Příběh - Listopad

   

Svérázná mniška

     Ten příběh měl velmi rád jeden starý zenový mistr.

    „Jednou, až se vydáte na cestu moudrosti, přijde vám tento příběh vhod…“ řekl a při těch slovech se potutelně usmál na mladé novice. 

    „Kdybyste jen viděli, jak se tehdy skvělo město Nara! Samá zeleň a voňavý květ, klenot ostrova Honšú, duchovní centrum země. V jeho zdech žily stovky mnichů a mnišek. Bylo tam bezpočet vzkvétajících svatyní, modliteben, několikapatrových pagod a slavných klášterů. Nejznámější z nich byl nádherný chrám Tódaidži. Při velkých buddhistických svátcích se obřadů účastnil i sám císař. Toho dne jásalo celé město. Ohromný dav se tísnil v uličkách poblíž chrámu. Kejklíři, loutkáři, mimové a akrobaté se předháněli v dovednostech a bavili obecenstvo svými kousky.

    Náhle se ze všech stran ozvalo volání: ,Císař, císař!´ Vojáci vyzbrojeni těžkými kopími zatlačují dav, průvod se blíží. Císaře v bohatém zlatém šatě nesou v nosítkách, podél nich kráčí roj dvořanů, ministrů, komořích a kněží. Císařský průvod, kolem něhož se vznáší vůně kadidla a zpěv doprovázený rajskou hudbou, pomalu postupuje k mohutné bráně chrámu, kde je umístěn skvostný Buddha, jehož lesklý povrch září tisíci světly.

    To bývaly nádherné oslavy!“ povzdychl mistr zasněně.

    „Vyprávějte, Mistře! Vyprávějte!“ žadonili mladí novici.

    Mistr se usmál: „Vždyť popis místa a doby patří k vyprávění. Musíte umět naslouchat! Neboť nedočkavcům zůstane moudrost skryta.“ 

    Za oněch časů se přihodilo, že jeden mnich se po uši zamiloval do jeptišky. Rjónen byla krásná krásou nápadnou i záhadnou zároveň. Její tělesné půvaby, pleť, držení hlavy i chůze byly oslňující, a protože byla navíc nadána mimořádnou inteligencí, pevným charakterem, velkorysostí a soucitem k bližním, vyzařovalo z ní silné vnitřní světlo. Rjónen by dokázala pobláznit nejednoho rozvážného muže, natož mnicha.

    Hašino ji miloval bláznivou, pošetilou láskou. Nejedl a nespal, při posvátných obřadech byl roztržitý. Byl jí tak posedlý, že všude viděl jenom ji, žil jenom pro ni … a řítil se do záhuby. Jedné noci překročil všechny meze a spáchal nejvyšší zločin: vnikl do její komůrky a snažně ji prosil, aby se s ním pomilovala.

    V té chvíli byl Hašinův osud v jejích rukou. Bylo by stačilo, aby zakřičela a přivolala ostatní sestry, a došlo by k nejhoršímu. Ale ona se nijak nebránila, ničemu se nedivila. Touhou rozpálenému mnichovi jen řekla:

    „Oddám se ti, ale až zítra.“

    Následující den byl dnem velkých oslav výročí Budhova osvícení a obřadů se zúčastnil i císař. V ten den, ve svatyni chrámu Tódaidži, předstoupila Rjónen před Hašina zcela nahá a řekla:

    „Vezmi si mne, hned teď!“

  Náměty k zamyšlení:  

• Uvědomuji si své tužby?

• Do jaké míry se mi daří nahlédnout na podstatu svých tužeb?

• Když už si uvědomím, jak je moje touha mělká či zbytečná, jsem schopna se od ní oprostit?

JV  - říjen 2013