/************************************TEXT***********************************/>
29.1.2007 jsem se na Britských listech setkal s poměrně
ucelenou polemikou Viktora Dvořáka, který si vzal na paškál
argumentaci iniciativy Ne základnám. Ve své polemice se přitom ve
značné míře sám dopouští toho, z čeho obviňuje zmiňovanou
iniciativu. Jeho argumentace je přitom natolik zavádějící, že mě
přivedla k sepsání této polemiky. Práce pana Dvořáka si každopádně
zaslouží detailnější rozbor, proto se budu držet struktury, kterou
ve své práci použil. Pro ty, kteří neměli možnost zmíněný text číst,
ve stručnosti uvedu jeho argumentaci.
„Debata v české společnosti je vedena nevěcně a je plná
dezinformací, mlžení a lží.“ S tímto tvrzením nelze než
souhlasit. Z mého pohledu ale přesně naopak, než má autor na mysli.
Právě pro tyto dezinformace a lži je dán v našich sdělovacích
prostředcích více než široký prostor. Právě tato média by ale měla
sehrávat zcela opačnou roli, tedy nestranně a objektivně informovat
veřejnost. Tato situace je o to horší, že tato dezinformační kampaň
je vedena za peníze nás, daňových poplatníků, proti kterým je ve
svém důsledku namířena. Jeden příklad za všechny. Proč naše televize
neustále v souvislosti s americkou radarovou základnou promítá
záběry malé radarové stanice, která se zamýšlenou základnou nemá nic
společného? Není to snad proto, aby v očích naší veřejnosti vzbudila
zdání, že ve skutečnosti o nic důležitého nejde? Určitě by přitom
nebyl problém pořídit aktuální záběry obdobných zařízení v Anglii
nebo Grónsku.
Nevím, co pana Dvořáka vede k domněnce, že je odborník na
uvedenou problematiku a že právě on má ty správné a objektivní
informace. Vzhledem k jeho věku a postavení studenta si o tom
dovolím vcelku pochybovat.
„…shrnu tři problémy, které většinu odpůrců
předem diskvalifikují z věcné debaty: (ve skutečnosti uvádí
čtyři)
1) Neznalost technických parametrů …. Obávám se, že
toto platí pro obě strany, tedy i pro pana Dvořáka. Vhledem k tomu,
že s těmito parametry nikdo nechce veřejnost seznámit, spíše se
obávám, že v tomto ohledu není všechno v pořádku. Toto je
jednoznačný nedostatek na straně vlády a veřejnoprávních médií,
rozhodně ne na straně odpůrců základny.
2) Nepochopení základních principů fungování mezinárodní a
bezpečnostní politiky. Ano mezinárodní a bezpečnostní politika
nějak funguje. Nárůst zbrojení a nutné obavy z napadení agresivními
mocnostmi však nemohu považovat za normální. Proto se domnívám, že
by měl být dán spíše prostor pro jinou koncepci a že bychom v této
oblasti měli ve vlastním zájmu přistoupit k radikálním změnám.
3) Ideologická předpojatost či otevřený antiamerikanismus.
Každý, kdo je na jevišti tohoto světa, je ideologicky předpojatý,
tedy i pan Dvořák, kterého je rovněž možno nařknout z ideologické
předpojatosti a pro změnu z nekritického proamerického postoje,
který čiší z každé jeho řádky. Domnívám se, že na straně odpůrců
základny je vzhledem k jejich argumentům mnohem více těch, kteří už
prozřeli a mají na celou záležitost střízlivý úsudek.
4) Argumenty postavené na pocitech, ignorující reálná
fakta. Nevím, co je špatného na rozhodování se na základě
pocitů, zejména v situaci, kdy reálná fakta chybí, to rozhodně
nepovažuji za nic zavrženíhodného.
Dále už k samotným argumentům.
1) Ochrání tato základna naše území před útokem?
Základna má být na našem území umístněna kvůli ochraně amerických
základen na území Evropy a kvůli ochraně těchto spojenců. Zde vidím dva základní problémy. Proč by USA měly mít své
vojenské základny v Evropě? Na rozdíl od pana Dvořáka se domnívám,
že je tomu tak také proto, aby v této části světa posílily svůj
vojenskopolitický vliv. Kromě toho také aby případný vojenský
konflikt přenesly co nejdál mimo své území. Pokud by zde své
základny neměly, tak by toto území nebylo zapotřebí ani tímto
způsobem chránit, protože by mu žádné takovéto nebezpečí nehrozilo.
Shrnuto a sečteno, jedná se o výhradní zájem USA, ochranu jejich
území a jejich zájmů. Dále pak k přenesení případných válečných akcí
na evropské území, kam by vedl první úder protivníka a kam by také
dopadaly případné sestřelené rakety.
Panu Dvořákovi zjevně unikla i ta skutečnost, že opět žijeme
v období studené války, pouze s tím rozdílem, že se tentokrát
nacházíme na opačné straně. Navíc vše ukazuje na to, že se jedná o
opatření směřující proti Rusku a Číně a ne proti arabským státům. Ty
totiž potřebnou technikou nedisponují a ještě dlouho disponovat
nebudou. Navíc střílení balistických raket odporuje jejich
mentalitě, a pokud se touto otázkou zabývají, tak jenom proto, že
jim ze strany USA a Izraele byla vnucena. Argument pana Dvořáka, že
se této obrany nemusí Rusko obávat, snad dostatečně vyvrátili ruští
generálové i sám Putin. Pokud pan Dvořák argumentuje mapou světa a
radarovým pokrytím předpokládané základny s minimálním dosahem 4 000
km, není nic snazšího, než vzít kružítko a udělat kružnici. To samé
udělejte ze základny v Grónsku a hned se přestanete divit Putinovým
reakcím, který na rozdíl od našich politiků hájí zájmy své země a
svého lidu. Vrcholem všeho je pak obvinit jej z rozdmýchávání
dalšího kola studené války. Jaká by asi byla reakce USA, kdyby si
Rusko začalo stavět obdobné základny třeba na Kubě a ve Venezuele.
Vzhledem k současnému vývoji situace tuto alternativu rozhodně nelze
vyloučit.
Stejně tak nemohu souhlasit s tvrzením pana Dvořáka, že je
jedno, jestli na našem území bude o jeden cíl navíc. Pokud na našem
území nebudou cíle žádné, těžko na ně bude někdo plýtvat raketami,
které bude potřebovat k důležitějším účelům.
2) Dá se antiraketová základna použít k vystřelení rakety
s jadernou náloží?
Pan Dvořák se domnívá, že za žádných
okolností ne. Ani v tomto případě bych nebyl takovým optimistou. Na rozdíl
od pana Dvořáka mi je známo, že existují rakety, které jsou schopny
nést jak konvenční nálož, tak nálož jadernou. Nevidím proto až tak
velký technický problém nálože zaměnit. Stejně tak nevidím žádný
rozumný důvod, proč by tyto střely měly být jednoúčelové. Obávám se,
že stejná střela bude moci sestřelit jadernou balistickou raketu,
špionážní satelit, strategický bombardér nebo zasáhnout pozemní cíl.
Stejně tak si dovedu představit jejich použití proti odvetným
raketám napadeného státu. V každém případě se jedná o zbraň, kterou
je možno použít z podstaty věci samé různým způsobem. Pokud jim dnes
na katedře tvrdí něco jiného, domnívám se, že se jedná o stejné
proamerické vymývání mozků, které jsme my zažili v prosovětském
smyslu. Neznám hodnou a zlou raketu, každá je sestrojena proto, aby
napáchala škody a přinesla lidské oběti. Jediná dobrá raketa je ta,
která byla rozebrána a nebo ještě lépe, která nebyla nikdy vyrobena.
3) Vyplývá pro nás z členství v NATO povinnost vybudovat u
nás základnu USA?
Pan Dvořák připouští, že ne, ale zároveň
uvádí, že NATO ani EU takový systém nemají a ani jej v dohledné době
neplánují. Zde si dovolím podotknout, že je tomu tak zřejmě proto,
že jej nepovažují za potřebný, jinak by se touto otázkou už dávno
zabývali. Dle názoru pana Dvořáka je nutno tuto otázku
přeformulovat. „Musí ČR hájit své bezpečnostní zájmy jenom
prostřednictvím NATO nebo EU?“ Pochopitelně odpovídá, že ne.
Podle této koncepce tedy můžeme uzavřít obdobnou dohodu třeba
s Ruskem, Čínou nebo třeba Iránem. Jistě dnes značně absurdní
představa, která by ovšem určitě stála za pokus. Proč jsme tedy
vstupovali do NATO a EU, když tyto organizace nejsou schopny naše
zájmy hájit, nebylo by pro nás výhodnější mít na našem území raději
několik amerických základen? Pan Dvořák dále argumentuje „zvýšením
naší důvěryhodnosti“ a dalšími blíže nespecifikovanými výhodami,
které pro nás z toho budou plynout. Nevím co si pod pojmem zvýšení
důvěryhodnosti představuje, ale dle mého názoru tím spíše okolním
státům vyšleme jasnou zprávu, že se od nás mohou dočkat čehokoli.
Obdobně to je s těmi výhodami, ještě jsem se nikde nedozvěděl, o jaké
výhody se má jednat. Zatím přístup USA vnímám spíše přes víza, snahy
odposlouchávat šifrovanou korespondenci členských států NATO a
odposlouchávání prostřednictvím systému Echelon. Osobně si takto
přátelské vztahy rozhodně nepředstavuji.
4) Bude mít ČR právo kontroly na základně?
Odpůrci
tvrdí, že ne, pan Dvořák je obviňuje z divokých spekulací. Dále
vylučuje možnost změny charakteru základny a uvádí, že USA nejsou
žádná zlotřilá nedemokratická země.
Jako divoké spekulace považuji spíše tvrzení pana Dvořáka.
Nevím, co ho vede k domněnce, že budeme moci na základně vykonávat
své suverénní státní práva. Pokud vím, tak tomu tak není nikde na
světě. Co se týká změny charakteru základny, v předcházejících
řádcích své polemiky sám uvádí, že se systém stále vyvíjí a
modernizuje. Z toho bych usuzoval, že se bude jednat o následné
technické změny. V rámci těchto změn se dá základna celkem snadno
přebudovat na jiné využití. Na rozdíl od něj si jich dovedu
představit celou řadu. Stačí věnovat pozornost moderním zbraňovým
systémům a muselo by mu být jasné, že jaderné balistické rakety jsou
dnes jenom strašákem. Moderní zbraně jsou založeny na zcela jiných
principech. Pokud argumentuje charakterností a demokratičností USA,
tak bych mu doporučil, aby se tam zaletěl podívat. Možná by se
divil, že by tam žádnou demokracii nenašel a společenská atmosféra
by mu dřív připomínala nástup fašismu. Stejně tak je všeobecně
známé, kolik agresivních konfliktů USA rozpoutaly, o tom, že by něco
takového udělal třeba Irán, opravdu nic nevím. A když mě někdo děsí
tím, že Irán disponuje konvečními raketami s doletem 350 km, kterými
je schopen zasáhnout vojenská plavidla v okolním moři, tak mi to
přijde celkem úsměvné. Dle mého názoru by spíš bylo vhodné položit
otázku, co tam tato plavidla pohledávají. Ale možná se to dá
zdůvodnit tou mezinárodní politikou, které, jak je patrno, rovněž
nerozumím.
5) Naše orgány by neměly pravomoc kontrolovat základnu?
Pod jaké právo by padali její příslušníci?
Odpůrci se kloní k domněnce, že by naše orgány neměly právo
kontroly na základně a že by její příslušníci nespadali pod naši
soudní pravomoc. Pan Dvořák to hodnotí tvrzením „další s očividných,
naprosto nepodložených výmyslů“. Autor se odvolává na dohodu SOFA,
podle které se tyto vztahy řídí. S tím nelze než souhlasit. Zapomíná
však uvést, že je ve většině případů tato smlouva uzavřena přesně
naopak, než tvrdí. Každopádně záleží na pozici vyjednávajících
států. Zde naši stranu rozhodně nemůžeme považovat za rovnoprávnou
se stranou americkou.
Autoritativně tvrdit, že v rámci radarové základny nemůže za
žádných okolností dojít k nějakým incidentům, považuji rovněž za
přehnaně optimistické. Autorovo ohlupování je však velmi průhledné.
Sám v této části totiž tvrdí, že příslušníci vojenských základen
jsou pod výhradní americkou jurisdikcí po dobu plnění vojenských
misí. Provoz radarové základny rozhodně vojenskou misí je, navíc
z vojenského hlediska velmi důležitou.
6) Zajistí základna množství pracovních příležitostí?
Zde se výjimečně shoduje autor s odpůrci, že tomu tak nebude.
S tímto závěrem nemohu než souhlasit.
7) Ohrozila by základna nějak bezpečnost ČR?
Odpůrci tvrdí, že ano, pan Dvořák uvádí, že se jedná o ničím
nepodložené tvrzení. Zcestnost jeho tvrzení vyplývá ze zdůvodnění
existence základny. Ze strany islámských teroristů toto nebezpečí
bude opravdu velmi malé. Stejně tak je zavádějící argument, že
k žádnému takovému útoku doposud nedošlo. Domnívám se, že je to
jenom tím, že také doposud nedošlo k žádnému rozsáhlému vojenskému
konfliktu. V takovém případě je pochopitelně základna první na řadě.
V tomto se opět shodne autor s odpůrci. Neopomene však okamžitě
uvést, že celý systém nemá sloužit proti Rusku, což je z mého
pohledu dostatečně výmluvné, aby mě přesvědčil, že je tomu právě
naopak. Věčné argumenty, že vše bude zaměřeno na nějaké primitivní
arabské střely, jsou podle mého názoru zavádějící. Jde o značně
průhlednou argumentaci, protože při obraně nemohu předem vylučovat
jakýkoli druh útoku. Nelogičnost tohoto tvrzení ještě umocňuje
oficiální verze, že stanice u nás má sloužit k ochraně obdobných
stanic v Anglii a Grónsku, které je dle mého mínění zcela mimo zájem
a reálný dosah arabského světa. Obdobně za vlasy přitažené mi přijde
tvrzení, že arabské rakety nemohou díky své nedokonalosti radarovou
základnu zasáhnout, ale Američané se jich musí obávat. Nemluvě o
tom, že takovouto základnu dokáže z provozu vyřadit jediná pozemní
raketa, kterých Palestinci vystřelují na Izrael bezpočet. Propašovat
takovouto raketu na naše území určitě není žádný problém.
8) Mohli by balistickými raketami disponovat nějací
teroristé?
V tomto případě se obě strany vzácně shodují. Pan Dvořák opět
neopomíjí zdůraznit, že se nejedná o teroristy, ale o teroristické
státy, tedy Severní Koreu a Irán. Zde bych měl dvě zásadní
připomínky. Irán rozhodně nepovažuji za teroristický stát, měl jsem
možnost hovořit s lidmi, kteří tam byli a jejichž úsudku plně
důvěřuji. Všichni jej nezávisle na sobě popisovali jako úžasnou a
mírumilovnou zemi, která se snaží o řešení svých vnitřních problémů.
Pokládat někoho za teroristu jenom proto, že nesdílí moje hodnoty a
stojí v cestě mým zájmům, nepovažuji za zrovna demokratické. Mimo
to, původně to byl Afghánistán, pak Jugoslávie, včera Irák, dnes
Irán a kdo bude další?
9) Mohli by proti nám použít rakety Irán a Severní Korea?
Odpůrci tvrdí že ne, pan Dvořák opět straší Iránem a jeho
zbrojním programem. Správně sice uvádí, že jejich motivace při
výrobě těchto zbraní je veskrze obranná před Spojenými státy a
Izraelem, neodpustí si však přisadit, že tyto státy jsou
nevypočitatelné. Na rozdíl od nich jsou další kroky USA opravdu
velmi dobře čitelné. Autorovo tvrzení, že Irán porušuje smlouvu o
nešíření jaderných zbraní je pak veskrze smyšlené. Pokud je mi
známo, tak žádná z provedených kontrol nic takového nekonstatovala.
Diametrálně opačná je však situace s USA a Izraelem, kde jedni od
smluv jednostranně odstoupili a druzí zbrojí jaksi tajně, přičemž je
jejich jaderný arsenál veřejným tajemstvím, ale nikdo jej není
schopen zkontrolovat.
10) Jaký je skutečný cíl programu Národní
raketové ochrany USA?
Odpůrci v tomto programu vidí přípravu na
válku s Ruskem a Čínou, případně řešení domácích ekonomických
obtíží. Pan Dvořák to považuje za divoké spekulace. Zde bych se
přiklonil na stranu odpůrců. Tak nákladný projekt se mi korejskou a
iránskou hrozbou zdá být zdůvodněn velmi chabě. Argument, že Rusko i
Čína jsou schopny tuto obranu překonat, považuji za nedostačující.
V případě jaderného konfliktu bude každá sestřelená raketa
s jadernou hlavicí k nezaplacení. Tedy, i kdyby tento systém nebyl
schopen spolehlivě zlikvidovat všechny odpálené rakety, určitě by
v takovémto konfliktu sehrál svoji neoddiskutovatelnou roli.
Ekonomické důvody takovéhoto projektu autor jednoduše znevážil
štvavou protiimperialistickou kampaní před rokem 1989. Zde by mě
zajímalo, co o ní z vlastní zkušenosti ví. To je totiž ten
nejjednodušší argument, proti kterému si málokdo dovolí něco
namítat. Přesto je ale velmi dobře známé, že americká ekonomika má
své velmi vážné problémy a zbrojení je ten osvědčený, i když
poslední recept, jak z nich ven.
11) Proč iniciativa Ne základnám nepožaduje
odmítnutí základny, ale pouze petici o ní?
Odpůrci argumentují demokracií a
kompetentností lidu učinit toto rozhodnutí. Pan Dvořák sice
připouští, že o této problematice příliš neví, ale přesto poměrně
rozsáhle argumentuje. Zejména zastupitelskou demokracií, ve které
lid svou výkonnou moc delegoval na politiky. Uvádí, že politická
reprezentace má právo činit rozhodnutí i proti zájmům většiny lidu.
Otázkou pak zůstává, čí zájmy pak tato reprezentace hájí a je-li
skutečně ještě reprezentací lidu, který ji zvolil. Toto tvrzení se
mi opravdu nelíbí. Dále se autor zaměřuje na znevážení institutu
referenda, kterého se dá i zneužít. Přesto se domnívám, že
v takovémto případě to je rozhodnutí každého občana, který si za ně
musí nést důsledky. Pokud se jedná o politické rozhodnutí, tak si to
občan přímo nezavinil, ale přesto ty důsledky nést musí. Politici
totiž, jak tomu už bylo mnohokrát v minulosti, žádnou zodpovědnost
nenesou. A v tom je možná ten problém. Nemluvě o tom, že zkorumpovat
hrstku politiků je ještě snadnější, než zmanipulovat referendum.
V této souvislosti si dovolím jednu řečnickou otázku. Kde jsou ti
politici, kteří se nám dušovali po odchodu sovětských vojsk, že už
nikdy na našem území žádnou cizí vojenskou základnu nepřipustí?
S autorem mohu souhlasit ale v tom, že problematika základny
je pod povrchem mnohem komplikovanější, než by se na první pohled
mohlo zdát. O to seriozněji by se k ní tedy mělo přistupovat a ne
argumentovat tím, že lidé tomu nemohou rozumět. Osobně prosazuji
jednu osvědčenou zásadu, když něčemu nerozumím, tak se do toho
raději nepouštím.
Nechci se uchýlit k líbivému závěru, tak jak to udělal pan
Dvořák. I když diskutovat uvedené otázky považuji za potřebné, tomu
podstatnému se zatím jakákoli diskuse vyhýbá. Všichni totiž považují
za normální zbrojit, lidi a národy třídit na dobré a zlé, aby za nás
někdo rozhodoval proti naší vůli a mnohé další. Problematiku morálky
raději nikdo ani nevzpomíná, a když, tak jenom v tom ohledu, co by
na to řekly Spojené státy. Morálka je ale o něčem naprosto jiném.
Bylo by velmi užitečné vymanit se z tohoto zaběhnutého rámce a
podívat se na celou problematiku znovu, bez předcházející zátěže. Co
tak držet se třeba onoho osvědčeného: „Nedělej druhému to, co
nechceš, aby jiní dělali tobě.“ Hned by bylo na světě víc slušnosti.
A co Vy, nechali byste si postavit radarovou základnu několik
desítek metrů za vaším bydlištěm? Já určitě ne.
Proto bude velmi dobré, jestli tedy dostaneme tu příležitost
a budeme se moci k této otázce formou referenda vyjádřit, abychom
této příležitosti využili a hlasovali podle svého svědomí. Ve hře je
opravdu mnohem více, než se na první pohled zdá.
Pana Dvořáka rozhodně za jeho názory nijak neodsuzuji, má
jenom jiný, dle mého názoru značně naivní, postoj. To se ale časem
určitě poddá. Zcela jistě bude mít možnost přesvědčit se sám na
vlastní kůži, kdo mu lhal a kdo mluvil pravdu. Jeho názory jsou
ovlivněny studentskými léty, kdy si ještě nestačil povšimnout, že ne
každý pedagog, i když je chytrý, musí být také moudrý. Sám jsem
kdysi nebyl jiný. Stačí ale pár životních kotrmelců a třeba na to
také přijde.
LLV – únor 2007
/************************************TEXT_KONEC***********************************/>