Příběh - srpen

 

Mnich a piniová borovice

   

    V prvních stoletích křesťanství žili v Orientu mniši poustevníci, tzv. stylité, kteří budovali svá obydlí na vrcholku kamenných nebo dřevěných sloupů polorozpadlých budov. Nejznámější z nich je svatý Šimon Starší (okolo r. 390-459). Podle legendy si podobně počínal i jeden zenový mnich. Buď nenašel vhodný sloup, nebo rád řešil věci jednoduchým způsobem, zkrátka usadil se v koruně piniové borovice. Tento elegantní strom, který běžně roste na horských kamenitých svazích ostrova Honšú, má stupňovité větve s krásně tmavozeleným jehličím, které tvoří zploštělou korunu ve tvaru deštníku. Tato zvláštnost umožňuje, že v nezbytném případě v ní lze zbudovat vratký, trochu nebezpečný přístřešek.

    Mnich jménem Dori si od místních obyvatel vysloužil přezdívku Mistr z ptačího hnízda. Jeden slavný básník se rozhodl, že ho navštíví. Když přišel pod strom, mistr právě meditoval v zazenu (1), v „pozici osvícení“ s nohama zkříženýma v lotosovém sedu, se vzpřímenými zády, očima napůl zavřenýma a pohledem upřeným asi dva metry před sebe, s rukama na břiše dlaněmi vzhůru, s levou rukou vloženou do pravé (2), palce se lehce dotýkají v malém obloučku. Dech je pravidelný, hluboký a klidný, ústa zavřená, ale ne křečovitě, špička jazyka opřená o horní patro za zuby. Pozornost je soustředěna na fiktivní bod hara asi čtyři centimetry nad pupíkem. Mysl je prostoupena tichem, zenové ticho však neznamená bezhlučnost, ale schopnost dotknout se samotné podstaty, kde se věci života a smrti stávají důvěrně blízkými, náš obyčejný život se přibližuje vesmírnému jsoucnu a otvírá nám tajná dvířka na cestě k absolutnu.

    Básník, žijící ve světě plném nadějí, tužeb a obav, hluku, shonu a nicotností, oslovil zenového mistra:
„Dávejte pozor,“ řekl. „Mohl byste z toho stromu spadnout, sedíte v nebezpečné pozici!“
Žádná odpověď.
Básník, lehce rozmrzelý, se chystal odejít, když zbožný muž pronesl tato slova:
„Milý příteli, jste básník a zmítají vámi city a vášně. Vaše mysl je v neustálém pohybu a já cítím, že je naplněna úzkostí a neklidem. To vy jste v nebezpečí!“
A jelikož zen se šíří od jedné mysli k druhé, od jedné bytosti k druhé, také onen básník poznal v té chvíli, že je jen sluhou a vězněm vlastního ega. Zatoužil se od něho osvobodit.
„Mistře, co mám dělat?“ zeptal se pokorně.
„Konejte dobro a hledejte svou původní podobu,“ řekl mistr.
Po těch slovech se znovu pohroužil do mlčení.
Tak se o tom vypráví.

Vysvětlivky:
(1) Zazen, meditace vsedě zaměřená na ne-myšlení.
(2) V Indii je pravá ruka kladena na levou, která je považována za nečistou. V Číně a Japonsku je tomu naopak. V těchto dvou zemích představuje levá ruka ženský princip Jin – vyrovnanost, harmonii. Pravá ruka představuje mužský princip Jang – dynamičnost, energii. Při zazenu převládá klid, tudíž levá ruka spočívá na pravé.

 

Jaké otázky si můžeme položit:

JV -červenec 2013

 

Zpět
Vytiskni stránku