EGO

    Naše ego je v duchovní oblasti skloňováno ve všech pádech a nahlíženo ze všech úhlů pohledu. Názory na něj se často i diametrálně různí, podle osobní vyspělosti autora. Vzhledem k tomu, že se jedná o závažnou problematiku, která přímo ovlivňuje náš duchovní vývoj, nabízím pár osobních zkušeností, které jsem v této oblasti udělal. V žádném případě si nekladu za cíl vyčerpávajícím způsobem popsat a rozebrat problematiku týkající se našeho Ega. Spíš chci předložit několik námětů k zamyšlení a možnost individuálního posouzení, jak na tom kdo v této oblasti ve skutečnosti jsme.

    Osobně Ego pojímám jako naši nevědomou individualitu. Tedy naše Já, kterému schází dostatek informací, aby bylo schopno a ochotno pokorně přijmout naši okolní realitu. Na základě tohoto principu se Ego domnívá, že má vždycky a pouze ono pravdu. Upírá toto právo všem ostatním a prosazuje výhradně svoje požadavky. V této souvislosti plně platí, že Ego je dobrý pomocník, ale zlý pán. Předpokladem pro kultivaci tohoto stavu je zvědomění nevědomých obsahů, na kterých Ego stojí.

    Ego může dosahovat dvou patologicky hraničních stavů. Prvním z nich je jeho nabubřelost, projevující se nejen vůči našim bližním, ale i nedostatkem pokory vůči oblastem, které nás přesahují. Tento stav je většinou navozen v případě, že s ním nic neděláme a pouze si uvědomujeme naše narůstající schopnosti a možnosti. V tomto případě ztrácíme soudnost a díky naší aroganci se soužití s námi stává nesnesitelným.

    Druhým hraničním stavem je nedostatečnost Ega. K tomuto stavu se můžeme dostat v případě, že Egu nevěnujeme žádnou pozornost, nebo naopak v případech, kdy podlehneme mánii s Egem bojovat, potírat jej, rozpouštět a různě je omezovat. V tomto případě jsme sice v našem okolí podstatně oblíbenějšími, stáváme se však jeho sluhy bez vlastní sebeúcty.

    Ego má několik základních projevů, které nám mohou signalizovat jeho aktivitu a kterých si můžeme velmi snadno povšimnout.  Proto alespoň ty nejzákladnější zmíním.

    Tím nejmarkantnějším projevem, kterého si můžeme snadno povšimnout, je vztek, který vzniká na základě jednoduchého schématu. Ego má svoje představy a chce, aby byly naplněny. Naše okolí je jiného názoru a tak si prosazuje svoje vlastní představy. V této variantě používáme mužskou aktivní energii, kterou aktivujeme na základě naší představy, že jsme schopni ve vztahu k okolí prosadit svůj vlastní názor a představy. Stručně řečeno - něco není po našem a my se to snažíme prosadit. Markantní projevy můžeme vidět například u malých dětí, které se dovedou přímo ukázkově vztekat.

    Druhým nejrozšířenějším projevem je smutek.  Jeho podstata je obdobná jako u vzteku. Rozdíl je pouze v tom, že konkrétní situaci vyhodnotíme tak, že nejsme schopni ve vztahu ke svému okolí prosadit svoje představy. Prostě to předem vzdáme. V tomto případě nastupuje pasivní ženská energie, která nám ale ve své nevědomé podobě neumožňuje danou realitu přijmout. Může se například jednat o to, že chceme někomu pomoci a on naši pomoc odmítá. Při opakování této zkušenosti se smutek může prohloubit až v depresi.

    Kombinací obou předcházejících možností může být v praxi jejich méně vyhrocená podoba, která se projevuje netolerancí k našemu okolí, k jiným názorům. Prostě jenom my sami máme pravdu a všichni ostatní se mýlí a dělají to špatně. To nám pochopitelně zásadním způsobem brání v našem dalším duchovním rozvoji. Nemáme totiž potřebu na sobě nic měnit, ale naopak máme snahu měnit všechny a všechno kolem sebe.

    Dalším projevem může být nepřijímání naší temné části, nebo chcete-li minulosti.  Podle mé zkušenosti ji máme všichni. Většinou mnohem větší a temnější, než si dovedeme vůbec představit. Jinak bychom na tom nebyli tak jak jsme, ale mnohem lépe a nacházeli bychom se na konci své duchovní cesty. V minulosti jsme na ní museli zákonitě udělat něco chybného, což nás zatáhlo do karmického zákona příčin a důsledků. Pokud se tedy považujeme za téměř svaté a osvícené, v převážné většině případů tomu tak určitě nebude a bude to spíš projev našeho nesoudného Ega. Z jeho popudu se prostě snažíme vypadat lepšími, než ve skutečnosti jsme. Tomuto bludu většinou nahrává různě dlouhé období, kdy nás nechává karma v klidu.

    Naše Ego se však nemusí vždy projevovat pouze sebeprosazováním. Někdy mohou být jeho projevy skryté a nenápadné. V tomto případě se Ego projevuje tendencí „řešit“ svoje problémy jejich odevzdáváním někomu jinému. Jedná se o nejrůznější formy odpuštění, kdy řešení svých problémů přenecháváme různým duchovním bytostem – andělům, Ježíši. Panně Marii, Bohu. Ano, princip odpuštění je jedním z velmi důležitých aspektů řešení problémů, ale zcela nenaplňuje všechny požadavky na jejich karmicky úplné zpracování. K tomu je ještě zapotřebí jejich odžití – tedy náprava dřívějšího negativního činu a pochopení – tedy uvědomení si toho, co jsme udělali špatně a jak se máme v obdobné situaci v budoucnosti zachovat. Předání svého problému na bedra někoho jiného sice většinou přináší požadovanou úlevu a uspokojení, avšak neřeší podstatu problému a postupně nás přivádí na scestí. Jedná se o jakousi formu duchovní prezidentské amnestie. Nemáte na ni sice nárok, ale za určitých okolností ji můžete dostat. O její účinnosti co do změny myšlení amnestovaných si určitě nikdo z nás nedělá žádné iluze. Na druhou stranu se v této oblasti můžeme setkat se stavy, kdy my sami nedokážeme odpustit, budeme si to pamatovat až do smrti, kdy to dotyčnému nikdy nezapomeneme apod..

    Ego se může projevovat také urážlivostí. To jsou ty situace, kdy se nás dotýkají nějaké obsahy, nejčastěji směřované na naši adresu. Tato oblast může být ale prohloubena i o vztahovačnost. V těchto případech si dokážeme na sebe vztáhnout i výroky, které byly adresovány někomu jinému a sami se v nich najdeme. Samostatnou oblastí je pak averze vůči určitému člověku, který může říct cokoli a vždycky to v našich očích bude špatně.

    Popsané projevy rozhodně nejsou všechny. Jejich pestrost je rozšířena tím, že v praxi nabývají nejrůznější intenzitu a kombinace. Pokud svoji úvahu zakončím představou nějakého optimálního stavu Ega, použil bych zřejmě následující popis. Před žádným člověkem se neponižuj, protože jsme si všichni rovni. Na svém okolí se nesnaž nic měnit, spíš se snaž pochopit, proč je dokonalé právě takové, jaké je.

    Dosažení tohoto stavu není rozhodně vhodné navozovat vědomými zásahy do projevů Ega. Naopak je vhodné sledovat jeho projevy, které vyvěrají z našeho nevědomí, a s těmito příčinami pracovat tak, aby se jeho projevy stále víc blížily našim představám.

    Přeji vám hodně všímavosti a objektivnosti při zjišťování vašeho individuálního stavu.

LLV- květen 2014