáctidenní hladovky si již vyžadovaly citlivější přechod.

    S úsměvem vzpomínám na doby, kdy jsem na začátku svého experimentování s hladověním musel po třech dnech hladovku ukončit, protože jsem se sotva udržel na nohou a mozek mi vypovídal službu. Na rozdíl od toho jsem byl schopen v prosinci ve třináctém dnu hladovky bez problémů vést celodenní seminář.

    Celkově v hladovění spatřuji velký přínos ve všech oblastech. Považuji ho nejen za prostředek očisty těla, ale i za velmi dobrou součást osobnostního rozvoje. Pozvolný postup při prodlužování hladovění, který jsem si zvolil, se mi rozhodně osvědčil a jeho výsledky jsou průkazné.

    Upozorňuji, že popsaný stav a zkušenosti jsou moje osobní. Některé z nich budou mít všeobecnou platnost, některé budou naopak individuální.

    Každopádně mohu tyto praktiky doporučit každému, kdo má zájem se sebou něco dělat.

LLV – leden 2015