Příběh - duben

 

Ledová žena

   

Byl jednou jeden osamělý mládenec. Žil v nuzné chatrči a neměl ani přátele, ani příbuzné. Jednoho zimního rána pozoroval rampouchy visící ze střechy, které se jako křišťálové kapky třpytily na slunci. Zvolal:
„Přál bych si, aby mi nebe seslalo ženu, která by byla také tak bělostná, duhově jiskřivá a nádherná jako led!“
Večer, když se chystal ulehnout, zaklepal někdo na dveře.
„Kdo tam?“
„Já jsem ta dívka, o kterou jste dnes ráno prosil nebe. Přicházím za vámi, abych se stala vaší ženou.“
Mládenci to nedalo a otevřel. Na prahu stála překrásná dívka. Její opálové ruce a perleťová pleť zářily v měsíčním svitu.
„Vstupte,“ řekl okouzlený mládenec. Když se dívka usadila v kuchyni, vyptával se jí:
„Opravdu si mne chcete vzít? Jsem velmi chudý, své služby nabízím komukoli, kdo má zájem si mě najmout. Já nejsem vhodná partie a vy jste tak krásná!“
Odpověděla, že o tom ví, a jestli ji chce, zůstane u něho.
Vzali se a celý rok žili v dokonalé shodě. Jednou je pozval na oslavu narozenin jejich soused, pohostinný a úslužný člověk. Nabídl jim, že při té příležitosti si mohou u něho dát horkou lázeň, neboť si nedávno pořídil dřevěnou káď a byl na ni velmi pyšný. Žena odmítla pod záminkou, že se horké vody bojí jako smrti. Ale její muž na ni naléhal:
„Nemůžeme přece urazit našeho hostitele, takového hodného souseda!“
Souhlasila tedy.
Když se večer žena dlouho nevracela z lázně, začal o ni mít manžel strach. Vydal se ji hledat. Místo ní však našel jen dvě modré stužky a hřeben plovoucí po vodě.


    Zenové příběhy jsou často velmi záhadné. Z našeho příběhu o „ledové ženě“ plyne zdánlivě jasné ponaučení. Mladý muž z nevědomosti nebo hlouposti pošle svou ženu na jistou smrt. Závěr je jednoduchý: „Nejprve mysli, potom jednej!“ To je sice pravda, ale zenové pojetí je jiné, hlubší.
    Co je, to je. Mladý muž nechce vidět skutečnost, jaká je, a tím, že si věci nepřipouští, například to, že jeho žena je z ledu, uzavírá si cestu k vysvobození, onu „vznešenou osmidílnou stezku“ spočívající v osmi zásadách: správný názor, správné myšlení, správná řeč, správné jednání, správný způsob života, správné snažení, správné uvědomění, správné soustředění.
    V každém okamžiku našeho žití, je-li správné, je špetka věčnosti.

JV -březen 2013

 

Zpět
Vytiskni stránku