O duchovních poutnících

 

část třetí

Asketové
    Je to opět ve svojí podstatě skupina poutníků, která svoje potírání dotáhla k dokonalosti. V rámci boje se svými nedostatky je ze svého života vylučuje. Častým příkladem bývá nejen zanedbávání, ale přímo týrání svého fyzického těla, které je přece nečisté a k dalšímu opravdovému duchovnímu rozvoji nepotřebné. Zde se již dá bezesporu o fanatismu mluvit zcela otevřeně.
    V této souvislosti mohu opět pouze zopakovat, že ke své celistvosti, ke které spějeme, potřebujeme všechny svoje součásti a bez kterékoli z nich se do svého cíle nemůžeme dostat. Kdo pracuje v regresní oblasti, moc dobře ví, jak složitou situaci mají duše bez těla, když se potřebují zbavit svých bloků a jsou při tom odkázání pouze na dobročinnost svých bližních v těle.
 
Čističi
    Tato skupina se vyznačuje svojí nespokojeností se stávajícím stavem a touhou zbavit se všeho negativního. Stoupenci tohoto přístupu se často rekrutují mezi lidmi pracujícími s kyvadlem, které je na problémy upozorní a následně jim je pomůže vyčistit. V praxi je pro ně velmi složité uvědomit si, že si svoje zašpinění vytváří oni sami a tudíž jim bez pochopní a odstranění příčiny žádné čištění nepomůže. Je to něco jako hypochondrie, případně obsedance na duchovní úrovni.
    Pojem „vyčistit“ je dnes velmi módní a proto se s ním můžete v duchovní oblasti často setkat. Nezdá se mi však právě výstižný. Osobně jsem se ale ještě nikde nesetkal s jeho definicí, a proto si pod ním nedokáži nic konkrétního představit.
 
Milovníci
    Stoupenci této cestovní formy sází všechno na všeobjímající lásku, kterou se dle jejich názoru nedá nic pokazit. Stačí prostě do všech problémových situací a všem lidem, se kterými dojdeme do konfliktu poslat lásku a vše je vyřešeno. Tito lidé jsou většinou ve svém okolí oblíbeni, i když je na ně často pohlíženo jako na přihřáté. Jejich reakce na vzniklé situace každopádně nejsou z vnějšího pohledu adekvátní. Účinnost jejich postupů je také často sporná. Často mají blízko k optimistům nebo přijímačům, nebo se jejich přístup s nimi spojuje. Jejich heslem je „není třeba nic dělat, stačí pouze všechno a všechny milovat“.
    Zřejmě ve svém přístupu mají pravdu, problém bude pravděpodobně pouze v množství vyzařované lásky. Jejich vnitřní kvality nestačí k tomu, aby jí vygenerovali dostatečné množství. Osobně jsem se zatím pouze jednou setkal s tím, že množství a kvalita vyslané lásky byla natolik intenzivní, že mě dokázala trvale změnit. Navíc se v tomto případě nejednalo o inkarnovanou bytost.
 
Pracovníci
    Cesta této skupiny poutníků je založena na každodenní těžké práci až dřině. Důležitý je pro ně pocit zodpovědnosti, snaha a dobře odvedená práce. Toto úsilí jim ale často brání prožívat radost z jejich cesty i dosáhnout významnějšího pokroku na ní. Tento jejich přístup může snadno přerůst v postoj potíračů a asketů.
    Vzhledem k tomu, že pojem práce je již dostatečně zprofanovaný a při jeho vyslovení se mnozí osypou stejně, tak jako když slyší pojem soudruh, není tento přístup v současnosti příliš rozšířen. Přes tato negativa ale na svojí cestě bez práce moc daleko nedojdeme. Všeho musí být s mírou, i té práce a úsilí, které je třeba vynaložit v ten pravý čas.
 
Následovníci
    Člověk jako bytost má stádní pud a proto je mu velmi příjemné někoho následovat. Všude je plno vůdců, kteří tvrdí, že znají cestu, po které hodláme jít, tak proč se nepřidat k jejich houfu následovatelů. I tento přístup k cestě však má svoje úskalí. Mezi základní patří ta skutečnost, že málokterý ze samozvaných vůdců ví, kudy ta vaše cesta vede. Vede vás po svojí cestě, a pokud z ní sejde, tak sebou strhne i všechny svoje následovníky. Dalším důležitým aspektem je to, že vás tento přístup udržuje v pasivitě, omezuje vaše vlastní vnímání, myšlení a úsudek. Možná vás napadne, že je to vhodná kombinace pro pravohemisférové jedince. O nefunkčnosti této cesty vypovídá také to, že žádný z věhlasných duchovních učitelů nepřivedl ani svoje přímé žáky ke stejnému stavu osvícení jak to podařilo jemu samotnému.
    Je to jistě velmi pohodlný způsob cestování, je však při něm nutno počítat s tím, že vždy zůstanete o notný kus za svým vůdcem. V opačném případě se s ním budete muset rozejít. Pokud vás nepotká to štěstí, že se on rozejde s vámi.
 
Hledači
    Toto je v našich krajích velmi rozšířená skupina poutníků. Na duchovní cestě se stejně jako v ostatních oblastech života neustále setkáváme se spoustou módních trendů. Pochopitelně, že každý z nich je lepší než ten předcházející. Proto je tak snadné a přímo žádoucí jít od jednoho kurzu, semináře, či zasvěcení k dalšímu. Díky této značné frekvenci pak není ani prakticky možné podrobně se s daným směrem seznámit, pochopit jej, vzít si z něho pro sebe to potřebné a balast, který obsahuje odložit. Mimo to při této duchovní promiskuitě poznáte tolik zajímavých lidí, kteří toho mají už tolik za sebou a upozorní vás na další zajímavé oblasti, které ještě neznáte a musíte je určitě absolvovat. Nemluvě o tom, jak se ve společnosti těchto stejně duchovních lidí a energií úžasně cítíme.
    Přínosnost tohoto přístupu je při značné časové vytíženosti pochopitelně velmi malá. Neustále odskakování do postranních uliček nám totiž žádný rychlý pokrok na naší duchovní cestě neumožňuje.
 
Bojovníci
    Na závěr jsem si nechal v současnosti ohrožený druh mezi poutníky. Tuto skupinu není třeba nijak zvlášť definovat, vezměte si to pozitivní ze všech předcházejících a zapomeňte na to negativní a zůstane vám jejich cestovní plán. V pravou chvíli zcela přirozeně udělají přesně to, co je v daném okamžiku třeba, a už se za tím neohlížejí. Díky tomu po svojí cestě kráčí rychle a jistě, bez zbytečných zastávek. Určitě jste už někoho takového na své cestě potkali, měl dlouhý a jistý krok, když vás míjel, tak se na vás přátelsky usmál, případně vám pokynul a pokud jste jej sami přímo neoslovili, tak nerušeně pokračoval svojí cestou dál, až vám nakonec zmizel v dáli.
 
Závěr
    Přehled možných přístupů k duchovní cestě jistě není úplný, každopádně ale obsahuje ty nejzákladnější způsoby přístupu k ní. Pokud jste se náhodou v některé popisované skupině poznali, tak se určitě jedná o podobnost čistě náhodnou. Právě ta vaše cesta je pro vás totiž ta pravá a nejlepší. Když pro nic jiného, tak už jenom proto, že vám váš vnitřní stav po jiné momentálně kráčet nedovoluje.
    Pokud na vaší tváři předcházející řádky nevyloudily úsměv, ale něco se vás dotklo, můžete se nad tím zamyslet, a pokud se svojí cestou nebudete nadále spokojeni je jenom na vás, jestli na sobě něco změníte a vydáte se po cestě jiné.

LLV – září 2010