Příběh - červen

 

Jak se urozený muž stal poustevníkem

   

Byl jednou jeden urozený muž a ten měl ženu a děti. Byl oddaným vyznavačem Buddhova učení. Jednou odcestoval, aby u příležitosti výročí narozenin Vznešeného splnil své náboženské povinnosti a položil květinové věnce na oltář. Jeho manželku, která zůstala doma, mezitím navštívila její matka.
„Tak co, dcero, jsi stále šťastná se svým chotěm? Jak se k tobě chová?“
„Nemohu si stěžovat. Můj manžel je muž velmi laskavý, moudrý a ctnostný jako nějaký poustevník!“
Ta dobrá žena byla trochu nahluchlá a zaslechla jen poslední slovo „poustevník“. Vzápětí spustila nářek a křik.
„Jakže!“ kvílela. „Co je to za manžela, když opustí mladou ženu, dítě a další dítě na cestě? To je strašné! Stát se poustevníkem, když mám ženu a děti!“
A stařena se před očima sousedů dala do pláče, drásala si obličej, rvala si vlasy a sypala popel na hlavu.
„POUSTEVNÍK! To je neštěstí!“
„Ale vůbec ne, maminko!“ zvolala poděšená manželka. „Můj muž není žádný poustevník!“
„POUSTEVNÍK! Ó hrůzo!“ málem si vykřičela plíce hluchá matka. „To je nadělení! Co si počne chudák dcera s dětmi? Takový nevděk, takové trápení!“
A běžela do vesnice, aby tu novinu všem oznámila.
Když se Kalijána vrátil z cest, vítali ho všichni, jako by se stal poustevníkem. Udivilo ho to, ale zároveň v tom viděl boží znamení. Urovnal všechny svoje záležitosti, rozloučil se se ženou a dětmi a vrátil se do kláštera, v němž pobýval během pobožností. Později se skutečně stal poustevníkem. Brzy se proslavil svou zbožností, a když zemřel, vstoupil do Brahmova nebeského království.

* * *

Jediné slovo může změnit něčí osud. Žádné slovo není nevinné.
Nač zvětšovat utrpení tohoto světa? Podle buddhistického učení správná řeč je úsporná řeč a vnáší do tohoto světa o něco víc míru, moudrosti a štěstí.
 

Jaké otázky si můžeme položit:

JV -květen 2013

 

Zpět
Vytiskni stránku