Karmická láska
část třetí

    Přítel se jako už tolikrát usadil do židle vyhrazené k provádění sezení. Tentokrát jsem měl dojem, že to bylo s větší chutí než obvykle. Po úvodních instrukcích se velmi rychle dostal do minulosti, ve které se začal odvíjet emotivní příběh.
 
    „Jsem ve Starém Egyptě, nacházím se ve Skalním chrámu, kde se koná důležitý obřad, chrám je plný kněží a kněžek. Ten příběh už znám, už jsme ho procházeli a nevybavuji si, že bych tam E někde potkal.“ Ujistil jsem ho, že to nevadí, že to minule zřejmě nebylo důležité, protože jsme řešili jiný problém, ale že ji tam určitě někde najde. „Ano, je to stejné místo, stejný čas, stejná událost, moc dobře si ji pamatuji, na to svoje selhání už nikdy nezapomenu a dám si moc dobrý pozor, aby se to už nikdy neopakovalo.“ Přesto jsem jej nechal celý příběh projít a dávat při tom pozor na to, kdy a za jakých okolností se se svojí současnou láskou setká. Pokud se těšíte na zajímavý příběh, tak vás musím zklamat. Některé jeho části nejsou vhodné ke zveřejnění. Nic podstatného, co by se týkalo tohoto případu, však nevynechám.  
 
    Nejdříve zmíním celkový rámec události. Přítel byl v té době mladým mužem a knězem se skvělou budoucností. Pro svoje schopnosti byl vybrán jako nejmladší adept v historii pro absolvování vysokého zasvěcení, kterým by se dostal mezi nejvyšší kněze v zemi. Tento obřad úspěšně absolvoval, ale poté podlehl svodům jedné kněžky, se kterou měl poměr, což bylo nepřípustné a následně ho to stálo život.
 
    Nyní k podrobnostem, které se týkají našeho případu. Na přítelově tváři pozoruji silné pohnutí, z očí mu kanou slzy. „Chrám je plný, jsou tu všichni. Cítím se připraven a vím, že ve zkoušce obstojím. Jsem hrdý na to, že jsem nejmladším knězem, kterému kdy bylo tuto zkoušku dovoleno absolvovat. Dívám se nahoru na ochoz, kde stojí mezi novickami moje milovaná sestřička, ano, je to moje současná láska E. Možná pro tento svůj pohled a přehnanou hrdost nevidím smutek v očích velekněze, který mi žehná na cestu a jehož kamenná tvář nikdy neodráží žádné emoce. Všichni však moc dobře víme, že je mu stejnou měrou přístupná minulost i budoucnost. Čas ani prostor nejsou pro jeho zrak žádnou překážkou. Kdybych byl víc všímavý, mohl mi jeho pohled mnohé napovědět. Moje malá sestřička září štěstím jako sluníčko, je vidět, jak je na mě hrdá. Máme se moc rádi.“ Poté proběhly události zasvěcovacího obřadu, které si přítel znovu prožíval ve stejném rozsahu jako minule.
 
    „Po úspěšném absolvování obřadu se cítím velmi unaven. Prožitek byl natolik intenzivní a fyzicky náročný, že sotva stojím na nohou. Ujímají se mě kněžky, které mě doprovázejí do odpočívárny. Zde mě namasírují a vtírají do kůže speciální oleje, abych se rychle zotavil. Budu zde odpočívat do příštího dne, kdy při opětovném opakování obřadu potvrdím svoji novou hodnost. Cítím se hodně unavený a hebké ruce kněžek jsou tak příjemné. Pod jejich doteky se v mém těle chvěje doslova každá buňka. Ani si neuvědomuji, kdy odešly ostatní kněžky a zůstala se mnou pouze M. Naše vzájemná láska byla doposud pouze platonická, i když nám ji nikdo a nic nezakazovalo. Její naplnění by nám však oběma uzavřelo další postup v kněžské hierarchii. To jsme ani jeden nechtěli. Její blízkost mě neodolatelně vzrušuje, v tom okamžiku nic nevnímám, jsme tu pouze ona a já.  Dál už není nic.
    Probouzím se a M leží přitulená ke mně. Jsem z toho celý zmatený, je mi jasné, co se stalo, ale vůbec nechápu, jak k tomu mohlo dojít. Proč jsme to udělali? V mém novém postavení, které mám dnes obhájit, to je zcela nepřípustné. Dochází mi, že i toto bylo obsahem zkoušky, ve které jsem neobstál.
    Uvědomuji si, že jsem to neměl dělat, zkazil jsem nám tím oběma život. Bylo to ale silnější než já, nebyl jsem schopen tomu vzdorovat. Už vím, co znamenal ten smutný pohled velekněze, on věděl, jak moje zkouška dopadne. Musím to vyřešit se ctí, i když vím, že mě to bude stát život, proto ten obřad musím zopakovat. Nevidím jiné východisko, žádné jiné řešení pro mě neexistuje. Je mi líto M i mé sestřičky, ale nemohu jinak. …
 
    Opět stojím uprostřed plného chrámu, tentokrát je v něm ale zcela jiná atmosféra. Všichni víme, co bude následovat. M nikde nevidím. Můj poslední pohled směřuje opět na stejné místo na ochozu. Moje oči se naposledy setkávají s očima mojí drahé sestřičky. Vidím v nich zoufalství, nepochopení, zmatek a bezradnost, nevyslovenou otázku „proč jsi to udělal?“ Už jí to nebudu moct vysvětlit, snad někdy příště, až se znovu setkáme.
    Nic jiného kolem mě neexistuje, v hlavě mám jedinou myšlenku – musím to udělat! Dělám poslední krok a umírám. Smrt je rychlá a bezbolestná, jako by moje duše byla vymrštěna ven z těla. Následující pocity jsou však o to horší. Selhal jsem, selhal jsem sám za sebe, ale to by nebylo to nejhorší. Ve své pýše a hrdosti jsem selhal i jako bratr a milenec mé drahé M. Sestřička se bude mým odchodem celý život trápit a nikdy moje jednání nepochopí. M už nebude kněžkou, ale stane se pouze chrámovou prostitutkou. Proč? Proč to tak všechno muselo dopadnout? Proč jsem byl tak namyšlený a nemohl přiznat prohru, když už k ní došlo.  S M jsme mohli opustit chrám a žít spolu běžný a spokojený život. Na tyto otázky však zatím nenacházím odpovědi. “
 
    Tolik tedy historický příběh. Celý průběh sezení byl značně emotivní, rozhodně mnohem emotivnější, než když jsme byli v této události poprvé. Na rozdíl od vlastního obsahu události byl tentokrát rozhodující vztah k sestře a její nepochopení celé situace. Tímto sezením se ve vztahu k E mnohé vyjasnilo.
 
    „Vidíš, stále jsem nevěděl, proč se na svoji současnou lásku dívám jako na malou holčičku. Už je mi jasné, že v ní stále vidím svoji sestřičku. Na druhou stranu ale nemohu pochopit, proč se s ní tedy chci jako se ženou milovat. Je to každopádně zvláštní. Tou událostí se ale spousta věcí vysvětluje. Například moje silné odhodlání této touze nepodlehnout a neublížit tím ostatním zúčastněným osobám. Prostě vím, že to udělat nesmíme, ale o to je to těžší. Je to určitě velmi důležitá lekce pro nás pro oba. Pro E to je pochopení mého tehdejšího selhání, ke kterému může dojít prostřednictvím svého současného vlastního prožitku. K tomu ale musí znát tento příběh, jinak jí z toho nic nedojde. Nejlepší by bylo, kdybychom si ho mohli prožít společně. Každopádně je to velká úleva, když vím, co za tím vším stojí. Že to v přítomnosti není žádné dramatické osudové setkání, ale pouze další lekce v našem výukovém programu, jejímž prostřednictvím máme pochopit svoji minulost a postoupit dál ve svém osobním růstu. Stejně je to ale divné, i když vím, o čem to celé je, tak ji mám stejně stále rád a toužím po ní jako po ženě. Určitě za tím vším musí být ještě něco jiného.“
 
    Tento jeho závěr jsem mu rád potvrdil. Pro dnešek jsme udělali všechno, co jsme mohli a už to, že začal být schopen soudně uvažovat, bylo dobrým znamením. První důležitý krok byl tedy učiněn. Dohodli jsme se na dalším postupu, s jehož průběhem vás seznámím příště.

LLV – prosinec 2007

Zpět
Vytiskni stránku