Na toto téma se můžete setkat s různými názory a přístupy. Některé oficiální názory tvrdí, že emoce jsou velmi důležité a právě ony dělají člověka člověkem. Alternativní směry (např. etikoterapie) naopak tvrdí, že všechny emoce, ať už negativní nebo i pozitivní, jsou špatné. Proto jsem se rozhodl do této polemiky přispět vlastními zkušenostmi z karmického pohledu. Konečný názor, jak to vlastně s těmi emocemi je, si pak udělejte sami.

    Nejprve nabídnu poněkud obsáhlejší definici obou pojmů, která zároveň objasní jejich podstatu. Jak se emoce projevují a jak je poznáme? Jejich základním projevem je vědomá nezvladatelnost. Ať je to u těch negativních, jako je vztek, lítost, výbuch hněvu nebo proudy slz. Zde platí, že je vědomě neovlivníte. Spouštěcím mechanismem může být z reálného pohledu pro ostatní naprostá banalita nebo dokonce jejich příčina nemusí být patrná vůbec. Jedna a ta samá situace může na každého z nás působit zcela odlišně. Z toho lze usuzovat, že naše emoce nemají s momentálně prožívanou realitou moc společného. Negativní emoce si dokážeme uvědomit poté co odezní a často se pak divíme, proč jsme tak neadekvátně reagovali. Dokonce si můžeme i slíbit, že se příště budeme chovat jinak, není nám to ale nic platné. Když se následně dostaneme do obdobné situace, vše se znovu opakuje, často ještě s větší intenzitou. Pokud příčinu emocí nebudeme řešit, můžeme si s tím scénářem vystačit i na celý život s odůvodněním, že takoví prostě jsme. Podle obsahu emocí a okolností, za kterých je prožíváme, pro nás mohou být tyto situace i značně traumatizující.

    Ale ani u těch pozitivních emocí s tím nedokážeme nic moc udělat. Příkladem je třeba zamilování,  kdy všichni kolem vidí, že se řítíte do problémů, ale v ten moment je pro nás daný partner ten jediný a pravý. Je to prostě láska na první pohled. Na rozdíl od negativních emocí však toto zamilování po určité době vyprchá a my konečně začínáme vidět to, co všichni ostatní viděli hned od počátku. Většinou však již bývá pozdě. Takto popsaný scénář je dobře sledovatelný hlavně u mediálně známých osobností.  O tom, že se jedná o mnohem rozšířenější jev, vypovídá množství rozpadajících se vztahů a rozvodů, které podle statistiky v roce 2014 dosáhlo 45%.

Naše emoce jsou nezvladatelné jako vařící se voda pod jezem.

    Zamysleme se nad jejich nezvladatelností. Odkud se bere to množství energie, které najednou chce ven? Evidentně není reakcí na reálnou situaci a v žádném případě jí neodpovídá. Tato realita je pouze spouštěcím mechanismem, který nám navozuje naše dřívější prožitky z minulosti. Pro jedny třeba z našeho dětství, pro ty, kteří přijímají teorii reinkarnace a minulých životů, právě z těchto minulých vtělení. Čím více obdobných prožitků jsme v minulosti udělali, tím intenzivněji se naše emoce projeví. Energie jednotlivých prožitků se totiž sčítají a projeví se v přítomnosti právě díky té banální situaci, kterou právě prožíváme. Podstata emocí tedy s námi prožívanou realitou nemá ve skutečnosti nic společného. Je to pouze volání našeho nitra, které se chce zbavit této zátěže. Řešením v žádném případě není potlačování emocí, ale naopak uvolnění nahromaděných energií, které je vyvolávají, a uvědomení si jejich skutečných příčin.

    Příčina a funkčnost pozitivních emocí je obdobná. Pouze s tím rozdílem, že se ve většině případů jedná o projev karmy, která nás s daným člověkem potřebuje dát dohromady.  Ta nás prostřednictvím zamilování, které s naší realitou nemá opět nic společného, dává dohromady s partnerem, se kterým nemáme z minulosti vyrovnané účty. Proto se tak často velká láska mění ve velké drama a nenávist.

    Emoce jsou natolik výrazné, že neunikly pozornosti ani oficiální vědy. Při jejich zkoumání došli vědci k výsledkům, které v průběhu emocí prokazují prudký pokles inteligence (až o 30 bodů). I u nadprůměrně inteligentního jedince při nich úroveň jeho inteligence klesá do oblasti debility. Tím se spousta věcí vysvětluje. Proto také nemá cenu s člověkem, který je pod vlivem emocí, cokoli řešit a s komunikací je lépe počkat, až emoce odezní. Vzhledem ke značnému množství energie, které emoce vyvolávají, dochází k přehlcení našeho vnímání a emoce v jejich průběhu vnímáme buď povrchně nebo vůbec. Většinou si je uvědomíme, až jejich hlavní nápor odezní a energie klesnou na úroveň, kterou jsme schopni vyhodnotit.

    Toto je jeden úhel pohledu na problematiku emocí, kdy jsme se na ně dívali z pohledu jejich energetické podstaty. Druhý úhel pohledu je neméně závažný a pro někoho možná i kontroverzní.  Jedná se o skutečnost, že je výskyt našich emocí podmíněn působením našeho ega. Když se zaměříme na princip jejich výskytu, vždy při tom narazíme na svoji osobní angažovanost v dané oblasti. Vždy se jedná o nějaké odmítání, například když se někdo chová jinak, než si představujeme, že by se chovat měl. Nebo také o naše lpění na něčem, kdy přicházíme o něco, na čem nám záleží. Může se ale jednat také o naše touhy, kdy je nám odpíráno něco, po čem toužíme. Bez této naší osobní angažovanosti emoce nemohou vzniknout a následně nás nemohou ovlivňovat. Toto si ale dokážeme plně uvědomit až v okamžiku, když se této karmické zátěže dokážeme zbavit. Pak se teprve odkryje celá pravda, kterou je, že u nás vnější okolnosti emoce nejsou schopny vyvolat. Za jejich vznik si můžeme pouze my sami.

    Na rozdíl od emocí jsou naše pocity zcela reálnou reakcí na aktuálně prožívané podněty. Pocity se projevují pouze niterným prožíváním uvnitř člověka a navenek nemusí být vůbec patrné. Energie, která je způsobuje, je totiž mnohem menší než je tomu u emocí. Z tohoto důvodu se navenek může zdát, že člověk, který prožívá pocity je o něco ochuzený a jaksi nelidský a citově oploštělý. Opak je ale pravdou. Tento stav vnitřního prožívání nám umožňuje zvyšovat naši citlivost a pocity naopak po celou jejich dobu trvání prožívat velmi intenzivně. Je pak na každém z nás, jestli je chceme dát navenek najevo nebo ne. Prožívání pocitů má nesporné výhody. Při jejich prožívání náš intelekt neklesá a pocity nás více přitahují do reality, kdy na reálnou situaci můžeme optimálně reagovat. Jsme tedy více tady a teď, než je tomu u emocí, které nás naopak od prožívání reality odvádí.

Naše pocity dokonale zrcadlí okolní realitu, stejně tak jako se tato realita zrcadlí na klidné vodní hladině.

    Prožívání na úrovni pocitů vede k postupnému nárůstu naší citlivosti, větší vyrovnanosti a životní spokojenosti.

    Z mého pohledu jsou tedy emoce z uvedených důvodů špatné. Nejvhodnější přístup k nim je najít jejich příčinu a tu zpracovat tak, aby již emoce nevyvolávala. Když se ale nacházíme ve fázi, že s námi emoce cvičí, je třeba je nepotlačovat, ale naopak co nejintenzivněji je prožít, tak aby se nahromaděná energie uvolnila a negativně neovlivňovala naše fyzické tělo.

    Zbývá jenom předložit možnosti řešení popsané situace. V rámci naší praxe emoce můžeme zpracovávat za pomoci vedoucího prostřednictvím technik ŘKR a ŘKM. Svépomocí si je může každý zpracovávat sám v rámci technik prezentovaných v rámci semináře Karma 2 – Zpracování karmy svépomocí.

    Pokud vás toto téma zaujalo, doporučuji se nad uvedenou problematikou zamyslet a vyzkoušet navrhovaná řešení.

                                                                                                                                                             LLV-únor 2015