Slovácké meditování

 

Tož ludé čujte. Konec roka je zasej tu, a to je dobrá príležitosť podělit sa o svoje letošní zkusenosti. Šak všade počujete, jak sa všecko kolem nás zrychluje a jak nikdo nic nestíhá. Navíc majú všecí plnú hubu jakejsi transformace a roku 2012. Tož aj ňa napadlo, že je treba zo sebú neco zrobit. Šak už aj stareček Josef říkávali, „synku premýšlaj, hlúpých je všade dost“. A život ukázal, že měli svatú pravdu. Tak sem sa pridržal jeho slov, zamyslel sa lebeňú a došel na ten spásný nápad, jak šecko stihnút aj za tak krátký čas. Lebo šecko je v porádku a tak, jak má byt, enem s tú našú efektivitú práce je treba neco urobit. A že od nápadú k činom u nás néni nikdy moc daleko, hned sem ten nápad aj zrealizoval.
    Poslední dobú sa dosť mudruje o tej terapii tmú. Tož ňa napadlo také ju vyzkúšat. Šak co bych zapíral, vidina, že nebudu moset čtrnáct dní nic dělat a budu sa moct enem a eště k temu úplně legálně válat na pelechu byla neodolatelná. Šak ty tibeťani, co to vymysleli, také nejsú žádné duté makovice. Nekeré prameně dokonca uvázajú, že sú to moraváci, kerí si vyrazili na výšlap a tak sa tam zameditovali, že sa aj zapomněli vrátit dom.   
    Ale až došlo k samému, tož ně to stejně nedalo. Trochu sem zašpekulovál a napadlo ňa, jak ten čas co najlepší využit. Jak ináč, než, že si jak naši tibetský bratri trochu zameditujem. Také sem čul neco o tem, že vtáhnút ducha do hmoty je ten veliký mystický čin, tož ňa hned napadlo, že je to hodné mojéj velikosti a dá sa to dobre dať do kupy. Šak mám aj tú Shambhalu a trocha energie navíc celkem určitě nezaškodí. A už ostalo enem ten plán uvést do života.

    Tma byla kolem jak v měchu, že sem si na špičku nosa neviděl, a že mám porádný zhašák. Odhodlaně sem zasednúl do tej mojej osvedčenej pozice a požádál mistrů Shambhaly o nejaků tú jejich energiu, aby sa ně lepší meditoválo. Jak sa ukázalo, majú to dobre zavedené, aj v téj tmě energia začala hnedkaj valit a za chvílu sem byl jak pretopený parný kotél.
    Potem sem zavolal teho svojého kujóna, to Vyšší Já, aby došél ke ně dom na návštěvu, že už máme dobre zatopené a zima mu rozhodně nebude. Ten fištrón natěšeno súhlasíl, že v tak hustej matérii už dlúho nebýl, a že si to rád znovu ozkúšá. Tož sem ho požádál, aby ně na začátek pěkně vypigloval ty čakry a kanále, co ich spojujú. Táto úloha sa mu pozdávala a hned sa do ní pustíl s takú vervú, že sem sa chvílama spotíl až na riti. Jemu sa to také moc lúbilo, lebo v každej čakre to pro něho bylo úplně iné. A jak sa mu to tak lúbilo, tož sem mu dovolíl, aby to čistil furt kolem dokola, dokál sa mu to bude lúbit. To mu zrobilo velků radosť a začal ve mně létat jak fagan na ringlšpílu. Tú eufóriu, co sme z teho obá něli, vám přeju zažit.
    Něl sem velikú radosť z teho, jak ně to všecko samo krásně funguje a tož sem sa obrátil na osvíceného Buddhu, aby ně požehnal tú meditacu všímavosti a vhledu. Mistr sa tváříl dost udiveně, potem sa ale zaškňúřil, jak rozpleštěná žaba, že když chcu, tož proč né, a aj ně ju požehnál. A už sem nevnímal nic iného než ten „nádech“, „výdech“, „nádech“, „výdech“ a furt kolem dokola. Tak sem sa do teho zabrál, že ani nevím jak dlúho to trvalo. Nic iného, než to svoje funění, sem nevnímal a zpamatoval sem sa, až dyž sem sa začál vznášat jak na obláčku. Duch zase jednú zvítězil nad hmotú. Hmota ňa prestala dachmat, stejně tak, jak pred nejakú dobú trídně rozdělený svet. Chvílu sem si tú nirvánu, či co to bylo, užívál a potem poděkoval Buddhovi za tú jeho požehnanú meditacu, Vyššímu Já, keré bylo z teho fofru celé zadychčané, za to pročistení a mistrom Shambhaly za jejich sladučké energie. Dyž sem sa ze všeckýma takto pěkně rozlúčil, svalil sem sa jak špalek, že si trochu pospím.

    K mojému velikému údivu sem byl aj proti tej lehkosti celý zdachmaný a hned sem spal jak poleno. Zdálo sa ně, že sem spal enem malučkú chvilečku, dyž sem si uvědomíl, že nespím, ale utekám po prérii a za ňú sa žene tlupa komančú na koňoch. Řvali jak šohajé na kačeníku a pomalovaní byli jak čertiska. Najednú sem zakopl a ucítil v chrptě indiánský tomahavk. Jak sem padl hubú do tej suchéj trávy, tož sem sa chtěl otočit na chrbát a podívat sa do teho neba, kam patrím, jesli sú tam už na ňa nachystaný, když sa tam zasej chystám. Pri tem sem zapomněl na tú zaseknutú sekerku v chrbtě, kvúli kerej sem sa nemohl otočit. Chmatnúl sem si tam rukú, že ju vytahnu ven, ale po sekeře nebylo ani památky, namísto ní sem mezi lopatkama nahmátnul guču jak žufanu. Co vám budu plkat, další tri dni a noce sem nespál, a že sa teda dály věci. Celý člověk sa ně proměnil v jedno bolavé zubisko. Bolelo ňa úplně všecko a nekeré místa aj víckrát najednú. A bylo to fakt jak se zubem, bolelo to jak mrcha, furt, ať sem sedlěl, ležál, lebo stál. Krom teho sem v sobě objevíl celý vesmír. Všecko tam vřelo, krúžilo a hýbalo sa. Šak temu Galileovi sa moselo stat to samé. No, o zábavu sem něl opravdu na dost dlúho postarané.

    Fakt je teda ten, že od téj doby fúkám aj na studené a vnútrajšek mám taký vypiglovaný, že ňa už nic netíží. Tož tak u nás pristupujeme k tej transformaci - prostrednictvím efektivity práce.
    Pokál ale nemáte moravskú národnosť, tož to podla ňa radšej nezkúšajte, klidně by to také mohlo byt to poslední, co byste mohli v temto roku zažit.

    Tož ludé, všecko dobré v tem novém roku a dyž né lepší, tož nech sa vám darí aspoň tak, jak nám.

LLV – listopad 2009