Radarová základna
širší kontext

    Úvod
    Poslední dobou jsme svědky prosazování umístění radarové základny USA na našem území. V této souvislosti se můžeme setkat se spoustou protichůdných informací, často dezinformací a zároveň se zatajováním mnoha důležitých skutečností. Pozorně sleduji veškeré dostupné informace, které se této problematiky týkají, a nestačím se divit tomu, co mnohdy obsahují. Vzhledem k tomu, že o těchto aspektech toho vím více, než bych si vědět přál, cítím potřebu celou problematiku srozumitelnou formou setřídit. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé aspekty mnohdy prolínají, berte, prosím, jejich rozdělení pouze orientačně.
 
    Technické aspekty
    Pokud se s rozborem této problematiky můžete setkat, tak je to většinou pro laika ve zcela nesrozumitelné podobě, kde jsou uváděny kmitočty, výkony, vzorečky elektromagnetického pole a mnoho dalších technických parametrů. Domnívám se, že toto pro posouzení věci není vůbec důležité. Už jenom z toho důvodu, že se jedná o natolik specializovanou problematiku, které stejně málokdo rozumí, a navíc jsem přesvědčen, že ani naši specialisté nebudou mít možnost pravdivost uváděných údajů prověřit. Mimo to není žádný technický problém uváděné hodnoty v průběhu provozu podstatně změnit. Stačí k tomu pouze přeladit některé obvody nebo přidat či vyměnit některé použité moduly. Po takovýchto úpravách se pak bude jednat o zcela jiné zařízení, které se tímto může stát víceúčelovým nebo může být schopno plnit zcela jinou funkci. Deklarovaný účel stanice pak může klidně být pouze kamufláž a legenda určená pro veřejnost. Vzhledem k ochrannému obalu anténního systému se nebude dát ani usuzovat na jeho charakter podle použitých antén, o kterých se bude dát s určitostí říci jenom to, že určitě nebudou větší, jako je jejich ochranný obal.
    Po technické stránce je zcela neoddiskutovatelným fyzikálním principem úbytek vyzářeného výkonu s narůstající vzdáleností. Tento fakt se snaží někteří odborníci doložit patřičnými vzorečky. Mohu vás ujistit, že tomu tak skutečně je. Princip je obdobný jako při pokrytí televizním či radiovým signálem. Z tohoto důvodu budou muset být hodnoty vyzářeného výkonu v okolí základny mnohem větší, než tomu bude ve větší vzdálenosti. Vzhledem k použitému kmitočtovému pásmu, které umožňuje šíření elektromagnetických vln na přímou viditelnost a dosahu řádově několik tisíc kilometrů bude muset být výkon zařízení značný. Každopádně toto zařízení bude nesrovnatelně výkonnější, než jsou radary umístněné na našem území doposud.
    Kromě toho je pochopitelné, že k provozu tohoto zařízení bude zapotřebí velké množství elektrické energie, kterou nebude možno odebírat z místní rozvodné soustavy. Připojení se na místní vesnický rozvod po této stránce opravdu není reálné. Z toho vyplývá potřeba vlastního energetického zdroje umístněného přímo na základně. V této souvislosti lehce dojdete k závěru, o jaký zdroj energie se může jednat. O motorgenerátor se určitě jednat nebude, protože by na pokrytí spotřeby výkonově nestačil. Tepelná elektrárna to asi také nebude, stejně tak můžeme vyloučit vodní či větrnou elektrárnu. Zbude nám pouze jaderný reaktor, obdobný jako je na jaderných ponorkách. A ejhle, k jednomu problému nám přibývá problém další, jaderný reaktor umístněný na našem území, navíc bez možnosti jeho kontroly.
Pokud vyjdeme z deklarovaného použití radaru, snadno dojdeme k závěru, že z důvodu zaoblení zemského povrchu a při vzdálenostech, na které má fungovat tento radar, bude muset vyzařovat svoji energii co nejblíže zemskému povrchu. V opačném případě by mohl monitorovat leda tak kosmický prostor. Z toho vyplývá další, zvýšené nebezpečí pro naše obyvatele. Po technické stránce opět není žádný problém po dobu měření vyzařovaný paprsek zvednout a po jeho ukončení jej opět sklonit blíže k zemi.
     Vzhledem k charakteru celého zařízení bych se seriózností předkládaných informací v této oblasti raději nepočítal.
 
    Ekologické aspekty
    Často se setkáme s tvrzeními, že provoz radarové základny nemůže mít negativní vliv na životní prostředí. Obdobné otázky jsou sice často diskutovány, ale v převážné většině případů chybí na obou stranách věrohodné argumenty. Podívejme se tedy na tuto otázku alespoň všeobecně, bez konkrétních podkladů.
Setkal jsem se například s tvrzením, že radar bude pouze v pohotovostním režimu a za normálních okolností nebude vysílat. Pak se ovšem bezprostředně nabízí otázka, proč tu tedy vůbec bude. Nebo se někdo domnívá, že by teroristé svůj úmysl vypustit balistickou raketu předem oznámili, aby mohl být radar včas uveden do provozu? To se zdá být opravdu málo pravděpodobné.
    Když už tedy v provozu bude, bude vyzařovat značné množství energie do prostoru. Působení radaru je obdobné jako u mikrovlnné trouby. Pamatuji dokonce doby, kdy na našem trhu tento sortiment chyběl a někteří technicky zdatní jedinci si mikrovlnné trouby z „ušetřených“ radarových součástek sami vyráběli. O škodlivosti záření uvnitř mikrovlnky snad nikdo nepochybuje, a proto raději zavře dvířka a po dobu ohřevu raději ještě poodstoupí. Vycházím z předpokladu, že elektromagnetické vlnění v této formě není přirozenou součástí našeho životního prostředí a každé jeho zvýšení se na našem životním prostředí negativně projevuje. Osobně jsem si to zažil a vím, jaké to mělo zdravotní důsledky a kolik úsilí jsem musel vynaložit na jejich odstranění. Proto příliš nevěřím, že by se někdo nechal jen tak ze srandy ozařovat radarem a nijak se to na jeho zdravotním stavu negativně neprojevilo. I s takovým tvrzením jsem se ale v našich veřejnoprávních médiích setkal.
    Pochopitelně je nutno vzpomenout i takové drobnosti jako je devastace několika hektarů panenské přírody a vylepšení vzhledu některého kopce mnohopatrovou stavbou podivného vzhledu.
    Za zmínku také jistě stojí otázky spojené se zásobováním tohoto zařízení. Dodávkami elektrické energie počínaje, přes letecký zásobovací most mezi USA a ČR, až po kolony osobních i nákladních automobilů přepravujících personál a zásoby na tuto základnu.
    Mimo uvedeného je nutno vzpomenout i jaderný reaktor, který ve svých úvahách předpokládám. Argument, že se jedná o vyzkoušené a zcela bezpečné zařízení by mě asi příliš v klidu nenechal. Stačí si vzpomenout na obavy, které v tomto ohledu provází havárii každé jaderné ponorky.
    To vše tu doposud nebylo a najednou tu bude. To vše se pochopitelně dá konkrétně propočítat a promítnout do zátěže našeho životního prostředí.
 
    Zabezpečení základny
    Vzhledem k charakteru zařízení je nutno počítat i s jeho patřičným zabezpečením. Dle mého názoru jsou možnosti v této oblasti značně iluzorní a ve skutečnosti zařízení tohoto charakteru na potřebné úrovni zabezpečit nejde.
    V tomto ohledu je nutno počítat zejména s protivzdušným zabezpečením, které by základnu chránilo proti útoku ze vzduchu. Zde jsou v podstatě možné dva způsoby nebo jejich kombinace. Buď si ji Američané budou chránit sami, což bych předpokládal nebo tuto ochranu bude zabezpečovat naše armáda. V prvním případě si to vyžádá vybudování dalších raketových základen a letišť, tím se vše, s čím jsme doposud kalkulovali, znásobí. Ve druhém případě to pak naše armáda bude brát jako čestnou povinnost a náklady půjdou na vrub nás všech. Pravdou zřejmě bude kombinace obou způsobů.
    Po vojenské stránce je nutno uvažovat ještě s pozemním zabezpečením a to jak proti útokům teroristů, nespokojeným demonstrantům, ale v případě potřeby také naší vlastní armády. Nikdo se snad nebude domnívat, že si za tímto účelem najmou nějakou naši bezpečnostní agenturu. Bude se zřejmě jednat o dobře vycvičené a vyzbrojené příslušníky americké armády, kteří budou mít právo v případě potřeby použít proti narušitelům zbraně.
    Základnu je však nutno zabezpečit i způsobem, který není na první pohled vidět. Jedná se o tajné služby, které budou na našem území ve zvýšené míře operovat. Jejich pracovníci budou při plnění svých úkolů požívat diplomatické imunity a při jejich práci jim bude nápomocná rozsáhlá síť tajných spolupracovníků z řad našich obyvatel. I když se o tom nikde nebude mluvit, tak to prostě je.
    Pozvolna přicházíme k běžnějším věcem, jako je například jídlo, pití a další provozní zabezpečení. Jen zcela naivní člověk by se mohl domnívat, že si příslušníci základny budou jezdit pro nákup do nejbližšího obchodu. Tak to prostě nejde, nemohou si dovolit epidemii infekční nemoci, jako je třeba salmonela, natož cílený útok na osádku základny prostřednictvím nějakého jedu v nápojích nebo potravinách. Z těchto důvodů je reálné pouze jediné řešení, všechno si dovážet ze své vlasti, proto ten zásobovací most mezi USA a ČR. Mohu vás ujistit, že stejně to dělali svého času i sověti.
    S touto oblastí úzce souvisí i oblast dopravy. Již vzpomínaný přepravní most pak bude sloužit mimo běžné zásobování i k přepravě technických komponentů a příslušníků základny, včetně jejich případných rodinných příslušníků. Technické komponenty se budou přepravovat obdobně jako diplomatická pošta a nebudeme mít přehled o jejich obsahu. To zajistí jakoukoli bezproblémovou technickou změnu instalovaného zařízení. Personál se pak bude střídat v turnusech, létat na dovolené a podobně. Rozhodně bych neočekával opilé skupiny amerických vojáků v nejbližší vesnické hospodě. Bylo by to prostě příliš velké bezpečnostní riziko.
Jakákoli radarová stanice by nebyla k ničemu, kdyby neměla spojení s řídícím střediskem. Proto je nutno počítat i se zabezpečením spojení a to spojením několikanásobně jištěným. Prioritní bude jistě spojení satelitní, které bude zálohovat kabel, případně ještě radiová stanice. Tedy další technika, další stavební úpravy a další vyzářený výkon.

    Právní aspekty
    V této oblasti se je zapotřebí podívat, co na tuto problematiku říká naše Ústava a ostatní zákony. I když se v žádném případě nejedná o obdobný rozsah, jako tomu bylo v roce 1968, jde každopádně o rozmístnění cizích vojsk na našem území, tedy o snížení naší suverenity.
    Domnívat se, že v zařízení tohoto charakteru budou pořádat dny otevřených dveří nebo že tam budou mít naši občané přístup, je značně naivní. Obdobná zařízení všude ve světě mají obdobný status jako diplomatické objekty. Má do nich přístup pouze ten, koho tam provozovatel pustí, nemají do nich přístup naše bezpečnostní složky a i trestná činnost, ke které na jejich půdě dojde, je vyšetřována a řešena orgány daného státu. Je to ze dvou jednoduchých důvodů, jedná se o teritoriální území státu, který je používá, a jsou v něm cizí státní příslušníci, kteří mají diplomatickou imunitu. V tomto případě to bude podobné, možná jste zaregistrovali status beztrestnosti pro americké vojáky plnící úkoly v zahraničí. Proto ani v tomto objektu nebudou platit naše zákony. Nemluvě o tom, že je znám dostatek incidentů, které zapříčinili američtí vojáci spácháním závažné trestné činnosti v různých částech světa. Jejich řešení bylo vždy problematické a tak nějak do vytracena.
    Toto jsou ale pouhé banality proti tomu, jakým způsobem bude jistě sepsána smlouva o pronájmu. Nebo se snad domníváte, že si to budeme moci třeba po dalších volbách rozmyslet a říci „děkujeme, odejděte“? To určitě ne. V minulosti i přítomnosti najdete spoustu dobrých příkladů, jak je nesnadné zbavit se svých „hostů“. Nemám při tom na mysli jenom sovětská vojska u nás, ale i mnoho amerických základen všude po světě, nejblíže u našich západních sousedů.
Předpokládám, že nikoho ani na chvíli nenapadne myšlenka, že se bude jednat o smlouvu dvou suverénních a rovnoprávných států. K tomu mají opravdu daleko naše vzájemné vztahy ve všech oblastech. Pěkná parodie na toto téma byla svého času zveřejněna na Zvědavci.
 
    Politické aspekty
    Rozhodně nemůžeme přehlédnout ani politické aspekty tohoto kroku. Pokud sledujete politické dění ve světě a nedáte pouze na naše sdělovací prostředky, tak možná dojdete ke stejným nebo alespoň podobným závěrům jako já.
    V celosvětovém kontextu se tím, že tato základna bude na našem území, za všech okolností staneme spojenci USA, a to ať jejich další politika nebo vojenské akce budou jakékoli. Těžko se budeme moci od jejich militantní politiky distancovat a přitom mít jejich vojenskou základnu na svém území.
Přitom docela pochybuji o tom, že by se naše vztahy s USA nějak podstatně zlepšily. Nestalo se tak nikde ve světě, jenom to upevní naše vazalské postavení.
Vzhledem k tomu, že se nebude jednat o zařízení NATO, je možno tuto základnu v kontextu EU pojímat jako snahu o její destabilizaci a upevnění mocenských pozic USA v Evropě.
    Ve vztahu k Rusku se lze pouze těžko divit jeho reakci. Stačí se podívat do nedávné minulosti na americké organizování barevných revolucí v jeho těsném sousedství a zřizování vojenských základen v jeho blízkosti. Pokud nevěříte, vezměte si mapu světa a vyhledejte si na ní umístění amerických vojenských základen. Možná se budete divit, ale mnohé vám bude rázem jasnější.
    Pokud se předcházející oblasti týkaly naší zahraniční politiky, tak tento krok bude mít své dopady zcela jistě i na naši vnitropolitickou scénu. Když nic jiného, tak určitě ještě více rozdělí naše obyvatele na stoupence a odpůrce tohoto zařízení. Stejně tak určitě přenese značnou část pozornosti a úsilí od řešení našich důležitých problémů k problematice základny. Podle toho, co jsme měli možnost sledovat doposud, také zhorší naši politickou kulturu v oblasti lhaní a podvádění občanů.
Tuto otázku není možné v žádném případě podceňovat, jedná se totiž o zásadní rozhodnutí, stejně tak, jako tomu bylo při vstupu do NATO nebo EU. Toto naše rozhodnutí ovlivní zásadním způsobem dění v naší zemi na velmi dlouhou dobu.
    Samostatnou otázku v této oblasti tvoří institut referenda. Jako zajímavé považuji tvrzení, že k otázkám bezpečnosti se občané nemají co vyjadřovat. A pro koho tedy ta bezpečnost je, když ne pro nás, pro hrstku politiků? Vláda i politici mohou být zkorumpovaní a nemusí tudíž vždy hájit zájmy svých voličů. Proto se domnívám, že vždy, když je hlas lidu v rozporu se stanoviskem jeho volených zástupců, je na místě referendum. Jak myslíte, že by dopadlo referendum v roce 1939? Bránit republiku, nebo ji přenechat bez boje? Tento rozdílný postoj by měl jak pro náš stát, tak pro celý svět jistě zcela zásadní důsledky. Ono je ale jistější rozhodnout a obyvatele pak nechat nést za svoje rozhodnutí důsledky.
    Za zmínku pochopitelně stojí i dlouholetá utajovaná jednání naší vlády s USA o umístnění této základny. Argument, že se jednalo pouze o technické konzultace a ne o nějaký příslib mne rozhodně neuspokojuje. Každý normální člověk nejprve učiní rozhodnutí, jestli něco bude realizovat a až na základě tohoto rozhodnutí a svých možností začne svůj záměr naplňovat. Snažit se ještě z této nehoráznosti vytřískat politický kapitál vyžaduje značnou dávku drzosti.
    Do této oblasti jistě spadá i stanovisko našich sousedů, se kterými bychom ve vlastním zájmu měli dobře vycházet. Nechci předjímat třeba reakci Rakouska, ale jeho soustavné nesouhlasné postoje s provozováním Temelína by mohly ledasco naznačit.

    Vojenské aspekty
    Prvořadou otázkou dle mého názoru je, zda je toto zařízení vůbec potřebné. Rozhodně nemohu souhlasit s tvrzením, že čím více a dokonalejších zbraňových systémů, tím větší bezpečnost. Naopak, s množstvím a dokonalostí, nebo chcete-li složitostí, zbraňových systémů nebezpečí válečného konfliktu pouze narůstá. Z tohoto pohledu by náš svět byl nejbezpečnější, kdyby na něm žádné zbraně vůbec nebyly. Naše úsilí by mělo být vynaloženo pro dosažení tohoto cíle a ne na budování dalších bezpečnostních hrozeb.
    Politická a vojenská doktrína spojených států, ze které vybudování tohoto zařízení vyplývá, mi rozhodně nepřipadá až tak mírumilovná, jak je mnohdy uváděno. Alespoň u mě nebudí záruky jejich mírumilovnosti a respektování suverenity jiných názorů.
Dosavadní testy předpokládaného systému, které navíc byly prováděny za optimálních podmínek, rozhodně nepřesvědčily o tom, že by byl dostatečně účinný. Proto bych za jeho vybudováním na našem území hledal spíše jiné důvody.
    Stejně tak si dovolím zpochybnit jeho potřebnost v době, kdy je vše mnohem dokonaleji monitorováno z kosmického prostoru. Podle tvrzení samotných USA jsou schopni detailně monitorovat celý zemský povrch, jsou také schopni „vidět“ i pod něj a pod hladinu oceánů. Stejné zdroje uváděly, že jsou schopni zaznamenat start jakékoli rakety na základě analýzy zplodin jejích motorů. Tyto monitorovací satelity jsou navíc umístěny v kosmu, mimo dosah předpokládaných teroristů. Zajímalo by mne tedy, v čem je plánovaný systém dokonalejší, účinnější, bezpečnější a spolehlivější.
Obdobně si dovolím pochybovat o tom, že se jedná výhradně o obranný systém. Takové zbraně prostě ze své vlastní podstaty nejsou. I s kuchyňským nožem určeným na krájení chleba vás může někdo napadnout a zabít. Už se tak také i nesčetněkrát stalo. Stejně tak si dokáži představit i hypotetický americký útok na jakýkoli jiný stát, ve kterém by tento systém mohl sehrát úlohu likvidace obranných raket napadeného státu. Pokud se podíváte do poměrně nedávné minulosti a uvědomíte si, jakým způsobem USA šíří svoji kulturu a demokracii v zemích svých ekonomických a vojenských zájmů, tak tato hypotéza nemusí být zdaleka tak scestná, jak by se na první pohled mohlo zdát. V takovémto případě by se tedy obranný štít i za dodržení svého proklamovaného použití jednoznačně změnil v účinný agresivní nástroj.
    Pokud zanecháme spekulací a zůstaneme u předloženého zdůvodnění vybudování základny, dojdeme snadno k závěru, že výhodná bude opravdu zejména pro USA. Což se ale dá předpokládat. Kdo by neměl snahu přenést případný vojenský konflikt mimo své území a to možná co nejdál od něj. Kdyby šlo USA tolik o blaho ČR, potažmo EU, tak by nebylo nic snazšího, než tento nebo obdobný projekt realizovat v rámci NATO, kde mají USA rozhodující roli.
Takováto základna se zákonitě musí stát cílem prvního útoku jakéhokoli útočníka. Bude tedy sloužit jako jakási vábnička, jejíž napadení bude pro USA signalizovat stav ohrožení. Všimněte si, že tuto funkci, stejně tak jako řadu dalších, mnohem účinnější monitorovací satelity na oběžné dráze sehrát nemohou.
Nemluvě o tom, že i kdyby všechny argumenty zastánců základny byly pravdivé, je celý projekt zcela nesmyslný a předem odkázaný k neúspěchu. Řeší totiž důsledky a ne příčiny problému. Poučení můžeme najít v minulosti, kdy se vždycky na každou zbraň našla protizbraň. To pak vyvolalo potřebu vyvinout nové, ještě účinnější zbraně. Tak to šlo až do dnešních dnů a pokud na tomto principu nic nezměníme, půjde to tak i dál.
 
    Ekonomické aspekty
    Ekonomické přínosy deklarované naší vládou spatřuji vysloveně jako iluzorní. V praxi se může jednat pouze o houf tajných spolupracovníků speciálních služeb a několik nově zřízených funkcí styčných úředníků na ministerstvu. Kromě toho realizace přípravných prací, jako je prvotní úprava terénu, vybudování příjezdové komunikace nebo kosení trávy v okolí základny. Zmiňovat to jako ekonomický přínos považuji za značně přehnané, zejména když si jako protiváhu dáme náklady, které budou s vybudováním základny spojené a které půjdou z kapes nás všech.
    Rozhodně se zde promítnou i obavy Ruska o svou bezpečnost a z toho plynoucí potřeba dalšího kola zbrojení, na které nemá finanční prostředky. Zde je nasnadě závěr, kde na tyto aktivity vezme peníze. Zřejmě nebudu daleko od pravdy, když se budu domnívat, že si tyto náklady nechá zaplatit zvýšenými cenami dodávané ropy a zemního plynu. Tedy za předpokladu, že tyto dodávky nezastaví úplně a svou produkci nebude raději realizovat na čínském nebo japonském trhu.
Do této oblasti jistě patří i naše náklady na propagování výstavby základny, které si zaplatíme bez rozdílu toho, jestli s její výstavbou souhlasíme či nikoli.
Budou sem patřit i náklady spojené se zabezpečením přepravy materiálu a osob pro tuto základnu. Dost pochybuji o tom, že by nám USA hradily používání letiště a našich komunikací, ale třeba se v této oblasti mýlím.
    I když se to může zdát být malicherné, ekonomické dopady to již má a ještě mít bude i pro aktivisty demonstrující proti zřízení základny.
 
    Morální aspekty
    Jako rozhodně nezanedbatelnou oblast spatřuji i morální dopad na smýšlení našich obyvatel. Nejen, že je to názorově ještě více rozdělí a současné politické rozpory se tím ještě více prohloubí. U značné části z nich se zřejmě bude jednat o přímé pokračování mnichovské zrady a obsazení našeho území spojeneckými vojsky. Dost pochybuji, že nám tento stav nějak přidá na národní hrdosti.
    Na druhou stranu zde bude zhruba stejně velká skupina lidí, kteří na tento čin budou náležitě hrdí a budou si připadat jako mírotvůrci. Ti budou více či méně rychle, ale nezadržitelně, spět ke svému vystřízlivění.
 
    Informovanost
    V informovanosti, lépe řečeno neinformovanosti, široké veřejnosti vidím zásadní problém. Nikde se totiž nesetkáte s touto problematikou souhrnně ve všech jejích aspektech. To potom samozřejmě vede k šíření mnoha neúplných i lživých informací, které jakoukoli seriozní diskusi na toto téma předem znehodnocují. Ale nechme se překvapit, třeba nám naše vláda za naše miliony předloží ucelený a seriozní dokument, na jehož základě si každý z nás bude moci udělat vlastní stanovisko. Bez všech úplných a věcně správných vstupních informací nemůže nikdy vzniknout správný výstup. To vám jistě dosvědčí každý průměrný analytik.
Je až s podivem, jak malá je informovanost při zásadních změnách v našem životě. Dokonce bych se nebál tvrdit, že o co větší změny a závažnější dopady se jedná, tím je informovanost těch, kterých se to přímo týká, menší. Pak se snadno prohlašuje, že to někdo musí rozhodnout za nás, protože tomu nerozumíme. Rozhodně bych považoval za čestnější všechny zúčastněné úplně a pravdivě seznámit se všemi okolnostmi a důsledky, které pro nás toto rozhodnutí v budoucnu bude mít. Proto se nemohu ubránit dojmu, že se jedná o hrubou manipulaci, která nás přivádí někam, kde vlastně vůbec být nechceme. Pokud si to včas neuvědomíme, zřejmě se stane, že si to většina z nás již neuvědomí vůbec.
Vzhledem k tomu, že do současné doby žádný takovýto dokument neexistuje, snažil jsem se ve stručnosti tuto problematiku nastínit. V žádném případě si nekladu za cíl na nic nezapomenout nebo mít ve všech aspektech pravdu. Moje skromné kapacity se totiž v žádném případě nemohou rovnat možnostem týmů odborníků. Chci pouze nastínit složitost celé, na první pohled docela jednoduché, problematiky a přimět vás ne jenom k přejímání cizích názorů, ale k vlastnímu přemýšlení, které vás přivede k vytvoření vlastního závěru, za který si budete v budoucnosti muset nést důsledky.
 
    Přínosnost situace
    I když vše může na první pohled vypadat dost pochmurně, tak se z každé situace dá vytěžit něco přínosného. Proto pro nás i tato situace může být přínosná a přivést nás k prozření. Stačí si dát věci do souvislostí, uvědomit si realitu a vyvodit z ní patřičné závěry.
    Podívejme se třeba na žadatele o výstavbu základny. Kolikrát pod nejrůznějšími záminkami od konce druhé světové války napadl jiné, suverénní státy a jaký výsledek tyto intervence měly? Kolikrát a v jakých otázkách z důvodu prosazování svých mocenských zájmů jeho představitelé celému světu bezostyšně lhali?
Když přejdeme na naši politickou scénu, kterou jste si sami zvolili. Kdo z našich politických představitelů v této otázce mluví pravdu? Čí zájmy tito představitelé vlastně hájí? Proč nám mohou bezostyšně a hlavně beztrestně, zcela prokazatelně a veřejně lhát?
    Pokud jste si těchto „drobností“ v koloběhu běžného života nestačili všimnout, tak s vaším vnímáním reality není něco v pořádku a měli byste s tím něco dělat. Pokud jste si toho všimli, tak byste si to neměli nechat líbit a sjednat nápravu.
 
    Omlouvám se, ale na menší prostor se mi tato úvaha nevešla. Při sledování informací o této problematice jsem se setkal s jednou ucelenější prací „Ano základnám“ od Viktora Dvořáka, která byla zveřejněna 29.1.2007 na Britských listech. Vzhledem k tomu, že se s autorem v mnohých ohledech názorově rozcházíme, dovolím si k dané problematice ještě jednou formou polemiky s jeho názory vrátit.

LLV - leden 2007