Karmická Láska 7
 

O lásce

 

    K napsání tohoto pojednání mě přivedl poněkud pesimistický závěr předcházejícího dílu. I když tuším, že ani závěr tohoto pojednání nebude vyznívat příliš optimisticky. Budeme doufám alespoň o něco chytřejší a budeme mít aspoň základní představu, jak tomu s Láskou vlastně je.
    Druhým důvodem sepsání těchto řádků jsou rozporuplné reakce, zejména našich čtenářek, kterým chci tímto způsobem částečně objasnit naše stanoviska a zodpovědět jejich dotazy.
    Docela mi to přišlo, jako když je děj knihy bez konce, nebo když autor příběhu nechá na jeho konci hlavního hrdinu zemřít. To se přece nedělá. Tak se v tomto případě vlastně jedná i jakýsi happyend.
    V žádném případě však nečekejte nějaké vše objasňující vysvětlení dané problematiky nebo kompletní návod, jak si v oblasti Lásky počínat. Takovéto pojetí by si vyžádalo mnohosvazkové dílo, na kterém by zřejmě bylo stále co doplňovat a opravovat. Nemluvě o tom, že by se jednalo pouze o teoretické znalosti, při kterých si na vlastní praktické zkušenosti a poznání musí stejně přijít každý sám. Mimoto je i naše vědění limitováno našimi omezenými zkušenostmi v této oblasti, a proto se s vámi můžeme podělit pouze o to, s čím jsme se sami měli možnost setkat a co jsme na základě tohoto setkání dokázali pochopit. Následující řádky proto prosím berte pouze jako částečný námět pro vaše osobní bádání v této problematice.
    Na Lásku se dá pochopitelně dívat z mnoha pohledů. Ten náš je pohledem esoterickým, jehož nedílnou součástí je přijetí zodpovědnosti za všechno, co se v této oblasti děje.

    Aby nedošlo k nějaké záměně, nejdříve tedy o čem toto pojednání vlastně je. Jistě jste si všimli Lásky s velkým L. Tentokrát tím nemám na mysli mýtickou bytost, o které jsem psal nedávno, ale fenomén skutečné Lásky, kterou nelze v žádném případě zaměňovat s náhražkou, kterou se ji lidé snaží většinou nahradit. Kdo se s ní již stkal, ví, co mám na mysli, pro toho, co se s ní ještě nesetkal, je každý popis nedostačující. Proto na něho nebudu zbytečně plýtvat prostorem.

    Nejdříve alespoň heslovitě zmíním některé základní důvody, proč je pro nás Láska tak důležitá. Každý z těchto bodů by se dal obsáhle rozebrat, ale to by bylo daleko nad rámec tohoto pojednání. Proto prosím neberte tyto body jako fráze, ale každý sám se nad nimi zamyslete a najděte se v nich. Jenom tak nepůjde o pouhé další získávání vědomostí, ale o opravdové osobní poznání, které vám pomůže ve vašem dalším růstu.

    Láska není v žádném případě poblouznění, ani nemoc, jak se někteří vědci domnívají. Mohou se tak o ní vyjadřovat pouze ti, kteří nevědí, o co jde, a nejsou schopni s ní dále pracovat a rozvíjet ji.
    Láska je stav duše. Nelze někoho selektivně milovat a někoho ne. Láska je tedy náš vnitřní stav, který se promítá do celého našeho bytí. Pokud tomu tak není, určitě není něco v pořádku a v žádném případě se nejedná o Lásku.
    V životě se často chováme tak, jako kdyby tu Láska byla samo sebou, a nemuseli jsme pro ni nic dělat.
    Láska není o dokazování si, kdo s partnerů je lepší, ale o vzájemné spolupráci a toleranci.
    Lásku je třeba žít a ne o ní tlachat. Jak v ní obstojíme, se dozvíme až podle toho, jak vážné zkoušky zvládneme.
    V Lásce nejde o to žít vedle někoho, ale s někým.
    Mnohdy vyvstává dilema, jestli se spokojit s drobky, nebo si raději počkat na skutečnou Lásku. Při tomto rozhodování se osobně přikláním ke druhé variantě.
    Potkal jsem spoustu lidí, kteří po Lásce nepředstavitelně toužili a jejímu hledání doslova zasvětili svůj život, ale přitom nevěděli, co vlastně hledají, co Láska je a nebyli jí sami ani schopni. Proto také nebyli schopni svoji chiméru polapit.
    V lásce se nikdy nemůže se jednat o vztah, tedy o dva rozdílné jedince. Vždy musí jít o harmonii a souznění, tedy splynutí dvou jedinců.
    Na místo hledání společného a vytváření mostů se většinou orientujeme na rozdílnosti a vzájemnou konfrontaci, jako kdybychom nebyli partnery, kterým jde o společnou věc, ale protivníci, kteří bojují o dosažení vítězství.
    S Láskou je to jako se vším na tomto světě, musí se neustále vyvíjet. Při stagnaci se sebekrásnější soužití omrzí a začne upadat, protože pro aktéry soužití přestane být i ta nezhezčí Láska zajímavá. V každém případě se musí jednat o evoluční vývoj, který vede od jednoduššího ke složitějšímu, od méně dokonalého k dokonalejšímu. Tedy od sebelásky, přes Lásku k partnerovi, Lásku ke všem bytostem, až po Lásku k Bohu, jako reprezentantu všeho, co nás obklopuje. Tento vývoj nás nakonec přivede k nám samotným, kdy sami v sobě najdeme všechno, co jsme hledali ve svém okolí.
    Partnerovi v Lásce je třeba dát maximální svobodu v jeho počínání. Pouze tak totiž může Lásku opětovat na základě svého vlastního rozhodnutí. Toto je nutné udělat i za tu cenu, že nakonec zjistíme, že partnerovi nejde o Lásku samotnou, ale o řešení jeho vlastních problémů. Tento stav nám naopak dá neocenitelnou možnost naši Lásku nezištně projevovat při podpoře tohoto řešení.
    Láska je něco, co nás přesahuje a co má svoje jasně stanovená pravidla. K porušování těchto pravidel nás ponouká naše Ego. To je také tím, kdo trpí, pokud nenaplňujeme jeho přání. K prožívání utrpení dochází pouze při porušení pravidel Lásky.

    Závažnost partnerské problematiky spočívá zejména v její dlouhodobosti a rozsáhlosti dopadů.
    Spousta lidí se v partnerském svazku necítí dobře, jenom neví proč a nejsou schopni specifikovat svoje představy a definovat, co jim schází.
    Člověk, byť nevědomě, touží po splynutí s druhou osobou. Na materiální úrovni je tato potřeba hlavní hnací silou sexu. Na psychické úrovni je to pocit samoty a nenaplněnosti.
    Převážné většině lidí chybí vzor Lásky od rodičů, mají možnost se setkat pouze se vztahem, který se v lepším případě projevuje tolerancí a vzájemnou pomocí.
    Pokud partneři ve svém vývoji nejdou stejnou cestou, přestávají se čím dál víc znát a tím méně si rozumí. Na tomto principu se Láska dokáže vytratit i tam, kde původně byla.
    Naše koníčky jsou většinou v rozporu s naším partnerským vztahem na místo toho, aby naši lásku dotvářely a prohlubovaly.
    Pokud je člověk v zajetí svých každodenních problémů, je orientován na ně a Lásky není schopen, ta totiž vyžaduje plnou orientaci na partnera. Láska je neoddělitelně spojena s pozorností, kterou věnujeme partnerovi, bez této pozornosti nemůže existovat.
    Je až s podivem, kolik času, péče a pozornosti dokážeme věnovat podružným věcem, které mají naši Lásku pouze rámovat a vytvářet jí podmínky. Upřednostňujeme kde co, svoje koníčky, postavení, přátele, děti, jako kdybychom měli partnera jistého a nemuseli mu věnovat patřičnou pozornost. Orientace na materiální statky je prezentována mnohem hrubšími energiemi, proto jemné projevy lásky nemůžeme cítit. Veškerý majetek nám přitom k ničemu nebude, k Lásce nám nepomůže a při její ztrátě o něj většinou navíc stejně přijdeme.
    Další důležitou oblastí jsou společné koníčky a záliby. Vzhledem k potřebě postupného sbližování a splývání obou partnerů není možné, aby každý z nich šel jinou cestou. Proto je pochopitelné i sdílení zájmů. Život bez možnosti podělit se o svoje dosažené úspěchy nebo problémy s milovanou osobou je život bez radosti a bez Lásky. Nemusí se pochopitelně jednat o detailní sdílení zájmů, rozhodující ale je orientace na stejnou oblast. Není možné, aby jeden z partnerů byl orientován na materiální oblast a druhý na oblast psychickou, nebo dokonce duchovní. V takovémto případě opravdu není co sdílet. Jak spolu mohou žít lidé, kteří nevyznávají shodné hodnoty a mají různý přístup k životu? V takovém případě může jít maximálně o toleranci, nikoli o postupné sbližování, harmonii a konečné souznění.
    Tragédií je a nejhlubší rány utržíte, když se partnerovi zcela odevzdáte, obětujete mu vše a on si vás pak zařadí na x-té místo ve svém žebříčku hodnot.
    Lásku, když už ji máme, nejde pouze konzumovat, ale je nutno ji neustále doplňovat a rozvíjet. Jinak ji postupně všechnu zkonzumujete a nezbude vám nic než vztah. Je to projev sobectví, kdy berete a nic nedáváte.
    Bez Lásky je člověk pouze jakýmsi biologickým robotem, který pouze realizuje programy své vnější orientace.
    Pokud milujete je jedno, kde jste a co děláte, rozhodující je pouze to, s kým to děláte. Už tato samotná skutečnost dokáže zcela změnit náš život.

    Poměrně rozšířený názor, že se partnerství neslučuje s duchovním růstem a prací na sobě je výplodem lidí, kteří vůbec nechápou, o co v Lásce jde.
    Ve skutečnosti je tomu přesně naopak. Láska zvyšuje vibrace člověka, rozpouští jeho Ego a přibližuje ho dosažení božskému principu. Láska a Ego se totiž navzájem vylučují.
    S láskou je to obdobné jako se Světlem, přijímáme ji od partnera a sami ji vytváříme a vysíláme ji k němu. Ve skutečnosti to je velmi vhodný nácvik pro práci se Světlem.
    S Láskou je to jako s duchovní cestou, poznání a rozvoj není možné hledat vně, ale uvnitř sebe samého. Orientace vně vede k postupnému zániku Lásky. Stejné je to i dobou, kterou Lásce musíme věnovat. Nemůžeme nyní milovat a za chvíli toho nechat a dělat něco jiného. Láskou musíme žít stále, bez ohledu na to, co právě děláme.
    Energetický pocit lásky na prsou není její příčinou, ale projevem, či důsledkem.
    Láska je ten nejlepší a nejúčinnější lék, protože vyživuje a léčí naši duši a pokud je duše šťastná a silná, dokáže se sama postarat o vyřešení všech ostatních problémů.
    Kdo není ochoten a schopen pracovat na sobě, ten není ochoten a schopen ani rozvíjet svoji Lásku. Láska je totiž nedílnou součástí našeho duchovního rozvoje a obojí se řídí stejnými principy.

    Jak vidíte, tak to s Láskou není tak jednoduché a zvládnout všechny požadavky, které na nás klade, dokáže díky své malé vyspělosti pouze málokdo. V partnerské Lásce navíc možnost selhání musíte vynásobit dvěma a to už je pravděpodobnost úspěšnosti opravdu zanedbatelná.
    Pokud víme, o čem Láska je, jakými zákonitostmi se řídí, máme z poloviny vyhráno a můžeme začít její požadavky seriozně naplňovat. O tom si budete moci přečíst příště.

LLV – únor 2009