Hladovění

    Toxické látky v těle jsem začal pociťovat jako znatelnou brzdu svého dalšího pokroku a proto jsem se počátkem letošního roku rozhodl provést očistu organismu. Jako její nedílnou součást jsem si naplánoval hladovku. Přestože jsem s ní neměl žádné dřívější zkušenosti, jsem se na ni nijak nepřipravoval. Přistoupil jsem k ní zcela spontánně, jako kdyby nebylo co jíst. Předem jsem si nestanovoval žádnou její délku. Dodržel jsem pouze ty nejzákladnější pravidla, která by měla být splněna. Očistu jsem prováděl na jaře a v období ubývajícího měsíce. V průběhu hladovky jsem chodil běžně do práce a potřeboval vykonávat všechny potřebné činnosti. Schopnost běžně fungovat byl tedy jediný limitující faktor.

    Na základě získaných zkušeností se domnívám, že se v této oblasti jedná o velmi individuální zkušenosti, které se dají jenom velmi těžko zevšeobecňovat. Proto můj popis berte pouze jako jednu z možných variant.

    Moje hladovka trvala celkem pět dnů. Tuto dobu jsem vnímal jako úvod do procesu nejedení, kdy se moje prožívání průběžně měnilo. Poslední dva dny už byl stav stabilizovaný a vnímal jsem jej jako setrvalý. Po celou dobu hladovky jsem nepocítil ani sebemenší hlad a neměl jsem ani žádné zažívací potíže. Z negativních projevů jsem si uvědomoval zejména větší spotřebu tekutin, které dosahovala 4 až 6 litrů denně. I přesto jsem pociťoval hořkoslanou chuť v ústech a žízeň. Po fyzické stránce jsem nepociťoval žádné významnější omezení. I fyzicky náročné činnosti jsem byl schopen normálně vykonávat. Změnilo se však moje vnímání těla, které se stalo mnohem jemnějším. Vnitřní čas se zpomalil, což se navenek projevovalo větší rozvážností až lenivostí něco dělat. Po psychické stránce jsem si uvědomoval co všechno je v lidském životě spojeno s konzumací potravy. Jsou to různé společenské rituály, nebo i jenom běžné mlsání. V žádném případě mi ale nevadily rozhovory o jídle, různé vůně nebo přítomnost při společné konzumaci. Z negativních projevů jsem ještě vnímal zhoršení zraku a ztrátu radosti ze života.

    V průběhu hladovky jsem vnímal kolísavé čištění těla, které bylo velmi dobře patrné podle zbarvení moči.V oblasti oslabené čakry se příležitostně ozývaly nepříjemné nervové bolesti, které byly omezeny na konkrétní tělesnou lokalitu.Úbytek mojí tělesné váhy činil jeden kilogram denně. Průběh hladovky zpříjemňoval tělesný pohyb, který pomáhal vyplavovat toxické látky z organismu. Po ukončení hladovky jsem pozitivně vnímal odlehčení těla, zlepšení činnosti kloubů a zklidnění mysli.

    Během jednoho dne vycházení z hladovky jsem se dostal do lepšího tělesného stavu než jsem měl na jejím počátku. Zkušenost, kterou jsem v této oblasti udělal, ukazuje na to, že jídlo, tak jak je pojímáme,  je spíše než nutnou výživou jakýmsi zlozvykem, psychickou závislostí nebo společenským rituálem. Pro zdravého člověka s dostatečným jiným příjmem energie není dlouhodobé hladovění žádným problémem. V těchto případech mohu dlouhodobé hladovění vřele doporučit. U lidí nemocných nebo s nedostatkem energie však doporučuji tuto formu očisty dobře zvážit. Určitě se jedná o účinný způsob tělesné očisty a zajímavou osobní zkušenost. Každopádně v této činnosti stojí za to pokračovat. Zároveň si na základě vlastních zkušeností dovolím zpochybnit spoustu mýtů spojených se stravou, jako je zejména její množství, četnost a složení. Evidentně na nich není mnoho pravdy. Naopak jsem přesvědčen o to tom, že obejít se s minimem stravy nebo bez stravy vůbec je docela dobře možné.

LLV – březen 2011