Magická hlubina

    Před nedávnem jsem viděl pěkný film stejnojmenného názvu, který byl věnován památce šampionů ve volném potápění. Pokud jste jej neviděli, doporučuji shlédnout. Na první pohled asi nebude patrné, co má společného volné potápění s duchovní cestou. Hlavní aktéři filmu byli natolik okouzleni mořskými hlubinami, že se tato jejich vášeň přeměnila až v posedlost, která je nakonec stála život.
   

    Ale nyní už k té podobnosti. Hlavní hrdinové byli pro běžný život hodně nepoužitelní a jejich zájem byl směřován pouze jedním směrem, v jejich případě mořskou hlubinou. S obdobným jevem se často setkáváme i u poutníků jdoucích po duchovní cestě. Jsou do ní natolik zahleděni, že je běžný život vůbec nezajímá. My jsme se ale narodili na této planetě právě kvůli jejím podmínkám, které nám tak štědře nabízí k našemu rozvoji. Proto není vhodné od této reality utíkat do nějakých duchovních světů. Těch si po fyzické smrti užijeme jistě dost. Duchovní cesta tedy nemá sloužit k úniku od nepříjemné reality, ale naopak k jejímu lepšímu pochopení a využití jejích možností. I když ponoření se do duchovních prožitků a svého vlastního nitra je stejně magické, jako byla mořská hlubina magická pro zmíněné potápěče.
 

    Bez těchto „ponorů“ si ale duchovní rozvoj můžeme pouze těžko představit. Proto je důležité s těmito prožitky umět vědomě pracovat. Jasně rozlišovat - nyní jsem v duchovním prožitku a nyní jsem v běžné realitě, ve které poznání, které jsem si z duchovní oblasti přinesl, využívám. Stejně tak nejsou vítány samovolně přicházející duchovní prožitky, které nás dokáží v nevhodnou chvíli vytrhnout z běžné reality. Je to obdobné, jako když potápěč nemohl v noci spát, měl živé vize moře, které jej nakonec přinutily jít se uprostřed noci potápět.
Obdobnou analogii můžeme najít ve fascinaci mořskou hlubinou, kde se potápěč cítil příjemně, neměl žádné starosti a nemusel řešit žádné problémy, které jej čekaly nad hladinou. Jednalo se tedy o klasický únik od běžných životních problémů, se kterým se u duchovních poutníků tak často setkáváme.
 

    Zajímavý je také aspekt překonávání rekordů, který k soutěžnímu potápění zcela jistě patří. Alespoň do okamžiku, než překročí únosnou míru, která dokáže narušit i letité přátelství. V duchovním rozvoji ale tato soutěživost rozhodně místo nemá. Nelze srovnávat nesrovnatelné. Každý máme jinou minulost a tudíž i jiné předpoklady k realizaci svých možnosti. Díky tomuto nepochopení se spousta z hledajících trápí při srovnání se svým okolím pocity méněcennosti. Tento stav také vede k přehnané prezentaci vlastních schopností a narušování vzájemných vztahů.
 

    Další analogii lze spatřit ve změně životních funkcí, které se z lékařského hlediska stávají při hloubkovém ponoru neslučitelné se životem. Obdobně je tomu i při některých duchovních prožitcích. Nemluvě o tom, že tento změněný stav se částečně trvale přenáší i do života v běžné realitě.
 

    A na závěr ukázka skutečné a nesobecké lásky. Zamilovaná a těhotná partnerka hlavního hrdiny přijímá jeho volbu, dává mu svobodu a nechává jej odejít do mořské hlubiny. Ruku na srdce, kolik z nás je něčeho takového v praxi schopno? Ale stejně bych chtěl být u toho, když matka dceři vysvětlovala, že jim taťka uplaval s nějakou delfínicí.

LLV – leden 2013