/************************************NADPIS***********************************/>
Mája
/************************************NADPIS_KONEC*****************************/>
Název tohoto zamyšlení nemá nic společného s nadcházejícím májem, tedy květnem. Jedná se o buddhistický pojem, který významově můžeme přeložit jako iluze. Traduje se, že se Buddha o našem okolním světě vyjádřil jako o máje, tedy o nereálném přeludu. Jak to tento člověk, který dosáhl mimořádného poznání myslel? Nebo se před tímto svým výrokem pomátl? Vždyť si na okolní hmotný svět mohu sáhnout, stejně tak na sebe, nebo na vás. Tak tedy o jaký přelud se jedná? Domnívám se, že se většina z nás shodne, že okolní svět s jeho problémy je až příliš reálný na to, abychom mohli alespoň částečně připustit, že se jedná o nějaký přelud. Dle mého názoru se ale ve skutečnosti jedná pouze o významové nedorozumění.
Na naši realitu se můžeme podívat ze dvou základních pohledů. Jedním z nich je Buddhův objektivní pohled neustálého vznikání a zanikání, tedy pomíjivosti. Tento děj probíhá ve všech rovinách, které si dovedeme představit. Dokonce i ve hmotné oblasti je z našeho pohledu je rozdíl pouze v rychlosti tohoto děje, tedy o dobu po kterou můžeme daný stav jako pozorovatelé sledovat. Rychle probíhající děj, vznik-trvání-zánik se nám z tohoto pohledu může opravdu jevit jako nereálná představa. Na rozdíl od toho, pokud bude děj dostatečně dlouhý, nejlépe časově přesahující život pozorovatele, se bude znát jako trvalý, nebo dokonce věčný. Toto je jeden z možných pohledů na naši okolní realitu. Obdobný stav je ve kvalitě sledované reality. Ta se také neustále mění, hmota, tedy i člověk pozvolna stárne, mění se i jeho kvalita, tak jak získává zkušenosti a učí se novým věcem. Tedy opět nemůžeme mluvit o ničem stálém s čím bychom ve svých úvahách mohli počítat. Tuto skutečnost tedy opět můžeme vyjádřit jako přelud, „máju“.
Druhým možným pohledem je pohled subjektivní. Tento pohled musíme přičíst k předcházejícímu modelu, který je trvale platný. Sledovaný objekt je sice reálný, tedy hmotný, ale každý pozorující subjekt mu přikládá jinou kvalitu. Z tohoto pohledu tedy opět nic nemá stálou hodnotu. V mezních hodnotách jedna a ta samá věc jednoho člověka nemusí vůbec zajímat a pro druhého může být tak důležitá, že je ochoten pro ni zemřít. Ve své podstatě se nejedná o reálnou hodnotu, či kvalitu daného objektu, ale ideál, který mu přiřazuje subjektivní kvalitu danou konkrétním pozorovatelem. Proto také sami o sobě můžeme mít nějaké (většinou vysoké mínění) a ostatní lidé o nás budou mít vesměs mínění jiné, které se bude mnohdy značně lišit podle vzájemných vztahů, které s nimi máme. Z tohoto pohledu je kvalita opět definovatelná jako přelud, „mája“.
Pokud se na svoje okolí i sebe samotné podíváme těmito pohledy, dostaneme se do situace „dejte mi pevný bod ve vesmíru a pohnu Zemí“. Všechno se tedy vyvíjí, mění a nic nemá stálou a trvalou hodnotu. Vše je tedy opravdu pouze iluze, „mája“. Na základě těchto závěrů se všechny naše starosti, problémy, ale i touhy jeví jako zcela malicherné, nic neřešící a zbytečné. Uvědomení si této reality a ztotožnění se s ní nám samo o sobě může značně zjednodušit a zpříjemnit život.
Zkuste se zamyslet, jak jste na tom se svojí realitou vy. Nevěnujete příliš mnoho času honbou za svojí májou?
LLV – březen 2012
/************************************TEXT_KONEC***********************************/>