Setkávání
Osobně tento problém nijak neprožívám, ve svém okolí se s ním ale v nejrůznějších podobách velmi často setkávám. Proto jej považuji za aktuální a mám snahu s ním něco udělat.
Člověk je z určitého pohledu tvor společenský a ke své vnitřní spokojenosti a seberealizaci potřebuje kontakt s příslušníky svého druhu. V lidském vývoji ale dochází ke stavu, že se stává osamoceným a stále více vyčleněný z většinové společnosti, která se sebou nic nedělá a nijak se nevyvíjí. Tento pocit pak původně společensky úspěšného člověka pomalu, ale jistě přivádí k nespokojenosti a pochybnostem, jestli se ubírá správnou vývojovou cestou. Situace je o to náročnější, že čím dál na svojí cestě zajde, tím se na ní cítí osamocenější, protože obdobně vyspělých jedinců je stále méně a méně. Postupně dochází k tomu, se si se svými i dlouholetými přáteli nemá při vzájemném setkání co říct, protože jejich individuální prožitky jsou stejně rozdílné jako jejich aktuální životní zájmy. Obdobná, ne-li horší situace je v případě, že se člověku spontánně otevřou duchovní obzory, nebo se vydá cestou individuálního rozvoje bez ohledu na materiální založení ostatních rodinných příslušníků. Tento stav vede k vzájemnému nepochopení a často vyúsťuje až rozpadem rodiny či cejchem jedince zralého na psychiatrickou léčebnu. O moc lépe na tom ale nejsou ale ani mladší z nás nebo samostatně žijící jedinci. Najít si odpovídajícího životního partnera v prostředí běžné společnosti je dnes značně obtížné a často hledajícího vede až k depresím a stále hlubšího upadání do samoty. Spousta z nás totiž udělala tu životní zkušenost, že je ve svém okolí lepší o svých postojích a duchovní oblasti raději příliš nemluvit. V opačném případě se nejspíše dočkáte nálepky někoho divného. Většinou k tomu stačí už jenom vegetariánství a odlišný způsob chování a zvládání problémů na pracovišti. A tak se klidně může stát, že přehlédnete spřízněnou duši i ve svém blízkém okolí už jenom proto, že ji tam prostě nehledáte. Tento stav je pak spontánně řešen většinou lidí tím, že navštěvují různé akce s duchovní problematikou, kde nacházejí sobě spřízněné duše. Tato situace je ale značně kontraproduktivní, protože v těchto případech nejde například o obsah semináře, něco nového se naučit či se někam dál posunout, ale hlavně o to setkání s přáteli, se kterými je nám dobře a jejichž přítomnost nás rozptyluje natolik, že vlastnímu obsahu akce nejsme schopni věnovat dostatečnou pozornost. Nemluvě o finanční náročnosti tohoto způsobu setkávání.
Obdobné stavy zažívají v materiálnější rovině ti z nás, kteří z nějakého důvodu museli třeba přestat sportovat nebo se věnovat nějaké jiné skupinové aktivitě. Nejen že jim schází aktivita samotná, ale často mnohem hůře nesou ztrátu kontaktu s přáteli, se kterými svůj zájem sdíleli. Proto se tito lidé stávají alespoň činovníky či aktivními fanoušky v rámci dané aktivity. V duchovní rovině je tento princip obdobný, a to i přes to, že je duchovní rozvoj individuální záležitostí každého jedince zvlášť.
Z uvedených důvodů spatřuji jako optimální vytvořit bezpečné prostředí k setkávání obdobně založených lidí. Jakýsi klub bez řádného členství a striktně stanovených pravidel. Prostě konkrétní místo, kam se dá v konkrétní dobu zajít s vědomím, že tam najdu někoho známého, koho rád uvidím, se kterým mi bude dobře a s kým budu moci probrat novinky svého života. Nebo naopak se tam s někým neznámým, ale obdobně založeným člověkem seznámit a rozšířit tak okruh svých známých. Nebo za přispění náhody, které vlastně neexistují, na tomto místě najít svého budoucího životního partnera, se kterým se mi po mé cestě bude kráčet lépe. A to všechno s pocitem bezpečí, bez jakékoli organizované náplně a za minimálních časových i finančních nákladů. Osobně se domnívám, že to není vůbec špatná představa
Z tohoto důvodu se také snažím vyprovokovat diskusi na toto téma a zmapovat zájem o nastíněné aktivity. Předběžně je vše dojednáno a začít se dá v případě zájmu v podstatě hned.
LLV – únor 2012