Kofein 1

    Kofein představuje v současné společnosti jednu z nejrozšířenějších návykových látek. Ačkoliv se jen málokdo zamýšlí nad jeho negativními účinky, je dobré je nebagatelizovat.
    K většímu zamyšlení mě vedla i moje vlastní kávová závislost. Patřím mezi náruživé pijáky této tekutiny. A to již v takovém množství, že 3 až 4 hrníčky jsou mým denním standardem. Ráno bych bez něj pomalu ani nenastartoval. Ovšem nemohu říci, že by mne káva stimulovala, spíše její absence je na mě negativně znát. To zajisté není v pořádku a značí již závislost.
    Proč je tedy kofein tolik škodlivý? Za hlavní negativa považuji narušení přirozeného biorytmu a nízké vibrace tohoto nápoje.

    Zdravá životospráva se bezpochyby neobejde bez zdravého biorytmu. Tedy takového biorytmu, který je v souladu s potřebami fyzického těla, psychiky i duše. Všechny tyto složky dostávají přesně tolik (nejlépe pravidelného) odpočinku, kolik potřebují. Potom se také po uplynutí potřebné doby odpočinku probouzíme plni energie a chuti do života. (Nebudeme-li pochopitelně brát v úvahu jiné individuální bloky, které tomu mohou zabraňovat). Kofein ovšem tento přirozený proces narušuje. Stimuluje mozkovou činnost a přirozenou únavu eliminuje. Člověk se tak přepíná a odepírá si tak tolik potřebný odpočinek. To má pochopitelně za následek nakumulovanou únavu, která je i nadále potlačovaná další dávkou kofeinu. Tím se mění i charakter bdělého stavu. Jedná se o umělou bdělost, která se tolik nemění v závislosti na přirozené únavě. Tato umělá bdělost je zafixovaná v určitých mantinelech, kdy zespodu je udržovaná kofeinem a svrchu je limitována potlačovanou únavou. Tělo i duše se tak pochopitelně brání tím, že se snaží odpočinek, je-li jim už dopřán, maximálně natahovat. Proto mizí ranní přirozená bdělost, kdy se člověk spontánně vzbudí plný elánu a chutí do života, a kdy s radostí vstává.
    Také může lehce docházet ke stavu, kdy bdělost vyvolaná kofeinem je do jisté míry závislá na mozkové činnosti. Vypneme-li potom částečně či úplně mysl (například při meditaci), dochází k velice rychlému nástupu únavy a usínání.

    Druhým neméně závažným problémem kofeinu jsou jeho vibrace. Každý člověk má vibrace určité kvality. Čím je na tom lépe, tím jemnější vibrace o vyšších frekvencích má. A vibrace kofeinu jsou poměrně hrubé a nízké. Proto požíváním tohoto nápoje (pochopitelně se to týká všech tekutin a pokrmů) je člověk ovlivňován. Není-li na tom člověk zrovna nejlépe a jeho osobní vibrace jsou podobné, je mu to pochopitelně jedno, protože to na něj nemá zásadní vliv. Snaží-li se ovšem se sebou něco dělat, mohou mu tyto nízké vibrace činit nedobře. Toto je pochopitelně tím silnější, čím lépe na tom je. Podobné to je i s pokrmy a nápoji jako jsou alkohol, maso či cigarety, o drogách ani nemluvě. Proto lidé, kteří se sebou něco dělají, v určité fázi tyto poživatiny opouští, neboť po nich netouží a cítí, jak jim škodí. Musí se ovšem jednat o přirozený nenásilný proces, protože není-li na to jedinec svými vibracemi připraven, mohou některé látky tělu chybět a to pak může strádat.

    Nechci polemizovat s lékařskými argumenty v otázce pozitivního či negativního vlivu kofeinu na náš organismus. Rád bych pouze nastínil i jiný pohled na tuto látku. Já sám si uvědomuji, že mi neprospívá, ovšem vyrovnání se s touto návykovou látkou mám teprve před sebou. Nemyslím si, že je nutná absolutní kofeinová abstinence. Nebo alespoň pro mne zatím ne, ale určitě bych pití kávy rád posunul ze zóny závislosti spíše do oblasti příležitostného gurmánství.

RS – říjen 2009