Děti a ŘKM

 

Řízená kauzální meditace je založena na osobní iniciativě a odpovědnosti. Klient nedostává nic zadarmo, musí si vše poctivě odpracovat. Přesto je velice zajímavé, že pomocí této metody lze pracovat i s malými dětmi od nejútlejšího věku, včetně kojenců. Samozřejmě tyto případy mají svá specifika a jasná pravidla.
    V případě „normálních“ dospělých klientů přísně dbáme na respektování osobního přání a vůle. Proto bereme pouze klienty, kteří dají svůj souhlas na úrovni fyzické (tím, že přijdou), psychické (vědomě vysloví přání podstoupit sezení) a duchovní (jeho duše s tím souhlasí).
    Pochopitelně malé dítě toho na fyzické a psychické rovině není schopno. Fungují zde tedy podobná pravidla, jako je tomu v běžném životě. Pravomoc přebírá ten, kdo je za dítě odpovědný, tedy jeho rodič. Otázkou je pouze věk, do kterého má rodič právo o těchto záležitostech za dítě rozhodovat. Není to stanoveno dosažením určitého počtu let, hranicí zde bývá schopnost dítěte uvědomovat si důsledky svých činů. Jinými slovy, mysl dítěte je natolik vyvinutá, že je schopná se těmito záležitostmi zabývat. Souhlas rodičů ovšem nestačí. Mnohem důležitější a zásadnější je souhlas a přání duše dítěte.
    Toto jsou základní předpoklady (nikoliv však všechny), aby s prací mohlo být započato.

    Průběh sezení se zásadně liší v tom, že dítě není fyzicky přítomné. Je prováděno prostřednictvím média, kterým bývá zpravidla matka dítěte, jakožto osoba mající k dítěti základní pravomoci.
    Pomocí média je navázán kontakt s duší dítěte. Může sloužit jako „tlumočník“ či zcela zapůjčit své tělo dané duši, která „vleze“ na dobu sezení ke svému hostiteli. Dále už sezení probíhá "standardně" tak, jako kdyby klient (dítě) seděl fyzicky osobně v místnosti.
    Z daného popisu je patrné, že tento přístup má své výhody i nevýhody. Mezi hlavní výhodu patří především absence mysli dítěte, neboť právě mysl bývá největším "brzdným elementem". Práce tak bývá efektivnější a rychlejší, linie kauzálních událostí bývá přímější. Tento fenomén je také patrný při práci s duší, která není zrovna inkarnována (ať už se jedná o duši bez těla či přivtělenou duši).
    Na druhou stranu je novým potenciálním rizikem médium. Přestože vazba mezi dítětem a matkou bývá natolik silná, že tenhle postup většinou funguje, vstupuje do hry i stav média. Proto, není-li na tom matka příliš dobře, může se její stav negativně projevit na průběhu sezení, či tento postup dokonce zcela znemožnit. Přesto můžeme na základě dosavadních zkušeností říci, že většinou převládají oproti normálnímu sezení výhody a práce bývá efektivnější.
    Zajímavá bývá v těchto případech zpětná vazba. Zatímco u normálních klientů mohou skeptici tvrdit, že si klient přínos a zlepšení pouze namlouvá, malé dítě asi nikdo nepodezírá, že něco předstírá.
    Z výše popsaného vyplývá, že i při práci pomocí média si klient své musí odpracovat. To platí nejen pro duši dítěte, ale i osobu, která za něj fyzicky sezení absolvuje.

RS – srpen 2009