Karmická láska

část pátá

 

    Možná jste zvědaví, jaký má vývoj karmická láska u našich zamilovaných dvojic. Vzhledem k tomu, že tato problematika doznala podstatných změn, opět se k ní po nějaké době vracíme. Znovu se podíváme na lásku z poněkud netradičního pohledu a všimneme si některých všeobecně přehlížených aspektů lásky, které, jak se ukázalo, mají nezastupitelné místo ve vývoji člověka. Na základě rozboru problémů, se kterými jsme se měli možnost seznámit, jsme stanovili několik tezí a udělali několik závěrů, se kterými vás, ve třech následujících příspěvcích, seznámíme. Nebudeme se v nich zabývat tou částí lásky, která se vztahuje přímo k partnerovi, ale tou její částí, která partnerský vztah přesahuje.

    Pokračování zamilovaných příběhů tentokrát není vůbec veselé. Žádná z našich dvojic břímě své lásky neunesla a všechny o svoji lásku za různých okolností přišly. Pravdou je, že každý člověk může unést pouze tolik lásky a štěstí, na kolik je vnitřně připraven. Naše dvojice tedy evidentně připraveny nebyly a ukázalo se, že limitujícím faktorem jsou právě vlastní omezení a traumata, která nám brání lásku a štěstí prožívat. Není totiž příliš reálné, že by někdo nechtěl být vědomě šťastný a nechtěl prožívat ten nejúžasnější cit na světě. Problémy tedy musí být v naší nevědomé oblasti, která nám i v tomto případě opět hatí naplňování našich vědomých záměrů. Je tedy zase o jeden závažný důvod víc na sobě cílevědomě pracovat.

    Celá problematika lásky na mě dělá ten dojem, že její příchod je ne jenom formou testu daného jedince, ale také jakýmsi druhem odměny pro ty, kteří si to svojí prací zaslouží a kteří se pro ni zdají být připraveni. Tedy určitým projevem důvěry a zároveň i pobídkou na jejich další cestě, kterou je každopádně škoda nevyužít. Záleží pak pouze na nás samotných, zda dokážeme tuto nabídnutou příležitost využít, nebo zda v této zkoušce propadneme.

    Rozhovorem s našimi aktéry jsme došli k zajímavému poznání. Podle jejich vyjádření je osoba partnera či partnerky pouze zosobněním lásky a tedy jejím prostředníkem. Při zjišťování, co jim víc chybí, svorně uváděli, že láska jako taková a nikoli fyzická osoba partnera. Problém je však v tom, že láska je vázána právě na onu konkrétní osobu, bez ní nemůže existovat a místo této osoby je tudíž nezastupitelné. Proto se domnívám, že partnerská láska je pouhou, avšak nezbytnou, přípravou potřebnou k dosažení další duchovní vývojové fáze, ve které je člověk schopen prožívat univerzální lásku. Dokázat splynout s jinou, byť jedinou bytostí je zřejmě nezbytnou podmínkou k tomu, aby to člověk dokázal udělat i se širším okruhem bytostí.

    V lásce jde o vlastní seberealizaci člověka, která je naplňována prostřednictvím vztahu a splynutím s partnerem. Člověk v něm dochází k poznání, že je schopen bezmezně a bezvýhradně milovat a že je hoden být stejným způsobem milován. Zvládnutí této zkušenosti může pokračovat splynutím se stále širším okruhem bytostí a nakonec i s Bohem samotným. Bez zvládnutí partnerské vývojové fáze lásky je zřejmě tento stav pouze velmi těžce dosažitelný.

    Toto poznání zároveň vylučuje možnost sobeckosti lásky a v případě takovéhoto pohledu ukazuje na základní nepochopení a deformaci její skutečné podstaty. Skutečnou lásku je schopen trvale realizovat pouze ten, kdo je připraven postoupit ve svém osobním vývoji o další stupínek dál. Z toho si dovoluji usuzovat, že partnerská láska není pouze nějakým zamilovaným poblouzněním či „úletem“ daného jedince, ale jeho nezbytnou vývojovou fází, bez jejíhož zvládnutí nelze v individuálním vývoji postoupit dál.

    Základním charakteristickým rysem lásky je její nevědomý vznik, pro který si s láskou není radno zahrávat. Dá se o ni velmi lehce přijít, ale velmi těžce se k ní dá vrátit. Lásku lze totiž snadno a třeba i vědomě ztratit, ale nelze ji vědomě znovu získat. Nebo snad znáte někoho, kdo je schopen říci, že se s někým doopravdy miloval, pak se přestal milovat a opět se vědomě zamiloval a jejich vztah je stejně krásný, nebo ještě lepší, než tomu bylo před jejich rozchodem? Vědomě a zcela cíleně se do někoho zamilovat nedá. Že by k tomuto jevu došlo navíc oboustranně, je prakticky vyloučeno. Láska tedy nevzniká vědomým a cílevědomým procesem, tak jako tomu je u spousty jiných věcí. Láska je tedy fenomén, ke kterému bychom podle toho měli přistupovat. Kromě toho je k plnohodnotné lásce zapotřebí dva vhodné jedince a najít dva takové je už opravdu malý zázrak. Jak je známo, jedna ruka netleská a stejně tak je tomu i s láskou. V praxi však převážná většina z nás k lásce přistupuje velmi nerozvážně a nepřikládá jí patřičný význam, který jí na základě její výjimečnosti náleží. To je pak jeden z důvodů, proč o ni tak snadno přicházíme.

    Jak se ukazuje, samotná láska však nestačí, její aktéři na ni musí být nejdříve dostatečně každý sám za sebe připraveni. V této oblasti se jedná zejména o psychologickou rovinu a z ní vyplývající vzorce chování. Aby láska mohla být skutečnou a plnohodnotnou láskou, musí být oba její aktéři vyzrálými osobnostmi. Muž musí být mužem a plně ve svých mužských energiích, žena pak plně ženou ve svých ženských energiích. Teprve pak se může jednat o zralý vztah, který má naději na přežití a další rozvoj. Z tohoto pohledu se na lásku můžeme podívat i z energetického pohledu. Čím víc je žena v mužské energii, tím víc se u ní projevují mužské vlastnosti, tím méně si jí muž může vážit a tím častěji dochází k vzájemným střetům, protože v ní vidí protivníka a ne partnerku. Naopak, pokud se muž nachází v ženské energii, nemůže si jej žena skutečně vážit a hledá partnerský vztah někde jinde.

    Z každého „průšvihu“, který si sami vytvoříme, bychom se měli dokázat náležitě poučit, abychom další příležitost, pokud ji ještě vůbec kdy dostaneme, opět nepromarnili. Když jsme analyzovali, k čemu u našich dvojic došlo, tak jsme zjistili, že vůbec není rozhodující úroveň jejich vyspělosti. U méně vyspělých jedinců láska „dojede“ na hrubší porušení pravidel vzájemného soužití a u těch vyspělejších k tomu stačí důvody mnohem jemnější, často přímo neznatelné. S láskou je to tedy obdobné jako s karmou, jejíž působení není nastaveno u všech lidí na stejnou úroveň, ale právě naopak, přesně kopíruje dosaženou úroveň konkrétního člověka. Skutečnost je tedy taková, že na své lásce musíme ne jenom nepřetržitě a na všech úrovních pracovat, ale ještě navíc být bdělí a ostražití, abychom si svoji lásku dokázali také ubránit vůči nejrůznějším nástrahám, které nám může okolní svět formou prověrky našich vlastních kvalit připravit. K naplnění tohoto programu bychom si mohli vytýčit alespoň nejzákladnější všeobecné body, které je nutno prakticky naplňovat podle konkrétních okolností.

    Lásce přikládat odpovídající místo, tedy přistupovat k ní jako k tomu nejdůležitějšímu a nejcennějšímu, co máme a co kdy můžeme mít. Na lásce nepřetržitě pracovat na všech úrovních, které dokážeme zvládnut. Být neustále ve střehu, jestli nás někdo nebo něco o naši lásku nechce připravit. Cílevědomě na sobě pracovat a tím být schopni zaznamenávat stále jemnější aspekty lásky a zároveň odhalovat úskalí, která jsou jí kladena. V oblasti lásky nedělat ukvapená a jednostranná rozhodnutí.

    Vypadá to velmi jednoduše, ale podstatně hůř se to udělá. Problém je navíc v tom, že jsou k tomu ještě zapotřebí dva a výsledek závisí stejnou měrou od obou zúčastněných. Navíc, za situace, kdy nemůžete mnohdy plně věřit ani sobě samotnému, musíte plně a bezmezně důvěřovat svému partnerovi. Tato situace rozhodně není vůbec jednoduchá a možná i proto je láska tak kontroverzní problematikou, které se slabší povahy raději vyhnou. Z našeho pohledu je to však fascinující problematika, které se hodláme i nadále věnovat, abychom byli co nejlépe připraveni, pokud budeme mít to štěstí a možnost se s ní setkat. Láska je totiž něco tak úžasného a mimořádného, že by se před ní měl každý člověk hluboce sklonit.

    Z našeho pohledu je však neméně zajímavé i zvládání ztráty lásky a následný život bez ní. Její ztráta totiž z její samotné povahy v člověku zanechává hluboké a velmi těžce se hojící rány. O závažnosti této situace svědčí i množství depresí a sebevražd, které tato situace zapříčiňuje. Pokud se po rozchodu s partnerem cítíte dobře, rozhodně to neznamená, že na tom dobře jste. Pravděpodobně jste na tom mnohem hůř než ten, kdo rozchod prožívá velmi dramaticky. Tyto stavy i naši klienti pochopitelně prožívají velmi dramaticky, a proto se jim budeme rovněž věnovat.

    Pokud se s partnerem rozejdete, neodepíráte mu pouze sami sebe, ale berete mu i lásku jako takovou, uzavíráte mu srdeční čakru a zpomalujete jeho individuální vývoj. Tento čin pro vás pochopitelně nemůže zůstat bez negativního karmického dopadu.

     Naše poznatky z této oblasti vydají na další díl našeho seriálu.

LLV – říjen 2008