Dvě životní cesty

První cesta - Cesta běžného člověka

Je to cesta, na kterou se musí nejdříve vydat každý z nás. Je jenom otázkou, jak dlouho po ní jdeme a jestli se na ní nezdržujeme zbytečně dlouho. Skutečností je, že po této cestě v současnosti kráčí převážná většina lidí, a to dokonce i těch, kteří se holedbají svou duchovní vyspělostí. Podstatu své životní cesty si totiž buď vůbec neuvědomují, nebo milníky kolem ní vnímají silně zkresleně. Těmto poutníkům v podstatě ani nic jiného nezbývá, není to totiž ani tak otázka chci – nechci, ale ve finále mohu – nemohu.

Prožívání a způsob života běžného člověka se vyznačuje jeho neznalostí. Běžný člověk jde životem způsobem pokus – omyl. Vzhledem k tomu, že neví, na jakých principech život funguje, mnoho svých omylů si nedokáže ani uvědomit. Nedokáže si uvědomit, že chyba je vždycky v něm a ne v jeho okolí nebo partnerech. Obdobně je tomu i z pohledu reinkarnace. Pokud výukovou lekci nezvládnou v tomto životě, nesou si ji do následujících inkarnací. Vzhledem k tomu, že pro převážnou většinu z nich všechno končí fyzickou smrtí v tomto životě, nepřipouštějí si ani možnost či potřebu nápravy svých chyb. I když si nějaký problém připustí, tak odmítají jeho nápravu.  Jistě jste už slyšeli takové nebo podobné verbální projevy - „já vím, já už jiná/ný nebudu“.

Tato cesta je poznamenána nedostatečným poznáním. V tom lepším případě si jsou schopni uvědomit svůj vlastní stav prožívání, ale nedokáží pochopit a připustit si, jak to mají ti, kteří jsou na své cestě dál. Poutníci na této cestě se domnívají, že ve všem mají pravdu a všechno dělají dobře. Nejsou schopni jiného úhlu pohledu na danou věc a proto předpokládají, že všichni to musí mít stejně jako oni. V praxi se to projevuje prosazováním svého postoje, netolerancí k názorům druhých a problémech žít s někým, kdo to má jinak jako oni.

Dalším velmi důležitým aspektem jsou projevy jeho EGA. Poznáte je velmi snadno, stačí se podívat, kolik věcí nebo lidí kolem chce měnit k obrazu svému. Poutník jdoucí po této cestě má z těchto důvodů silnou potřebu místo sebe měnit svoje okolí. Přistupuje k tomu bez rozmyslu a hloubkové znalosti problému a jejich souvislostí. Tím si vytváří další spoustu problémů, které pak následně musí s velkým úsilím řešit.  Efektivnost jeho života je z tohoto důvodu velmi malá. Viník problémů těchto lidí je vždy vně. Oni jsou totiž ti neomylní a dokonalí. To ti druzí jim ubližují, zlobí je, rozčilují, musí se kvůli nim trápit a podobně. Oni jsou v tom vždycky nevinně.

Na své cestě se projevují  prvoplánovitostí svého jednání. Tito lidé nedomýšlejí dlouhodobější důsledky svých činů. Zajímá jej pouze bezprostřední efekt, který je převážně orientován na vymanění se z nepříjemných situací a navození stavu podle svých představ. To, že tímto způsobem vzniknou v budoucnu ještě mnohem nepříjemnější situace, však nedokáže domyslet. Proto také často přeskakují z jedné činnosti na druhou. Nejhorší při tom pro ně je, když dosáhnou svého a pak jsou konfrontování s důsledky svých činů.

Poutník na této cestě si není vědom svého lidství. Neidentifikuje se sám se sebou jako s člověkem. Věci nedělá sám pro sebe, ale maximálně pro druhé nebo kvůli nim. Tento stav je zdrojem mnohých traumat. Nežije svůj život, ale pouze své životní role, se kterými se dokáže velmi intenzivně ztotožnit. Proto je tolik workoholiků, sportovců, koníčkářů a podobně. Toto přetížení a z toho plynoucí časová zaneprázdněnost takovémuto člověku brání zamyslet se nad svým životem, případně jej přehodnotit a změnit ho. Vykonávají spoustu neefektivních činností, které pohlcují jejich energii a zabírají jejich čas. Takto odvedená pozornost jim brání se nad sebou zamyslet a dělat efektivní a prospěšné věci. Ve svém životě se vztahují k různým emocím, činnostem, hodnotám a ztotožňují se s nimi. Věcem kolem sebe dávají přívlastky podle toho, jak se jim líbí nebo nelíbí.  Někteří z nich dávají na odiv svoje problémy, kterými zatěžují svoje okolí. Místo řešení svých problémů před nimi utíkají. Nepřipouštějí si při tom, že i lidé v jejich okolí mají svoje problémy, které pouze nedávají znát a řeší je.

Na této cestě člověk nemá svůj vlastní vyhraněný názor, proto podléhá vlivům okolí, což se projevuje nenadálou změnou názorů a pro jeho okolí častou nevypočitatelností. Tento stav člověku značně komplikuje život. V praxi to totiž obnáší neustále se ujišťovat, že něco platí nebo že je něco tak jak jsme se domluvili. Ještě že máme ty mobilní telefony. Bez nich by byla dnešní mladá generace úplně ztracená. Nevím, jak jsme v minulosti bez nich dokázali žít a normálně fungovat. Z tohoto důvodu jsou tito lidé i lehce zmanipulovatelní. Protože nemají svůj vlastní názor, zvenčí přijaté hodnoty přijímají a následně vydávají za svoje vlastní. S tím souvisí i jejich potřeba lhát. Potřebují vypadat lepší než jsou, zbavit se pocitu viny, zahladit stopy své činnosti, někomu se zavděčit či zalíbit. Tito lidé jsou z uvedených důvodů nespolehliví. V plnění svých slibů jim brání jak jejich vnitřní stav, tak působení vnějších vlivů. Přitom jsou závislí na tom, co si o nich a jejich jednání myslí jejich okolí.

Značný vliv na život takovéhoto poutníka mají emoce a stres, které silně ovlivňují jeho intelekt. Tento stav ho do značné míry ochromuje a brání mu normálně vnímat a fungovat. Poutník na této cestě je plný svých problémů, které jej zaměstnávají natolik, že mnohdy ani nevnímá, co mu druzí sdělují. Z obdobného důvodu je nesoustředěný, často zapomíná a dělá spoustu chyb. Vzhledem k tomu, že je pod vlivem emocí a okolních vlivů, neví, jak to vlastně má, cítí silnou potřebu svoje chování a jednání zdůvodňovat. Neobhajuje tím svoje konání ani tak před svým okolím, ale protože to není jeho niterný postoj, hlavně sám před sebou samým.

Tento poutník je rovněž pod silným vlivem svých pudů, které není schopen zvládat, protože vyvěrají z jeho nevědomí, o kterém nemá ani tušení a neumí s ním komunikovat ani pracovat. Toto je také důvod, proč je na světě tolik bezpráví, zločinnosti, nemocí a mnoho dalších negativních jevů. Ti lidé to nedělají úmyslně, oni prostě jinak nemohou. Na místo jejich trestání by bylo vhodné je odpovídajícím způsobem léčit a pracovat s nimi.

Poutník na této cestě se vyznačuje značnou mírou podmíněnosti a nesvobody. Svůj život, jeho kvalitu a míru spokojenosti není schopen nijak ovlivnit. Proto mu štěstí nepřináší žádné hmotné statky, vzdělání ani vztahy. Jeho život je plný utrpení a odehrává se jako na houpačce. Chvíli je mu dobře a je šťastný, většinu doby ale strádá, je nespokojený a trpí.

Samostatnou kapitolu tvoří jeho zdravotní stav. Tento člověk totiž nechápe smysl ani význam nemoci. Neřeší její příčiny, ale očekává, že místo něho někdo jiný vyřeší její důsledky. Proto se jeho zdravotní stav s přibývajícím věkem neustále zhoršuje. Z tohoto důvodu je v naší společnosti tolik obézních a chronicky nemocných lidí. Na stejném principu se zhoršuje i jeho psychický stav, na jehož základě roste množství depresí a sebevražd. V jeho psychice se s každým prožitým traumatem kupí další a další bloky, které zužují jeho vnímání, snižují jeho citlivost, prohlubují jeho strachy a deprese.

Po této cestě ale kráčí i většina duchovně orientovaných lidí, kteří nedotahují svoje poznání do konce. Místo toho, aby je soustavně prohlubovali a rozšiřovali, dříve nabyté poznání zavrhují, zapomínají a vydávají se novým směrem. Z toho pramení i nespokojenost s jednotlivými metodami a technikami. Pokud jim něco nefunguje, nehledají příčinu v tom, že dělají něco špatně, ale metodu či techniku rovnou zavrhnou. Výsledkem je přeskakování z jedné metody či techniky na druhou bez znatelného výsledku. Patří sem i hledání nejrůznějších zkratek a co nejjednodušších postupů bez ohledu na jejich nefunkčnost. V praxi se jedná o přeceňování možností kamenů, amuletů a esoterických pomocníků, kteří mají a mohou vlastní prací na sobě nabyté schopnosti pouze rozšiřovat, ale v žádném případě je nemohou zcela nahradit. Projevuje se zde pocit nadřazenosti, výjimečnosti a důležitosti. Z tohoto důvodu dávají na odiv svoje duchovní jméno, mistrovské tituly a důležité poslání, které tu na zemi mají.  A když ono to je všechno tak pohodlné a příjemné. Vždycky se najde dost obdivovatelů, kteří za možnost je obdivovat ještě dobře zaplatí. Proto také vznikají jednotlivé uzavřené komunity, ze kterých jsou pak všichni samostatně uvažující členové pod nejrůznějšími záminkami vypuzeni.  Proč většina těchto „duchovních mistrů“ není schopna svoje poznání a dosaženou úroveň demonstrovat svým vzhledem a každodenním životem?  Zamysleli jste se někdy nad tím, proč se tolik duchovně orientovaných lidí nesnáší a nemůže spolu navzájem vyjít, natož spolupracovat? Jistě to bude mít své příčiny. 

Celkově tato cesta obsahuje mnoho utrpení a životních problémů. Klade na člověka velké energetické nároky a postupně zhoršuje jeho zdravotní stav.

Z tohoto bludného kruhu doslova není cesty ven. Nad svojí situací se většinou dokáže zamyslet pouze ten, který se na své životní pouti musí z vážných důvodů zastavit.  Křižovatkou obou cest v praxi většinou bývá konfrontace se smrtelnou nemocí, vážným úrazem vedoucím k invaliditě a podobně. Přitom stačí tak málo - vnímat sám sebe, svůj život, učit se na chybách svých nebo ještě lépe chybách těch druhých. K vykročení na druhou cestu totiž stačí začít zpracovávat svoji karmu. Nemusí to být ani žádnými speciálními postupy, stačí si jenom uvědomovat svoje chyby a začít je napravovat. Prostě měnit svůj život a vzít ho do vlastních rukou.

A jak je to s vámi? Jste schopni se po přečtení těchto řádků nad svým životem zamyslet, neřku-li ho začít měnit? Jak si budete moci přečíst v dalším díle, rozhodně to stojí za to.

LLV – srpen 2014