Zrychlující se čas a pocit uštvanosti

 

Část první

 

    Určitě všichni znáte ten pocit, že čas s přibývajícím věkem ubíhá stále rychleji a nic nemůžete stihnout. Z toho pak narůstá stres, nervozita a životní nespokojenost. Pro potřeby tohoto příspěvku problematiku zjednoduším a odhlédnu od toho, že se s časem jak jej známe opravdu něco děje. Osobně jsem zaznamenal několik prokazatelných časových anomálií. S těmito jevy ale stejně nic neuděláme, tak se jimi nebudu dále zabývat. Stejně tak nebudu nyní brát v úvahu fakt, že lineární čas neexistuje a minulost, přítomnost i budoucnost se odehrávají současně v tomto okamžiku. Ostatně to si stejně málokdo dokáže představit, natož to skutečně přijmout a pracovat s tím.

 

     Existují ale některé aspekty této problematiky, se kterými můžeme pracovat docela dobře. Prací s nimi můžeme naši stávající neutěšenou časovou situaci změnit k lepšímu. Zkusme se zamyslet nad tím, čím k problémům s časem přispíváme my sami. Jedná se zejména o následující oblasti.

 

     Jednu ze základních příčin spatřuji například v tom, že se nám neustále hromadí karma, kterou máme zpracovat. Podle pravidel, kterými se tento princip řídí, je nasnadě, že jsme i prostřednictvím časového tlaku nuceni k tomu, abychom svoje karmické dluhy začali řešit a co nejdříve vyřešili. Proto můžeme zaznamenat paradox, že hodiny odměřují stále stejně dvacet čtyři hodiny denně, ale nám se stále více času nedostává. Tuto situaci si vytváříme pochopitelně sami a v žádném případě to není důsledek rychleji jdoucích hodin. 

 

    Život v minulosti plynul skutečně v mnohem větším poklidu. Toto je způsobeno nárůstem pracovních povinností a stále se zrychlujícím pracovním tempem. Pokud budeme hledat příčinu tohoto stavu, zjistíme, že je způsobena honbou za ziskem mocných tohoto světa. Jde o stále větší vykořisťování pracovní síly. Jinými slovy za stále menší množství reálných peněz je po nás požadováno stále více odvedené práce a vytváření stále většího zisku. K vykonávání profese dnes většinou potřebujete cizí jazyk. Kolik času vás stojí neustálé se zdokonalování v angličtině, která se samozvaně pasovala na celosvětový komunikační jazyk. Její důležitost mnohonásobně přesáhla dřívější význam ruštiny a bez její znalosti se stáváte ve vlastní zemi neplnohodnotným občanem.

 

    Souběžně s tímto jevem jde ruku v ruce neustále se zvyšující nárůst životní režie. Na jedné straně se navzdory pokročilým technologiím zvyšuje byrokracie. Je po nás požadováno stále více podkladů, dokladů a potvrzení. Na zjednodušení a zpříjemnění našeho každodenního života se to však nijak neprojevuje, spíše naopak. Neustále musíme hlídat nějaké termíny, něco dokladovat, platit a tak podobně.

 

     Mimo tuto oblast jsme skočili na lep i naší „zábavě“ a „zpříjemnění“ života. Uvědomte si, kolik času strávíte u televize, zejména prohlížením programů všech dostupných kanálů a jejich přepínáním, aby vám náhodou něco zajímavého neuteklo. Informační, kulturní či zábavná hodnota nabízených pořadů se však blíží nule. Ve skutečnosti se jedná pouze o vytvoření návyku a vyplnění našeho volného času. Obsahově se jedná pouze o stále se rozšiřující černou kroniku a otevřené nebo skrytě manipulativní apelování na naše city za účelem podpory nějakého postiženého. Nefunkční státní struktury je totiž zapotřebí suplovat dobročinností a solidaritou občanů. Tím se totiž nikdy v celé nahotě neukáže, že je v naší společnosti něco špatně. Novinky v oblasti kultury snadno spočítáte na prstech rukou. Oproti tomu se slaboduchými seriály, které jsou neskutečnými žrouty našeho času, se doslova roztrhnul pytel.

 

    Uvědomte si, kolik času strávíte péčí o svoje elektronické miláčky. Neustálým učením se nových návodů a zvládání obsluhy nových elektronických zařízení, dvakrát ročně nesmyslným přenastavováním všech hodin na letní a zimní čas a podobnými radovánkami. Vyhledáváním ničím nezaručených informacích na Internetu, kterým z jejich podstaty stejně nemůžete věřit a jejichž hodnota je bez širší znalosti problematiky mizivá. Kolik času vás stojí zvládání stále v rychlejším se tempu obměňovaných operačních systémů vašeho počítače, neustálá instalace bezpečnostních záplat na něco, co by mělo ze své podstaty spolehlivě fungovat samo o sobě.

 

    Samostatnou kapitolu se širokou škálou dopadů tvoří používání mobilních telefonů. V naší souvislosti vzpomenu alespoň potřebu jejich neustálé technické obměny. Při jejich používání pak nepřetržitou stimulaci naší mysli při čekání na každé zazvonění. Je zapotřebí být všude a vždy dostupný, jako by na každé sms nebo telefonátu záležel náš život nebo osobní štěstí. Obsah takto přenášených informací se pak svojí kvalitou vyrovná obsahu televize. Díky nim už neplatí naše dohody, je možno je podle potřeby kdykoli změnit, což si na druhé straně vyžaduje jejich neustálé potvrzování. Už svým dětem nebo partnerům nemusíme plně důvěřovat a náš vztah k nim je odvozen od jejich neustálé kontroly. Už se v konkrétních situacích nemusíme samostatně rozhodovat, protože máme možnost a zároveň potřebu každé svoje rozhodnutí s někým konzultovat. Všechny tyto aspekty se pochopitelně projevují nejen v oblasti času, ale také v rovině naší psychiky.

 

    Uvědomte si například, kolik času a mnohdy i psychické pohody vás stojí něco tak běžného, jako je  nákup pro domácnost. Pro to, co jste si dřív koupili při cestě z práce domů v obchodě za rohem, nyní musíte podniknout automobilní výpravu do více či méně vzdáleného obchodního centra, kde strávíte minimálně několik hodin, pokud ne rovnou celý den. K tomu si ale musíte připočíst potřebu mít auto a veškerou finanční a časovou režii s ním spojenou. Patří sem také neustálé sledování akčních slev zboží, které dříve mělo dnes zcela nepochopitelně stálé a pevné ceny ve všech obchodech po celé republice. Zajímavým koníčkem se také může stát výběr toho správného výrobku. Porovnávání většinou nesrovnatelných technických parametrů nebo sledování složení potravin a jejich trvanlivosti nás opět stojí spoustu času. To jsou všechno věci, které jsme v minulosti nemuseli nijak řešit, protože je dělal někdo centrálně za nás.

 

    Dalším paradoxem dnešní doby je doprava. Dřívější stav, spoléhající se na četnou hromadnou dopravu, k nám byl kupodivu mnohem ohleduplnější. I když pohodlí se s tím dnešním nedá srovnávat, četnost dopravy se odvozovala od potřeb cestujících a poměrně rychle jste se dostali vlakem nebo autobusem kdykoli a kamkoli. Stačilo si k tomu koupit jízdenku a tím pro vás vše skončilo. Na dnešní dopravní obslužnost může spoléhat pouze dobrodruh nebo zoufalec, který nemá jinou možnost. Samostatnou kapitolu pak tvoří nesrozumitelnost jízdních řádů a komplikovanost výběru správné jízdenky. K tomu abyste se někam rozumně dostali, potřebujete v rodině auto. Při rozdílných zájmech a potřebách rodinných příslušníků potřebujete možná auta dvě. S tím je opět spojena veškerá potřebná režie a tudíž i čas - čas vydělat na něj peníze, čas na opravy, technické prohlídky, platby pojištění, ale i stání v kolonách..

 

    Samostatnou oblastí, na kterou bychom neměli zapomenout, jsou naše záliby a trávení volného času. Dříve měly děti dostatek prostoru na to aby si mohly hrát venku, navazovat první vzájemné mezilidské vztahy a učit se svému postavení v kolektivu. Dnes děti sedí izolovaně u svých monitorů a vztahy s okolím navazují jenom virtuálně. Z toho vyplývají jejich zdravotní i psychické problémy, které stojí další čas jak je samotné, tak jejich rodiče. Druhým paradoxem bývá přehnaná péče rodičů, kteří dítěti nalajnují každou minutu volného času aby je mohlo smysluplně využít v prostředí nejrůznějších kroužků. Tímto způsobem je vlastně optimálně připravují na nastávající životní stres. Nemluvě o tom, že odreagování v naší minulosti bylo mnohem méně akční a přinášelo více klidu. Stačí jeden příklad za všechny. Vyzkoušejte si, jaký je rozdíl z vnímání okolní krajiny a vnitřního prožívání při pěší turistice, kdy se stáváte součástí okolní přírody a tím, když se stejnou krajinou proženete na kole. Pochopitelně nemluvě o potřebné režii spojené s těmito činnostmi. 

 

    A tak bychom mohli pokračovat v dalších oblastech ještě dlouho. Každá z vyjmenovaných skutečností (a to se jedná pouze o ty nejzákladnější) se vám sama o sobě může zdát být banální, jejich součet však zcela od základů mění náš život. Rozhodně se nejedná o jeho zjednodušení a vytvoření více volného času, tak jak nám bylo v minulosti tvrzeno. Rozvoj technologií nám tedy ve skutečnosti proti původním slibům nepřináší méně práce a více volného času, ale právě naopak. Nostalgicky si můžeme jenom povzdechnout, kde jsou ty doby feudalismu a roboty, kdy se muselo pracovat jenom od slunka do slunka a odvádět pouze desátky. Dnes nám na práci rádi posvítí a jsme rádi, že nám z ní desátek zůstane.

 

    Stíhání všech těchto činností a hlídání nejrůznějších termínů a možností nám pochopitelně přináší nežádoucí stres, psychické napětí, negativní emoce a následně fyzické nemoci, které nás ve svém dopadu opět stojí další čas. Pod tímto tlakem vykonáváme stále více činností rutinně a bezmyšlenkovitě. Pokud si však prováděnou činnost, nebo prožívání neuvědomujeme, tak pro nás čas, po který tyto aktivity probíhají neexistuje. Je to stejné, jako když v jednom okamžiku večer zavřete oči a usnete a v druhém okamžiku je ráno otevřete a probudíte se. Pokud si z průběhu noci nic nepamatujete, jako kdyby pro vás prospaný čas neexistoval.

 

    Za zamyšlení rovněž stojí, je-li to všechno pouze náhoda nebo něčí záměr. I bez toho, abychom propadali nějakým konspiračním teoriím, snadno dojdeme k závěru, že to zřejmě náhoda nebude. Když si položíme jednu ze základních policejních otázek – „komu ku prospěchu?“, snadno najdeme odpověď – mocných tohoto světa. To oni nás potřebují udržet v nevědomosti, tudíž nějak zaměstnat, zabránit nám v osobním rozvoji a dosažení poznání o čem tento svět a náš život jsou. Je však pouze na nás, jestli na tuto jejich hru přistoupíme nebo ne.

 

    Nyní se dostáváme k zajímavé oblasti. On totiž neexistuje pouze jeden čas. Čas můžeme rozdělit na vnější a vnitřní. Ten vnější těžko nějak ovlivníme, je nám dán jak odměřováním našich hodinek, tak vnucováním všech zmíněných praktik a našeho životního stylu. Vnitřní čas je naopak výhradně v naší režii a zvenčí do něj nejde zasahovat. Jde jenom o to si to uvědomit a vědět co s tím.

 

 Ale o tom až někdy příště.           

                                                                                               LLV – červenec 2012