Příběh - březen
Jamamba
Žili jednou… dva mniši, kteří měli
namířeno do kláštera v Edu (Edo, „Brána řeky“, bývalý název Tokia, užívaný v
letech 1180-1868). Na cestě je zdržel manželský pár, který je požádal, aby
požehnali jejich novorozenému synovi, domu a stádu. Ze slušnosti a ohleduplnosti
vypili mniši jeden dva pohárky saké. Stáli teprve na kraji lesa, když už se
stmívalo.
Jeden z mnichů byl slepý a jeho druh mu sloužil jako průvodce.
„Ničeho se neboj, Džiró!“ řekl mnich, který šel jako první. „Musíme projít
lesem, ve kterém jsou prý strašidla a čarodějnice, ale budu mít oči na stopkách
a ochráním tě před vším zlým.“A dodal poněkud silnějším hlasem:
„Drž se mě za ruku a s odvahou vpřed!“
Když se oba mniši ocitli uprostřed lesa, z houští se pojednou vyřítila ježibaba.
Byla to Jamamba, stará bezzubá čarodějnice, strašná vládkyně lesa. Byla
obrovská, měla ohavný nos s velkými nozdrami a krví podlité oči, v nichž jako by
se otáčela ohnivá kola. Z huby až do pasu jí visel šarlatově rudý jazyk. Okolo
hlavy jí vlály špinavé šedivé vrkoče. Měla dlouhé vyzáblé ruce s úděsnými drápy
a chlupaté nohy, jimiž vztekle podupávala. Mnich kráčející v čele se rozklepal
jako osika.
„Co je ti bratře? Neslyším tvůj hlas a cítím, že se potácíš skoro jako já!
Prosím tě, ozvi se!“
Vidoucí mnich byl tak ochromený strachem, že ze sebe nevydal ani hlásku. Děsivá
Jamamba už byla na dosah a napřahovala k oběma mnichům ostré drápy. Měla krhavé
oči a ústa se zkroutila v příšerný škleb.
„Cítím že ti není dobře,“ řekl slepec. „Nevím sice proč, ale dovol mi, abych tě
teď podpíral a vedl tě já. Opři se o mne!“ Slepec pevně sevřel svého druha a
táhl ho směrem k Jamambě, kterou neviděl.
Ohromená ježibaba viděla, jak oba muži míří rovnou k ní. Zdálo se, že se jí
nebojí a na její děsivý zjev nedají! Jamamba vyplázla dlouhý, rudý a slizký
jazyk až k chlupatým nohám. Zpražila je svým žhnoucím pohledem. Zbytečná námaha!
Slepý mnich vedl oba rozhodným krokem stále vpřed.
Zhrzená Jamamba se rozplynula ve vzduchu a zmizela.
Možné otázky:
-
Kdo z těch dvou byl vlastně postižený?
-
Kolikrát v životě jsem už zažila, že strach a domněnky jsou horší než pak samotná realita?
-
Někdy se nevýhoda může ve složité situaci nečekaně změnit ve výhodu…
-
Jak často se nám naše strachy zhmotňují v konkrétní situace nebo lidi… A když jim čelíme, rozplynout se a zmizí.
-
Nesouvisí nějak spolu číška saké a Jamamba?
JV -březen 2013