Příběh - duben
Ledová žena
Byl jednou jeden osamělý mládenec. Žil v nuzné chatrči a
neměl ani přátele, ani příbuzné. Jednoho zimního rána pozoroval rampouchy visící
ze střechy, které se jako křišťálové kapky třpytily na slunci. Zvolal:
„Přál bych si, aby mi nebe seslalo ženu, která by byla také tak bělostná, duhově
jiskřivá a nádherná jako led!“
Večer, když se chystal ulehnout, zaklepal někdo na dveře.
„Kdo tam?“
„Já jsem ta dívka, o kterou jste dnes ráno prosil nebe. Přicházím za vámi, abych
se stala vaší ženou.“
Mládenci to nedalo a otevřel. Na prahu stála překrásná dívka. Její opálové ruce
a perleťová pleť zářily v měsíčním svitu.
„Vstupte,“ řekl okouzlený mládenec. Když se dívka usadila v kuchyni, vyptával se
jí:
„Opravdu si mne chcete vzít? Jsem velmi chudý, své služby nabízím komukoli, kdo
má zájem si mě najmout. Já nejsem vhodná partie a vy jste tak krásná!“
Odpověděla, že o tom ví, a jestli ji chce, zůstane u něho.
Vzali se a celý rok žili v dokonalé shodě. Jednou je pozval na oslavu narozenin
jejich soused, pohostinný a úslužný člověk. Nabídl jim, že při té příležitosti
si mohou u něho dát horkou lázeň, neboť si nedávno pořídil dřevěnou káď a byl na
ni velmi pyšný. Žena odmítla pod záminkou, že se horké vody bojí jako smrti. Ale
její muž na ni naléhal:
„Nemůžeme přece urazit našeho hostitele, takového hodného souseda!“
Souhlasila tedy.
Když se večer žena dlouho nevracela z lázně, začal o ni mít manžel strach. Vydal
se ji hledat. Místo ní však našel jen dvě modré stužky a hřeben plovoucí po
vodě.
Zenové příběhy jsou často velmi záhadné. Z
našeho příběhu o „ledové ženě“ plyne zdánlivě jasné ponaučení. Mladý muž z
nevědomosti nebo hlouposti pošle svou ženu na jistou smrt. Závěr je jednoduchý:
„Nejprve mysli, potom jednej!“ To je sice pravda, ale zenové pojetí je jiné,
hlubší.
Co je, to je. Mladý muž nechce vidět skutečnost, jaká je, a
tím, že si věci nepřipouští, například to, že jeho žena je z ledu, uzavírá si
cestu k vysvobození, onu „vznešenou osmidílnou stezku“ spočívající v osmi
zásadách: správný názor, správné myšlení, správná řeč, správné jednání, správný
způsob života, správné snažení, správné uvědomění, správné soustředění.
V každém okamžiku našeho žití, je-li správné, je špetka
věčnosti.
JV -březen 2013