část šestá
důsledky kletby
/************************************NADPIS_KONEC*****************************/>/************************************TEXT***********************************/>
Je
na čase se alespoň teoreticky poučit z problémů s láskou a přistoupit k popisu
konkrétních scénářů, které většinou nevědomě naplňujeme. Při pochopení těchto
principů pak můžeme svobodněji rozhodnout o svém dalším osudu. V praktickém
životě se můžeme setkat s následujícími důsledky minule zmíněné kletby.
1) Lidé, kteří se s Láskou ještě nesetkali, nemohou sice být šťastni, ale
vzhledem k tomu, že netuší, co jim schází, mohou být spokojeni. Tito lidé se s
důsledky kletby ještě nesetkali, ale jsou jejími potencionálními adepty.
2) Lidé, kteří lásku potkali, zpronevěřili se jí a stali se předmětem kletby,
již nikdy nemohou být šťastni a mají ve svém dalším životě pouze dvě možnosti
svého dalšího vývoje.
a) Zapomenout, jaký život s láskou byl, a postupně, krůček po krůčku, tak aniž
by si toho všimnuli, nabrat ve svém vývoji zpětný chod. Nemohou být sice
šťastni, ale po určité době, vzhledem ke ztrátě paměti mohou být ve svém životě
alespoň spokojeni. Jejich spokojenost však vydrží pouze do doby, než jejich
vývoj upadne natolik, že u nich převládne utrpení, vzhledem ke kterému již
nemohou být ani spokojeni. Z nadčasového hlediska tedy tito lidé prožijí utrpení
dvakrát. Poprvé v okamžiku, kdy jejich vývoj upadne natolik, že se dostanou do
období utrpení. Podruhé pak znovu, když se svým vývojem dopracují opět do
období, kdy si na lásku vzpomenou a začne jim chybět. V tomto okamžiku daný
jedinec začne prožívat utrpení znovu. Navíc je to běh na dlouhou trať, protože
je čeká ještě prožití celé následující varianty. Tuto cestu v praxi volí lidé,
kteří se životním problémům snaží raději vyhnout a neřeší je, proto dostávají
možnost užít si je hned vícekrát.
b) Druhá možnost je ta, že si člověk moc dobře pamatuje, jaký život s láskou byl
a než by na ni zapomněl, volí raději cestu utrpení. V tomto stavu pak nemůže být
šťasten, protože to bez lásky prostě nejde. Nemůže však být ani spokojen,
protože mu to prožívané utrpení nedovoluje. Toto utrpení bude tento člověk
prožívat až do své další možnosti napravit si u lásky svoji reputaci. V případě,
že si je člověk celé situace dostatečně vědom, snaží se obstát co nejlépe. V
případě, že si této situace dostatečně vědom není, chová se stejně lehkovážně a
opakovaně se dostává do působení kletby, čímž svůj stav dále zhoršuje. Tuto
cestu v praxi volí lidé, kteří se problémům, se kterými se setkají, staví čelem
a snaží se je vědomě řešit. Za tuto svoji snahu jsou odměněni tím, že je jejich
utrpení kratší a méně četné. Míra utrpení je však taková, že ji každý nezvládne
a časem zvolí variantu a).
A podle těchto životních scénářů můžete pokračovat stále
dokola, než pochopíte, o co v nich vlastně jde.
Lásce bychom měli věnovat patřičnou pozornost ne jenom pro
dopady kletby, ale také proto, že ze své podstaty, kdy se musí u obou jedinců
projevit současně, přesahuje osobnost jedince, čímž prezentuje vyšší vůli,
chcete-li Boží záměr. Touha po lásce je tedy zároveň vnitřní touhou člověka po
svém vnitřním vývoji. Opustit dobrovolně svoji lásku je tedy ve své podstatě
rezignování na svůj další duchovní vývoj a učinění kroku vzad. Ztrátou lásky
dochází ke snížení osobních frekvencí člověka, což nevyhnutelně vede ke snížení
jeho dosažené vývojové úrovně. Proto se na lásku musíme dívat v mnohem širších
souvislostech, tedy jako na dosažený stav osobního vývoje člověka a ne jenom na
konkrétní vztah k danému partnerovi.
Věřte, nevěřte, ale i láska a její úroveň se dá měřit. O
lásce hovoří kde kdo, i ti jedinci, jejichž vztah by se dal sotva nazvat
známostí. V našem pojetí máme na mysli skutečnou lásku, která naplňuje alespoň
většinu jejich kritérií.
Pokud tomu ještě stále nevěříte, uvedu pár praktických
příkladů, které jistě rád potvrdí každý, kdo se se skutečnou láskou setkal.
Nejde totiž pouze o subjektivní stav zamilovaného člověka, ale jeho stav má i
vnější, objektivně pozorovatelné projevy. Láska je jednou z nejvyšších energií a
možná nejvyšší vůbec, se kterou se můžeme ve svém pozemském životě setkat. Proto
je více než žádoucí svůj osobní kmitočet přetaktovat na její kmitočet. Projevy
tohoto přetaktování jsou markantně patrné. Zamilovaný člověk vnitřně prožívá
štěstí, čímž je imunní proti negativním vlivům svého okolí. Automaticky se stává
ve všech ohledech šlechetnějším a zvýšenou lásku projevuje ke všem, se kterými
se setká. Milující člověk je natolik naplněn láskou, že v něm není místo pro nic
negativního. Platí zde totiž vzájemný vztah, že když je v srdci jenom kousek
zloby, nenávisti, výčitek, nemůže tam být místo pro skutečnou lásku. Pro ni musí
být srdce prosté od těchto citů.
Milujícího člověka poznáte od pohledu. Vnitřní štěstí z něho
totiž viditelně vyzařuje. Na rozdíl od člověka omámeného láskou, který má svoje
vnímání značně zúžené, má milující člověk naopak svoje vnímání rozšířené. Zkuste
z tohoto pohledu pozorně sledovat lidi, se kterými se setkáváte. Stav naší
společnosti vás pravděpodobně překvapí stejně, jako překvapil mě. I když budete
celý den lidmi přímo obklopeni, stěží potkáte těch skutečně šťastných víc, než
byste spočítali na prstech jedné ruky. Ve většině případů kolem sebe uvidíte
pouze tupé a nesvobodné roboty, kteří jsou maximálně schopni být fanaticky
orientováni na jednu svoji zálibu. Od pohledu jsou značně omezení, chybí jim
štěstí a nadhled nad věcí.
Láska představuje i značný příliv energie, díky kterému je
člověk mnohem vitálnější, zastane více práce, nepotřebuje tolik spát a ke spánku
mu stačí většinou jenom pár hodin. Obdobně je tomu s jídlem, které zamilovaný
člověk může omezit na minimum, vzhledem k tomu, že je jeho organismus vyživován
přímo čistou energií a k jejímu získávání nepotřebuje využívat neefektivní
přeměnu potravin. Všeobecně známým je spojení „sladká láska“, které se projevuje
tím, že člověk ztrácí chuť na sladkosti a i zapřísáhlí mlsouni se jim velmi rádi
vyhnou. Zamilovaný člověk má díky svým energiím posílenou imunitu, což se
pozitivně projevuje na jeho zdraví. Samotná láska dává životu člověka jiný,
vyšší smysl. Pro milujícího člověka není nic nemožné, proto snadno překonává
všechny překážky. Jeho vidění světa se stává přirozeně pozitivním a člověk
snadno řeší všechny problémy, se kterými je konfrontován. Předpokládám, že tyto
celkem dobře „měřitelné“ argumenty postačují.
Na lásku se můžeme dívat jako na nejvyšší lidskou hodnotu,
pro kterou se vyplatí i zemřít. Láska je velkým tématem, které je pro svoji
velikost často zpracováváno i klasiky, kteří o podstatě věci vypovídají ve svých
dramatech. O náročnosti problematiky lásky vypovídá i další skutečnosti.
Všimněte si, že láska dobře končí pouze v pohádkách. V realitě na její zvládnutí
většinou lidé nemají.
V mládí bývá největším problémem lehkovážný přístup k Lásce,
který zapříčiňuje vznik kletby. V pozdějším lidském věku, je kletba většinou
vzhledem k opakovanému působení mnohem silnější, proto k „opravným zkouškám“
dochází za mnohem náročnějších podmínek. Mnohdy je nutno volit mezi „povinností“
a láskou, což bez znalosti širších souvislostí a pod vlivem okolní společnosti
není vůbec jednoduchá volba. Tato situace pak většinou vede k opětovnému
propadnutí u zkoušky, dalšímu zhoršení životních podmínek a následnému
vývojovému úpadku. K tomu, aby se člověk se svého selhání dokázal poučit, je
zapotřebí analyzovat konkrétní okolnosti, za kterých k němu došlo, zjistit jeho
skutečné příčiny, odhalit tím svoje nedostatky a nalézt karmu, která nám brání
lásku prožívat. Zjištěné příčiny pak musíme odstranit a nalezenou karmu
zpracovat. Pouze tato cesta vede k tomu, abychom byli na lásku skutečně
připraveni a při další zkoušce obstáli se ctí.
V případě, že jste se s opravdovou láskou ještě nesetkali,
máte se na co těšit, každopádně to stojí za to. Pokud se budete dostatečně
snažit, tak se třeba mezi prokleté ani nedostanete.
V případě, že jste se již s láskou setkali a ve své zkoušce
jste neobstáli, vítám vás mezi prokleté. Svůj osud jste si zasloužili, a proto
jej neste se ctí. Pokud se vám dostane té milosti a dostanete možnost napravit
svoje chyby, buďte připraveni, abyste svoji šanci opět nepromarnili.
V žádném případě se však nesnažte lásku nějak přechytračit,
její otec vše zařídil tak, že si svoji karmu budete muset reálně odžít. Jak jsme
vyzkoušeli, v tomto případě doopravdy žádné zkratky nefungují.
LLV – listopad 2008
/************************************TEXT_KONEC***********************************/>