Televize 2
vliv na psychiku
Podívejme se, jak televize ovlivňuje naši psychiku. Už při první konfrontaci s ní se dostáváme do nerovného postavení, kdy se jí musíme zcela přizpůsobit. Jsme zcela odkázáni na to, jak to výrobce udělal a je pouze na nás, jak to dokážeme pochopit a přijmout. Rozčilovat se je zbytečné, protože na tom nemůžeme nic změnit. Proto při dnešních možnostech musí jít o zlý úmysl, kdy při vyhledávání programu, který nás zajímá, se musíme probírat desítkami až stovkami nabídek, čímž vyplýtváme mnohdy víc času, než při sledováním programu samotného. Obdobně je tomu s nastavováním nahrávání vybraných pořadů, které jsou vesměs vysílány pro nás v nevhodných časech. O možnosti vypouštět z programů reklamy, který celkový čas jejich sledování mnohdy i zdvojnásobí ani nemluvě. Chceme-li tedy televizní programy sledovat, musíme tyto nepříjemnosti alespoň v nějakém rozsahu přijmout. Je pravdou, že vyhledávání a správa vybraných pořadů je neefektivní a dokáže značně znepříjemnit život, ba i odradit od sledování televize.
Samostatnou oblast tvoří lidé, kteří jsou na televizních pořadech závislí. Ve své podstatě se jedná o to, že tito lidé nemají svoji vlastní životní náplň a z reality, kterou nepřijímají, utíkají do virtuální reality, která jim je často v nekonečných seriálech předkládána. Tento stav je velmi častý zejména u důchodců, kteří takto vyplňují svůj volný čas. V podstatě se ale nejedná o nic jiného, než když je někdo závislý na duchovních praktikách, které jej odvádí od prožívání reality. Závislost zcela jistě podporují i nekonečné seriály, kdy je člověk zvědavý na pokračování děje. Jejich obsah také často bývá vděčným tématem sociálních kontaktů.
Za zmínku jistě stojí i sledování sportovních pořadů, které v divácích vytváří pocit sounáležitosti s nějakou skupinou. Tento pasivní přístup ke sportu vyvolává ne jenom emoce, ale také často vede k nadměrné konzumaci alkoholu a jídla. Jeho efekt je tedy přesně opačný, než kdyby člověk jakkoli reálně sportoval.
Další negativní vliv televize spočívá v odvádění pozornosti od právě prováděné práce. Tato roztěkanost značně narušuje naši psychohigyenu. S tímto negativním vlivem úzce souvisí fakt, že nám televize při nekontrolovaném sledování zabírá spoustu času, který bychom mohli či měli využít zcela jiným způsobem. Sledování televize je při tom návyková činnost. Je založena na dvou základních faktorech. Vnitřním faktorem je to, že nám navozuje stav mozkové činnosti alfa, který je sám o sobě příjemný. Proto mají také někteří jedinci tendenci u televize usínat. Vnějším faktorem je to, že u televize většinou pasivně odpočíváme, což nás vytrhává z každodenního shonu a navozuje příjemné pocity. Vzhledem k tomu, že máme tendenci vyhledávat příjemné pocity a nepříjemným pocitům se vyhýbat. Tím se televize pro nás stává vyhledávanou drogou, která se ve značné míře podílí na narušování našich rodinných vztahů.
Důležitou součástí vysílaných pořadů jsou tolik diskutované reklamy. Stěžujeme si na to, že jsou hlasité, časté, dlouhé, hloupé, ale co o nich vlastně víme. Většinou se domníváme, že nad námi nemají žádnou moc, opak je ale pravdou. Pokud se na tuto problematiku zaměříte, tak rychle zjistíte, že vaše ruka automaticky sama sáhne na patřičné místo v regálu. Kdyby tomu tak nebylo, nebyly by ani reklamy. Jejich zadavatelům by se totiž nevyplatily. Většina z nás se domnívá, že když reklamě nevěnuje pozornost a v jejím průběhu dělá nějakou jinou činnost, je všechno v pořádku. Opak je ale pravdou. Pokud reklamě věnujete plnou, bdělou pozornost, odhalíte její nesmyslnost a jste schopni jí doplnit odpovídajícím komentářem. Pak se jedná o zcela běžnou informaci, která nad námi nemá žádnou moc. Pokud ale věnujeme svoji pozornost jiné činnosti, obsah reklamy se nám přímo a bez odpovídajícího komentáře zapisuje do našeho nevědomí. Pak ani nevíme, že ho tam máme uložen, jenom ve správnou chvíli podle něho začneme jednat. Obdobně je tomu ale i se sledováním jakéhokoli televizního programu, kterému nevěnujeme dostatečnou pozornost a používáme jej pouze jako kulisu k běžné činnosti, od které k programu pouze občas vzhlédneme. To jsou všechny ty televize v ložnicích, kuchyních, dětských pokojích a podobně. Skutečností je, že k tomuto způsobu sledování televize inklinují převážně ženy. Z tohoto pohledu je správné sledování televize obdobou návštěvy kina. Nedívám se na všechno, ale vyberu si pořad, který mně zajímá. Ve stanovenou dobu přijdu, pustím televizi, věnuji pořadu plnou pozornost (ono známé „být tady a teď“), po skončení pořadu televizi vypnu a věnuji se jiné činnosti. Tímto způsobem můžeme negativní vlivy televize na naši psychiku minimalizovat.
Nejde nám ale ani tak o televizní přijímač jako takový, ale spíš o obsahy, které přenáší a umožňuje nám je shlédnout.
Zde si musíme uvědomit, že se v žádném případě nejedná o zprostředkování naší okolní reality. Míru zkreslení je dobré mít vždy na paměti. Všechny žánrové oblasti jsou více nebo méně zkreslené. Nejmenší míru zkreslení můžeme očekávat u sportovních přenosů, uměleckých vystoupení a přírodopisných pořadů. Pomyslný střed pole obsazují umělecké pořady, jako jsou filmy a seriály. Největší míru cenzury a skreslení ale oproti očekávání nalezneme v publicistických pořadech, vědeckých pořadech a zpravodajstvích. Tyto oblasti jsou poplatné stávajícímu vědeckému, náboženskému a společenskému paradigmatu. Na místo objektivního informování tak slouží k jejich upevňování a potlačování všech jiných názorů. Proto se v televizi můžeme setkat nejen s cenzurou, ale i cílenými dezinformacemi. Proto je zapotřebí takto získané informace prověřovat z jiných, ale zaručeně nezávislých zdrojů.
Samostatnou oblastí je působení televize na děti. Její podstata přímo omezuje jejich představivost, schopnost komunikace s okolím, odvádí je od aktivní činnosti k pasivnímu přijímání. Z těchto důvodů je velmi nebezpečné jejich „uklízení“ k obrazovce. Tímto přístupem se děti setkávají i s obsahy, které nejsou vhodné pro jejich věk. Nedočkají se tak ani jejich okomentování od zkušenějšího člověka. A tak děti přebírají i negativní vzory, které jsou pro ně atraktivnější než vzory kladné.
LLV –únor 2014