Příběh - Říjen

   

Zloděj a mnich

V těch časech žil v jedné svatyni uprostřed lesa poblíž Heiankjó mnich jménem Šičiri Kódžun, proslulý svou moudrostí. Onoho večera byl sám a u nohou Budhovy sochy odříkával sútry. Vtom se dveře svatyně rozlétnou dokořán a do modlitebny vtrhne nějaký otrhanec s divým výrazem. Přiloží Šičirimu k hrdlu dlouhý ostrý meč a zařve:

„Mnichu! Dej mi peníze z milodarů, nebo ti useknu hlavu a ta se dokutálí až k oltáři!“

Šičiri, meditující v dokonalém soustředění v pozici siddhásana, dál nehybně sedí a nehne ani brvou. Řekne pouze:

„Vezmi si peníze z nádoby na milodary a neruš mě při meditaci!“

A pokračuje v rozjímání.

Zloděj si to tedy namíří k nádobě. Jak si ve spěchu cpe mince do kapsy, ozývá se cinkot a občas i zaklení, když mu nějaká mince spadne na zem. Navíc mu překáží meč.

Po chvíli mnich pronese, aniž otočí hlavu:

„Všechny peníze si neber, musím zítra zaplatit poplatek za svatyni.“

Mnichův pevný hlas a neochvějný klid na zloděje zapůsobil, a tak s láteřením nechá na dně nádoby pár mincí.

Už byl se svým lupen na odchodu, když mnich poznamená:

„Když někdo něco dostane, obvykle poděkuje! Poděkuj!“

Zloděj poslušně zamručí něco jako poděkování a zmizí.

 Rok nato zloděje chytili. Kromě jiných prohřešků se přiznal i ke krádeži ve svatyni a takový zločin se tehdy trestal smrtí. Jaký byl jeho údiv, když při konfrontaci slyší mnicha, jak říká:

„Já, Šičiri, prohlašuji, že tento muž svatyni nezneuctil. Dal jsem mu větší část peněz z milodarů a on mi za to poděkoval. Všechno je v pořádku.“

Zloděj byl odsouzen jen k pěti letům vězení. Když ho propustili, vyhledal Šičiriho v opuštěné lesní svatyni a stal se jeho žákem. Ještě dlouho potom ho věřící a poutníci uctívali pro jeho zbožnost. Tak o tom vyprávějí staré pověsti.        

 * * *

 Některé příběhy nepotřebují komentáře. Ale zamýšlela jsem se nad obsahem slova milosrdenství. Wikipedie praví že „Milosrdenství (lat. misericordia) je účinný soucit s člověkem v nouzi, s někým potřebným či bezmocným, s člověkem zadluženým, nemajícím nárok na příznivé zacházení.“

Milosrdenství je vlastnost připisovaná obvykle Bohu, je to jeden z jeho základních atributů (ó milosrdný Bože). Podle Nietzscheho je požadavek milosrdenství jedním z pilířů tzv. otrocké morálky a projevem slabosti. Já osobně souhlasím s Ježísem Nazaretským, který vyzdvihuje milosrdenství v člověku, potřebu učit se milosrdenství a rozvíjet jej ve svém srdci.

A přes myšlenku „Buď milosrdný k bližnímu svému“ se dostávám k myšlence „buď milosrdný sám k sobě“ (název kapitoly z knihy Anselma Grüna: Buď dobrý sám k sobě).  Milosrdnost a podobné vlastnosti (slitovnost, soucit, laskavost atd.) nezačnou fungovat tak, že si o nich přečteme poučku v knize nebo vyslechneme kázání a začneme je projevovat jenom proto, že se to má. Teprve jejich prožitím v sobě a vůči sobě, tím že si je věnujeme sobě a naplníme se jimi, pak teprve mohou začít vyzařovat z nás k druhým lidem.

 

 Náměty k zamyšlení:

  •   Mám opravdové pochopení a soucítění s lidmi, kteří jsou na tom hůř než já?  

  • Jsem k sobě milosrdná? Mám pochopení pro své slabosti?

  •  Čím inspiruji lidi, se kterými se setkávám, aby na sobě pracovali a aby se zlepšovali?

  • I ošklivě vypadající situace přináší příležitost k vývoji a pochopení.

JV -září 2013

  

Zpět
Vytiskni stránku