Jistě jste již nejednou slyšeli rčení „nežijeme pro to, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili“. Na základě dosavadních zkušeností si dovolím tvrdit, že plný obsah tohoto rčení člověk pochopí, až si projde dlouhodobějším obdobím hladovění. Až na tomto základě si uvědomíte, jak dalece jste závislí na materiálním světě a jak hluboko jste v něm uvízli. Ve své zkušenosti jsem se nechtěl nechat předem nijak ovlivňovat a tak jsem ve vztahu k této problematice ani nic nečetl. Až v průběhu roku jsem přišel na to, jak moc se názory „odborníků“ a jejich doporučení v této oblasti mohou lišit. Ale nyní už ke slíbeným zkušenostem.

    V loňském roce jsem se mimo jiné věnoval nové oblasti a tou bylo hladovění. Nebyla to sice moje vlastní iniciativa, ale rozhodl jsem se udělat nějaké zkušenosti i s touto problematikou, které jsem se před tím nikdy nevěnoval. Jsem už sice přes deset let vegetariánem, ale po celou tuto dobu jsem necítil potřebu hladovět. Při svém hladovění jsem netoužil dosahovat žádných extrémních výsledků, kterými bych se mohl chlubit. Mojí motivací bylo seznámit se s touto problematikou a víc poznat svoji psychiku a fyzické tělo. Nesledoval jsem tím žádné zdravotní důvody, ani snížení váhy. Stejně tak se nejednalo o žádnou formu asketismu. Tyto řádky píši jako námět pro ty z vás, kteří s touto problematikou nemají doposud žádnou zkušenost. Rozhodně se jedná o zkušenost v mnoha ohledech zajímavou. Moji zkušenost při tom nemůžete bezezbytku převzít, protože se jedná o velmi individuální oblast, kterou každý člověk na základě svojí dosažené úrovně prožívá jinak.

    Pro neznalé za zmínku stojí definice hladovění. Nejedná se o žádnou dietu nebo půst, při kterých pouze omezujete množství nebo některé složky stravy. Při hladovění se jedná o nepřijímání jakékoli hmotné potravy, povolena je pouze čistá voda bez přísad. Pokud budu uvádět termín suchý půst, tak se jedná o vyloučení potravy i vody současně. V této oblasti jsem nebyl ortodoxní a na rozdíl od těch ortodoxních jsem se myl a sprchoval v běžném rozsahu.

    Po celý rok jsem dodržoval schéma hladovění, které sestávalo z jednoho dne hladovky v týdnu a tří dnů hladovky v měsíci. Hladovku jsem nefixoval na žádné konkrétní dny, ale pružně jsem si je upravoval podle vnějších okolností. Praktická délka hladovky byla vždy o jednu noc delší. Posledním jídlem byla večeře. Pak následovala noc bez jídla, den bez jídla a další noc bez jídla. Prvním jídlem byla snídaně, případně až oběd.

    První oblastí, se kterou jsem se setkal, byla psychická oblast. Myšlenka na to, že nebudu celý den nebo několik dnů jíst mi nedělala žádný problém. Předně si z minulých životů moc dobře pamatuji, jaké to je když lovci nebo bojovníci neměli co jíst a byli odkázáni na to, co si uloví nebo co kde seženou. V této oblasti jsem byl spíše udiven z toho, že se neprojevily žádné negativní restimulace spojené s touto problematikou. Vybavily se mi sice některé události, jejichž obsahem byla smrt hlady, ale kupodivu se nejednalo o nic nepříjemného. S touto oblastí přímo souvisí také vcházení a vycházení z hladovky. Z popsaných důvodů jsem tuto problematiku nijak neřešil. Jeden den jsem až do večera běžně jedl a další den jsem už držel hladovku. Obdobně tomu vylo při vycházení z hladovky. Jeden den jsem držel hladovku a druhý den jsem normálně jedl. Neměl jsem s tím žádné problémy zřejmě díky odlehčené stravě, kterou běžně jím. Nacpat se první den po hladovce masem by asi nebyl zřejmě ten nejlepší nápad. Jako velmi užitečná se v této oblasti ukázala i možnost komunikovat se svými vnitřními bytostmi. Při dotazu, co ony na to, se mi dostalo odpovědi „klidně, když chceš tu zkušenost udělat, tak proč ne“. Tím bylo vše vybaveno.

    Podstatně složitější to bylo se sociální stránkou věci. S jídlem je spojeno až příliš rituálů, které si bez jídla dost dobře nedokážeme představit. A pokud na sebe navíc nechcete zbytečně upozorňovat tím, že třeba na návštěvě, nebo na podnikové akci nebudete jíst, musíte hledat způsob, jak tento problém vyřešit. Proto jsem přistoupil k tomu, že jsem hladovění přesouval podle těchto potřeb. Ono nakonec docela stačí, že si nemůžete dát s přáteli kávu nebo čaj.

    Psychika je poměrně rozsáhlou oblastí, která se k hladovění přímo vztahuje. Předně to jsou sebezáchovné myšlenky o strádání hlady, nedostatku energie a podobně. S tím jsem neměl žádný problém, protože člověk musí nějak fungovat, ať jí nebo nejí. V praxi se také ukázalo, že by tyto myšlenky měli hodně daleko k realitě. Za všechny hladovky, které jsem absolvoval, jsem nikdy nepocítil pocit hladu, ani nedostatek energie. Proto také mám určitý problém vnitřně se ztotožnit s obsahem termínu hladovka. Je pravdou, že zejména z počátku docházelo ke znatelnému zpomalení psychických pochodů i fyzických aktivit. Byl to ale pouze jakýsi úsporný režim který šetřil energii pro případ potřeby. Stačilo tento stav potřeby navodit a vše fungovalo normálně. Prakticky jsem si to vyzkoušel, když jsem třetí den hladovky na zahradě v členitém terénu a v parném létě skládal auto betonových tvarovek. Neměl jsem s tím žádný problém. V praxi se tato oblast projevovala spíše jako nechuť něco dělat, kdy stačilo pouze být a toto bytí vnímat. Jednalo se o jakési odpojení od hmotného světa a jeho požadavků. Intenzivně jsem vnímal i zbytečnost vykonávání většiny aktivit. Jednalo se o významný přesun pozornosti z vnějšku do svého nitra. Zde bych neváhal napsat, že se jednalo o zpomalení vnitřního času, kdy čas kolem vás běží normálně a všude okolo je shon. Vaše vnitřní pochody jsou však pomalé a rozvážné, což navozuje pocit klidu a pohody. Tato skutečnost se na duchovní cestě ukázala být značně prospěšná. Psychika se z počátku také projevovala různými chutěmi. Nebyla to ani tak chuť na normální jídlo, nevadilo mi při hladovce jídlo připravovat ani s jinými jedlíky sedět u stolu. Jednalo se spíš o touhu po dobrůtkách typu oříšek, rozinka a podobně. Zde se ukázalo, jak často něco strčíme do pusy, aniž bychom to potřebovali nebo si to uvědomovali. Do této oblasti bych zahrnul i potřebu ustát netolerantní okolí. Najednou zjistíte, kolik lidí se o vás strachuje a cítí potřebu vám vnutit svoji vůli. Při hlubším rozhovoru s nimi ale zjistíte, že se těmto lidem nejedná ani tak o vás a vaše blaho, ale spíš o ně samotné. Většinou argumentují tím, že to není zdravé a suchý půst se v jejich očích blíží sebevraždě. Ve všech těchto případech se ukázalo, že si hladovění nedokázali ani představit, natož aby si je byli ochotni vyzkoušet.

    Poznatky k psychické stránce hladovění zakončím konstatováním, že si každopádně začnete víc všímat sami sebe. Hladovění vás spolehlivě odvede od vnějších problémů k vám samotným. Ať už je to sledování psychických procesů nebo reakcí vašeho těla.

    Markantním vjemem byl také nadbytek volného času. Člověk by nevěřil,  kolik času denně stráví sháněním, přípravou a konzumací jídla. U suchého půstu to bylo ještě výraznější, i pití zabere nějaký čas. Bylo to až nechutné, jako pravdu měl Henri Monfort, když říkal, „máte víc času na práci“. I s tímto pocitem jsem se musel nějak vypořádat.

    Mnohem příjemnější byl vjem většího rozdílu mezi jídlem a hladověním. Ten vedl k lepšímu vychutnání si stravy, jejímu dalšímu odlehčení a většímu přemýšlení o tom, co a proč vlastně člověk jí.

    Další zajímavou oblastí, která propojuje psychickou a fyzickou stránku věci, je oblast vaření a zásobování potravinami. Sníte toho méně, a tudíž se vaše zásoby v ledničce musí úměrně ztenčit. Při zachování čerstvosti potravin to je docela náročné. Obdobný problém musí kuchařka řešit při přípravě stravy. V běžném životě to rozhodně není nic závidění hodného.

    Ve fyzické oblasti evidentně platí pravidlo: „čím máte méně karmických bloků a čím máte vyšší osobní vibrace, tím lépe budete hladovění snášet“. Sám jsem po dlouholeté práci v této oblasti neměl žádné významné fyzické problémy ani před zahájením hladovění, ani v jeho průběhu, ani po něm. Proto také nemohu potvrdit či vyvrátit zdravotní přínos hladovění. Měl jsem ale možnost vidět, jak karmické bloky dokáží znepříjemnit průběh hladovění. Hladovění se tedy dá využít také jako test toho, jak na tom celkově jste. Jako příjemnější shledávám alternativu nejdříve si karmické bloky odstranit a až potom hladovět, než naopak. Zejména při počátečních hladovkách se daly pozorovat nepříjemné tělesné pocity. Byl to zejména tlak v hlavě, někdo mívá až bolení hlavy. Nepříjemná chuť v ústech a zahlenění. Zastřený hlas a zhoršené vidění. Problémy se stolicí. Sám jsem si z počátku zakusil nervové bolesti v oblasti beder a hýždí, což nebylo nic příjemného. V této souvislosti si člověk klade oprávněnou otázku „stojí to vůbec za to?“, nebo „je to v pořádku?“ Tyto faktory jsou určitě demotivující. Chce to mít jasný záměr a vytrvat. Se zpracováním bloků nepříjemné problémy postupně odezní. Zhruba po půl roce se drobné problémy začaly zeslabovat a vytrácet až se koncem roku vytratily úplně. Zajímavá byla třeba zkušenost s vyměšováním, které na začátku vždy spolehlivě ustalo s ukončením příjmu potravy. Nejsem stoupencem klystýrů a tak jsem tuto záležitost řešil domluvou s tělem. Na můj dotaz „klystýr nebo záchod?“ jsem dostal jednoznačnou odpověď „záchod“. A tak jsem ve druhé polovině roku chodil pravidelně denně na velkou i při třídenní hladovce.

    Z počátku bylo vůbec zajímavé sledovat, jak se tělo těší na první doušek ovocné šťávy nebo na první sousto. Jak fyzicky přímo cítíte průchod potravy zažívacím traktem a příliv energie, který se z něho šířil do celého těla. Tyto příjemné pocity ale také dlouho nevydržely a odezněly obdobně jako fyzické bolesti. Později už bylo tělu jedno jestli jí nebo nejí. V této oblasti jsem se také setkal se značným vytříbením chuti. U jídla to bylo zejména na chemické přísady. U vody pak na její kvalitu. Zde se jako konzumačně vhodnější ukázala přes všechny výhrady voda balená.

    Za zmínku určitě stojí i otázka snížení váhy. Moje babička při svých více než sto kilogramech vždycky hrdě prohlašovala „prázdný měch nestójí“. Měla samozřejmě pravdu. Celkové omezení přísunu jídla hmotnost každopádně zredukuje. V mém případě to průměrně dělalo jeden kilogram za den. Váha se ale zase poměrně rychle ustálí na nějaké optimální hodnotě. Efekt celkového snížení hmotnosti se projeví až při dlouhodobějším opakovaném praktikování hladovění. Navíc je zde ve hře postupný přechod na získávání energie z jiných zdrojů než z hmotné stravy.

    Neodmyslitelným souputníkem hladovění byl pocit fyzického chladu. V letních měsících to bylo příjemné nebo se to dalo alespoň snadno zvládnout. V zimně to bylo naopak docela nepříjemné. Proto jsem přešel u jednodenních hladovek na suchou variantu. Reakce těla byla okamžitá, s omezením močení se dostavila i vnitřní horkost a pocit chladu zcela zmizel. U suchého hladovění jsem opět nepociťoval žádnou žízeň.

    Za zmínku jistě stojí i zjednodušení a zlepšení ústní hygyeny. Pokud nepřijímáte fyzickou potravu, tak toho ani na čištění moc nezbývá. Každopádně je to lepší pocit než si stále čistit zuby. V praxi vás ale může překvapit, že se i po několika dnech bez jídla a důkladném čištění zubů v ústech objeví nějaký zbytek.

    Po fyzické stránce se dostavil i pocit lehkosti a prázdného břicha, což je docela příjemné. Jiné fyzické projevy jsem nezaznamenal.

    Každopádně se jednalo o zajímavou zkušenost, na jejímž základě jsem nabyl přesvědčení, že již není cesty zpět k normálnímu způsobu stravování. Od Nového roku jsem přešel na nové stravovací schéma, a pokud nedopadnu jako ten kůň, kterého cikán odnaučoval žrát, tak se s vámi za rok opět podělím o svoje zkušenosti.

LLV – leden 2013