Hladovění
I v roce 2013 jsem pokračoval s experimenty s hladověním. V následujících řádkách se s vámi chci podělit o poznatky, ke kterým jsem v této oblasti došel.
Jednalo se o druhý rok, ve kterém jsem s touto problematikou experimentoval. Od začátku roku jsem dodržoval model střídavého jednoho dne jídla a jednoho dne hladovění. V pololetí mne už toto schéma přestalo uspokojovat a pociťoval jsem potřebu udělat změnu. Proto jsem toto schéma změnil na jednu týdenní hladovku v průběhu měsíce a ve zbývajících třech týdnech jeden den hladovky v týdnu.
Pokud se na tuto cestu poznání dáte, budete muset počítat s tím, že hladovění do značné míry ovlivní vaše sociální aktivity. Nejedná se při tom pouze o zásobování kuchyně a vaření samotné, ale také účast na různých akcích. V prvním pololetí se tomuto negativnímu dopadu nedalo vyhnout. Perioda byla jasně nastavená. Když den hladovky vyšel například na rodinnou oslavu kulatých narozenin, nebyla to ani tak osobní zkouška, ale spíš ukázka netolerance mého okolí a toho, jak silnou potřebu se mnou manipulovat kdo má. Toto schéma hladovění mohu doporučit každému, kdo chce zhubnout. Omezení stravy o více jak polovinu (den po hladovce se dost těžko přejíte) se na váze projeví. Při dlouhotrvajícím praktikování nenastává ani jo-jo efekt. Jednodenní hladovky nejsou pro normálního člověka příliš náročné a dají se snadno zvládnout. Popsaným způsobem se mi váha bez jakýchkoli diet upravila na přijatelnou hodnotu. Po čase se však jednodenní hladovění stalo naprosto samozřejmým a nekladlo na mně žádné další nároky. Stalo se rutinní a nudné.
Proto jsem přešel na týdenní hladovky, při kterých se opět začalo něco dít. Začaly se projevovat jak fyzické, tak psychické problémy, které bylo možno v době do další hladovky vyřešit. K tomu jsem používal techniky RKR a RKM. O jejich účinnosti jsem se mohl přesvědčit tím, že pokud jsem problém tímto způsobem zpracoval, při příští hladovce se již neobjevil. Pokud jsem mu ale nevěnoval pozornost, tak jsem se s ním setkal znovu. Tím byla každá hladovka jiná a bylo zajímavé sledovat její průvodní projevy. Jako přínosné se také ukázalo posouvat termíny hladovky a nenechávat její začátek a konec na stejný den. Při tomto způsobu hladovění už jo-jo efekt funguje. Při první hladovce jsem zhubnul za týden 9 kg, které jsem byl schopen za dva dny opět přibrat. Při poslední hladovce už byl úbytek na váze pouze 4 kg, které jsem zpět přibíral celý týden. Zajímavé také bylo sledovat projevy stravování se pránou. Běžně jsem se při hladovce pránou stravoval, pokud jsem tuto stravu vypustil, tak jsem zhubnul o 3 kg víc než při minulé hladovce. Bylo to pro mě dostačujícím potvrzením toho, že stravování pránou funguje. Zajímavé na tomto modelu hladovění bylo, že nejlépe jsem se cítil a nejvíce vitality jsem měl sedmý den hladovění. Při prvních dvou hladovkách to bylo i fyzicky náročné, kdy jsem pociťoval zvýšenou únavu. Postupně jsem ale při dalších hladovkách dospěl do stavu, kdy jsem svoje fyzické aktivity nemusel nijak omezovat a byl jsem schopen vykonávat i fyzicky značně náročné práce. Postupně jsem se dopracoval také ke stavu, kdy mohu až do posledního jídla jíst bez omezení normální stravu. Stejně tak po ukončení hladovky nepotřebuji žádné přechodové období a po večerním aktivování zažívání syrovátkou mohu hned od rána normálně jíst. Obdobně je tomu se stolicí, kdy i v průběhu hladovky chodím normálně na velkou až do vyprázdnění střev a nemusím používat klystýr. Po půl roce se toto schéma opět přežilo a stalo se rutinním a nezajímavým. Proto je v dalším období hodlám opět změnit.
Pár všeobecných zkušeností na závěr. Moje zkušenosti se nedají zevšeobecnit a použít pro každého. Každý do procesu hladovění vstupujeme na celkově jiné úrovni, s jinými bloky a problémy, proto bude i průběh hladovky jiný. Jako zásadní považuji silný záměr a jeho realizaci. Pokud z nějakého důvodu hladovku předčasně ukončíte jednou, budete mít tendenci ji ukončit pokaždé, když se u vás projeví nějaký problém. Proto doporučuji pozvolné rozšiřování náročnosti hladovění tak, aby hladovka byla zvládnutelná. Představa nepříjemností spojených s pocitem hladu se alespoň v mém případě nepotvrdila. Za celý rok jsem žádný hlad nepocítil. V hladovění jsem našel obdobně dobrého spojence na svojí duchovní cestě jako v Merkabě. I hladovka totiž vyplavuje na povrch problémy, které je zapotřebí řešit a které by jinak čekaly zasunuté v hloubi nevědomí. Na rozdíl od Merkaby to jsou problémy tělesného a psychického charakteru. Pokud tedy chcete se svým celkovým stavem něco aktivně dělat a pokud máte odpovídající prostředky na řešení problémů, které se zcela jistě objeví, může to být vhodná cesta i pro vás. Vaším cílem tak nemusí být příprava na bretariánství, ale třeba využití hladovky k odstranění nejrůznějších bloků a získání větší svobody od závislostí na hmotné stravě a různých psychických potřebách.
Tato cesta se mi každopádně osvědčila a proto v ní hodlám pokračovat i v budoucnu. Na další moje zkušenosti v této oblasti si ale budete muset zase rok počkat. V případě potřeby konzultovat konkrétní problémy spojené s hladověním se neostýchejte obrátit. Pokud s tím budu mít zkušenost, tak vám rád pomohu.
LLV – prosinec 2013