Žebříček hodnot

    Ve svém životě si nevystačíme pouze sami se sebou. Ve vztahu k našemu okolí a našim činnostem je zapotřebí, abychom si stanovili nějaký žebříček hodnot. Jejich řazení by mělo vystihovat to, jak jsou pro nás důležité. Hodnotu mnohých věcí si začínáme uvědomovat až teprve tehdy, když začíná být reálné, že o ně přijdeme. Proto se také některé naše hodnoty v průběhu života mění. Chcete-li mít ve svém životě jasno a nelítat od jednoho mantinelu k druhému, je nejlepší cestou si takový žebříček hodnot stanovit a mít ho v životě na paměti. Velmi výstižně o tom vypovídá následující text, který se mi náhodou dostal do rukou.

    Učitel filozofie jednoho dne přisel, do třídy. Když se studenti usadili, vzal nádobu a naplnil ji až po povrch kameny. Potom se zeptal studentů, zda si mysli, že je nádoba plná?
Studenti s nim souhlasili, že je plná.
Potom profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do nádoby s kameny, zatřásl nádobou a samozřejmě, že kamínky popadaly mezi kameny. Profesor se zeptal znovu. Je teď nádoba plná?
Studenti se pousmáli a souhlasili, že je plná.
Ale profesor vzal krabičku s velmi jemným pískem a vysypal ho do nádoby. Samozřejmě písek vyplnil i ty nejmenší mezírky mezi kameny.
Ted už byla nádoba opravdu plná.

    Touto ukázkou jsem chtěl znázornit, že život je jako tato nádoba.

    Kameny znázorňují důležité věci ve vašem životě. Jako jsou vaše rodina, partner, zdraví, děti..., všechno, co je tak důležité. Kdybyste to ztratili, bylo by to velmi zničující.
Kamínky znázorňuji ostatní, méně důležité věci. Například vaše zaměstnáni, dům, auto...
A písek je všechno ostatní. Drobnosti. Když dáte písek do nádoby jako první, nezůstane vám žádné místo pro kameny.

    To stejné platí v životě. Když budete ztrácet čas a energii na drobnosti, materiální věci, nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité. Proto věnujte pozornost rozhodujícím věcem ve vašem životě.
Hrajte si se svými dětmi, vezměte svého partnera tancovat...
Vždy bude čas jit do práce, uklidit dům, uvařit oběd, nakoupit…

    Dejte si záležet na kamenech (věci, na kterých vám skutečně záleží). Určete si své cíle. To ostatní jsou jen kamínky a písek.

    Díky tomu, že jsme v počátcích našeho života utrpěli ztrátu paměti a v jeho průběhu nám potřebné informace nikdo nepředal, jdeme životem tak nějak spontánně, bez znalosti jeho základních pravidel. Tato neznalost je hlavní příčinou našich obtíží. Jednou ze základních věcí je stanovení životních priorit. Bez této znalosti se nám velmi často stává, že věnujeme svůj čas věcem nepodstatným a na důležité věci nám pak nezbývá čas. Proto se domnívám, že bude dobré některé základní zásady připomenout. Následující řádky neberte jako nějaký dokonalý návod na změnu svého života, ale pouze jako námět na zamyšlení a přehodnocení dosavadních postojů. Je totiž důležité, aby si každý ke své pravdě došel sám.

    Sobectví je velmi zprofanované slovo, obdobně jako soudruh nebo Bůh. I v tomto ohledu existuje dualita a všechno může být jinak, než se nám okolní společnost snaží namluvit. Je otázkou, jestli se tak děje z nepochopení, nebo spíše zcela záměrně. Bez pochopení této základní otázky totiž jenom velmi těžko dosáhneme ve svém úsilí o sebezdokonalení nějakého pokroku. Na základě tohoto nepochopení hledáme příčiny výhradně ve svém okolí. Na základě tohoto nepochopení hledáme pomoc při řešení svých problémů někde jinde než v nás samotných. Toto je také hlavní příčina, proč nedokážeme být přirozeně sami sebou. Toto je ten startovací bod na naší duchovní cestě, jehož přehlédnutí nás zavede někam úplně jinam, než bychom chtěli. Jaký je tedy rozdíl mezi sobectvím a zájmem o sebe sama? Sobectví je projevem ega, nízkých energií, prosazování svých zájmů na úkor někoho jiného, kterému tím vytváříme újmu. Zájem o sebe sama je naopak projevem duše, vysokých energií, chránění svých vlastních zájmů před zneužíváním druhými, jiným tím neubližujeme, ale naopak svým vlastním zlepšujícím se stavem vytváříme přínos. Mimo jiné v tomto rozdílu spočívá jeden z duálních projevů naší osobnosti.

    Díky naší individualizaci je nejdůležitějším na světě každý sám pro sebe. My sami jsme totiž tím, jehož prostřednictvím vnímáme a prožíváme celý okolní svět. Bez našich vlastních zkušeností nemůžeme dosáhnout žádného pokroku. Bez těchto zkušeností nemůžeme chápat ani ty druhé. Nedokážeme zcela pochopit příčiny jejich chování a jejich pohnutky, které je k němu vedou. Stejně tak bez vlastní sebelásky k sobě sama nedokážeme milovat ani nikoho jiného. Na konci našeho života jsou naše prožitky, zkušenosti a dosažený vývojový pokrok to jediné, co si sebou z tohoto života odneseme.

    Narodili jsme se pouze a jenom proto, abychom sami za sebe udělali životní zkušenosti, s jejich pomocí se zdokonalili a dosáhli dalšího vývojového pokroku. Všichni ostatní, včetně našich partnerů a dětí, jsou až na dalším místě. Bez sebe samých pro ně nemůžeme nic udělat. Pokud na tom nejsme dobře, nemůžeme jim být oporou a přínosem, ale pouze přítěží. Všechno ostatní, rodiče, sourozenci, partneři, děti, práce, záliby jsou tu pouze pro to, abychom jejich prostřednictvím mohli udělat potřebné zkušenosti. Čím je náš vztah k těmto lidem nebo oblastem hlubší, tím zásadnější zkušenosti nám pomáhají udělat. Podle této důležitosti jim přináleží odpovídající příčka na našem žebříčku hodnot.

    Z tohoto pohledu pak doporučuji stanovit si svůj vlastní žebříček hodnot. Tyto hodnoty mohou být u každého člověka jiné podle toho, jaké zkušenosti má ve svém životě udělat. Do tohoto procesu vstupuje naše individuální karma, která nám vytváří potřebné situace a prostředí. Naše hodnoty se mohou v průběhu života i měnit podle toho, jaké zkušenosti jsme už udělali a které jsme ještě udělat nestihli. Jinými slovy - jakou karmu jsme už zpracovali a jakou ještě zpracovat máme. Na prvním místě tohoto žebříčku hodnot by tedy měla být práce na sobě. Argument „nemám čas“ rozhodně neobstojí. Na sobě můžete pracovat při jakékoli situaci, při všech prostojích mezi jednotlivými činnostmi. Samostatně vyhrazený čas k práci na sobě z tohoto pohledu tvoří pouze minimum. Stejně tak neobstojí ani argument, že si chcete svůj život užívat a ne jenom pracovat. Toto užívání představuje až ten jemný písek. Podle mé zkušenosti si můžeme a také dokážeme užívat jakoukoli, i tu nejbanálnější činnost, natož něco tak úžasného jako je dobrodružství sebeobjevování.
 

    Zvažte tedy tato slova a zodpovědně se rozhodněte, jakou stezkou se dáte. Tou širokou, vnější, která k požadovanému cíli nevede, nebo tou úzkou, vnitřní, která vede přímo k cíli.
Přeji vám šťastnou volbu.

LLV – červenec 2013