Dvě životní cesty

Druhá cesta - Cesta duchovního člověka

Naším nejlepším životním učitelem je karma. Seznámení se s jejími principy nám značně usnadní život a urychlí náš vývoj. Stačí při tom tak málo – vědět, jak funguje, a být vnímavý k jejím projevům. Proto ještě dříve, než na tuto cestu vykročíte, doporučuji začít právě studiem karmy a rozvojem vnímavosti.

Poutník na této životní cestě přesně ví, jak to má, nepodléhá ve svých názorech a chování emocím ani okolním vlivům. Poutník na této cestě má na všechno svůj vlastní názor, proto jej žádná životní situace nemůže zaskočit. Stejně tak jej snadno nemohou ovlivnit názory z jeho okolí. Není pro něho důležitý názor jeho okolí, důležité pro něho je, jestli si svoji činnost dokáže zodpovědět sám před sebou. Proto necítí potřebu svoje postoje a chování nijak zdůvodňovat, prostě to tak má a ví proč to tak má. Pokud není spokojen s tím, jak to má, hledá příčiny svého chování a postojů, po jejich nalezení je mění. Věci neřeší prvoplánově, protože si je vědom, že se jedná pouze o důsledky příčin a zaobíráním se těmito důsledky by pouze marnil svůj čas a zbytečně by plýtval energií. Z tohoto důvodu se orientuje výhradně na práci s těmito příčinami. EGO se na této cestě u něho v podstatě neprojevuje. Poutník plně chápe, že vše okolo něj je naprosto dokonalé a není zapotřebí na tom vůbec nic měnit. Tímto přístupem nedochází k žádným rozporům a napětí, ale vše zůstává v dokonalé harmonii.

Člověk na této cestě neustále prohlubuje svoji vnímavost a tím i hloubku svého poznání. Moc dobře ví, že kromě absolutní pravdy existuje i mnoho individuálních pravd. Proto je tolerantní k názorům i jednání ostatních. Ví, že sám není neomylný ani dokonalý, že dělá chyby a že ve všem nemusí mít pravdu. Ze své úrovně přiznává právo na individuální pravdu a poznání všem ostatním. Poutník také připouští a dokáže si představit, že jsou na tom mnozí lépe než on sám. Z toho vyplývá porozumění a tolerance ke všem ostatním.

Důležitým aspektem poutníka je schopnost dohlédnout dopady vlastních činů v dlouhodobějším horizontu. Domýšlení dopadů se projevuje v uvážlivějším konání a celkově klidnějším způsobu života. Ve svém životě pak má jasno a neplýtvá časem na nepodstatné záležitosti.

Podstatnou roli u těchto poutníků hraje jejich vlastní důstojnost. V žádném případě se však nejedná o nějaký pocit nadřazenosti či namyšlenosti. Jde pouze o vědomí si svého vlastního lidství a svojí vlastní hodnoty. Tito lidé nedělají nic pro druhé nebo kvůli nim, ale plně si uvědomují, že se veškeré jejich jednání vztahuje pouze k nim samotným. Uvědomují si dopady svého jednání a jsou připraveni si za ně nést důsledky.

Své činnosti nedávají žádné přívlastky, není činnost, která by se jim líbila nebo nelíbila. Jsou pouze činnosti, které je třeba udělat, nebo naopak není třeba udělat. Výsledkem je to, že udělají, co je třeba a jdou po své životní cestě dál.

Emoce s stres se na jeho cestě stávají neznámým pojmem. Pokud na ně naráží, tak je důsledně řeší hned na jejich počátku, čímž se jeho životní cesta stává stále klidnější a spokojenější.

Obdobně na něj nemají vliv živočišné pudy. Ve svém životě se řídí zásadou „nemusím, ale když chci, tak mohu“. Tím také zcela přirozeně přebírá vládu a zodpovědnost nad svým životem. Čím dále na svojí cestě je, tím je v duchu definice „svoboda je poznaná nutnost“ stále svobodnější. Tento stav u něj navozuje setrvalý stav spokojenosti. Poutník na této cestě se vyznačuje narůstající mírou svobody. Jeho život, míru jeho kvality a spokojenosti nejsou okolní vlivy schopny nijak ovlivnit. Životní štěstí mu přináší každý prožitek, se kterým se na své cestě setká. Jeho život je klidný a spokojený, připomíná klidnou hladinu jezírka. Jeho prožívání je klidné a vyrovnané. Utrpení se stává jeho minulostí.

Díky jeho láskyplnému postoji k fyzickému tělu je jeho zdraví dobré a stálé. Je schopen dobře vnímat stav svého těla a jeho potřeby je schopen průběžně řešit. Jeho výživové návyky se postupně mění a přechází k vegetariánské či pránické stravě. Klasická lékařská péče se pro něho stává nezajímavou a lékařům se vyhýbá. Je si plně vědom vlastní zodpovědnosti za své zdraví. Díky tomu dokáže být fyzicky aktivní až do vysokého věku. Na obdobném principu se zlepšuje i jeho psychický stav. Stav jeho psychiky se s každým zpracovaným traumatem zlepšuje, rozšiřuje se jeho vnímání a zvyšuje citlivost.

Na této cestě rozhodně není tlačenice, jde po ní totiž málokdo. Lidé, kteří po ní kráčí, se zastavují jenom málokdy, a když tak pouze na krátký odpočinek. Nedělá jim problém kráčet sám, ale ani s někým jiným v družném hovoru. Každý další prožitek a zkušenost pečlivě přidávají k těm dosavadním a tím svoje poznání a moudrost neustále prohlubují. Se svým životem jsou spokojeni a užívají si jej plnými doušky. Jsou si totiž vědomi, že jsou duše, které vstoupili do hmoty, aby v ní prostřednictvím svých fyzických těl udělali co nejvíce zkušeností. Proto se těší na každou z nich a nerozlišují, jestli je zkušenost příjemná či nepříjemná. Vzhledem ke svým vlastnostem jsou pro svoje okolí takřka neviditelní. Ví, že svůj prožitek si musí udělat každý sám, proto nemají potřebu rozdávat svoje moudra na potkání, ani prezentovat výsledky, které na své cestě dosáhli. Jsou-li však tázání, po pravdě odpoví.

Po počátečním utrpení se tato cesta stává stále příjemnější a klade na člověka stále méně energetických nároků. Poutník si stále více uvědomuje jednotu a sounáležitost se svým okolím, což vede k prohlubování jeho harmonie s vesmírem.

I tato cesta je ale plná nástrah, lákadel a úskalí. I na ní se při nepozornosti dá snadno zbloudit a udělat nějakou chybu. Proto je zapotřebí být stále bdělý a ostražitý, v tom ale spočívá dobrodružnost této cesty.

Počet poutníků po této cestě je značně omezen již tím, že se jedná o vědomou cestu. Přitom spousta z těch, kteří se po ní snaží kráčet, si svoji vědomost pouze namlouvají. Toto je v praxi způsobeno menší znalosti zákonitostí, kterými je náš vývoj ovlivněn a následným obelhávání sama sebe.

K vykročení po této cestě stačí přitom tak málo - rozhodnout se a vykročit. Každá cesta totiž začíná právě tímto rozhodnutím a prvním krokem, který vás přibližuje k vašemu novému cíli. Na této cestě však tento cíl není důležitý, mnohem důležitější je cesta sama.

LLV – září 2014