Sebepřijetí a přijetí okolí

  

 

    Je zvláštní, jak se dokáže posunout mysl podle úrovně vědomí během dvou měsíců. Před dvěma měsíci se v mé mysli začaly odehrávat zvláštní věci, pocity, které mi říkaly, že je najednou vše jinak, v čem jsem celý život žila, s jakými lidmi, najednou jsem měla pocit, že jsou lidé divní, jak se chovají, co to s nimi je? Proč se tak chovají k sobě, ostatním, je tohle normální? Vždyť já jsem byla najednou jiná, změnila jsem se, moje myšlení, moje komunikace, jak je to možné, říkala jsem si, je to stupeň uvědomění? Následovalo období, uzavřela jsem se do sebe, nekomunikovala jsem jako dříve, vyhýbala jsem se negativním, destruktivním lidem, měla jsem zlost na lidi, že pomlouvají, kritizují, už toho mám dost, toho všeho, říkala jsem si, odejdu z práce, tohle nemám zapotřebí. Po nějaké době najednou nastoupilo další období uvědomění. Řekla jsem si, vždyť to přece není v ostatních, ale ve mně, já to takhle přijímám, to jsou zrcadla pro mě, to je probuzeníčko, co? Došlo mi, vždyť já jsem taky taková, když se mě to dotýká, že takhle lidé mluví, soudí, kritizují, přece kdybych taková nebyla, tak se mě to ani nedotkne, takže nebojujeme s temnem v okolí, ale s temnem v sobě, což je další skvělé uvědomění pro mě. Člověk může přijmout jakoukoliv negaci, destrukci atd.. A když to člověk v sobě pozoruje a zpracuje, uvědomí si to, tak není možné tuto negativní energii druhým vracet, naopak s láskou a pochopením dávat zpět, protože lidé žijí v nevědomí, jako jsem žila já s tím, že už vím, jak se sebou pracovat a být bdělá a přítomná. Je skvělé, jak nám okolí může být nápomocné přijímat sama sebe a uvědomovat si to. Takže přeji nám všem hodně sil v uvědomování a k překonávání temna, které máme především v sobě.

ZS – srpen 2010