Karmická láska
část třetí
Přítel se jako už tolikrát usadil do židle
vyhrazené k provádění sezení. Tentokrát jsem měl dojem, že to bylo
s větší chutí než obvykle. Po úvodních instrukcích se velmi rychle
dostal do minulosti, ve které se začal odvíjet emotivní příběh.
„Jsem ve Starém Egyptě, nacházím se ve Skalním chrámu, kde se
koná důležitý obřad, chrám je plný kněží a kněžek. Ten příběh už
znám, už jsme ho procházeli a nevybavuji si, že bych tam E někde
potkal.“ Ujistil jsem ho, že to nevadí, že to minule zřejmě nebylo
důležité, protože jsme řešili jiný problém, ale že ji tam určitě
někde najde. „Ano, je to stejné místo, stejný čas, stejná událost,
moc dobře si ji pamatuji, na to svoje selhání už nikdy nezapomenu a
dám si moc dobrý pozor, aby se to už nikdy neopakovalo.“ Přesto jsem
jej nechal celý příběh projít a dávat při tom pozor na to, kdy a za
jakých okolností se se svojí současnou láskou setká. Pokud se těšíte
na zajímavý příběh, tak vás musím zklamat. Některé jeho části nejsou
vhodné ke zveřejnění. Nic podstatného, co by se týkalo tohoto
případu, však nevynechám.
Nejdříve zmíním celkový rámec události. Přítel byl v té době
mladým mužem a knězem se skvělou budoucností. Pro svoje schopnosti
byl vybrán jako nejmladší adept v historii pro absolvování vysokého
zasvěcení, kterým by se dostal mezi nejvyšší kněze v zemi. Tento
obřad úspěšně absolvoval, ale poté podlehl svodům jedné kněžky, se
kterou měl poměr, což bylo nepřípustné a následně ho to stálo život.
Nyní k podrobnostem, které se týkají našeho případu. Na
přítelově tváři pozoruji silné pohnutí, z očí mu kanou slzy. „Chrám
je plný, jsou tu všichni. Cítím se připraven a vím, že ve zkoušce
obstojím. Jsem hrdý na to, že jsem nejmladším knězem, kterému kdy
bylo tuto zkoušku dovoleno absolvovat. Dívám se nahoru na ochoz, kde
stojí mezi novickami moje milovaná sestřička, ano, je to moje
současná láska E. Možná pro tento svůj pohled a přehnanou hrdost
nevidím smutek v očích velekněze, který mi žehná na cestu a jehož
kamenná tvář nikdy neodráží žádné emoce. Všichni však moc dobře
víme, že je mu stejnou měrou přístupná minulost i budoucnost. Čas
ani prostor nejsou pro jeho zrak žádnou překážkou. Kdybych byl víc
všímavý, mohl mi jeho pohled mnohé napovědět. Moje malá sestřička
září štěstím jako sluníčko, je vidět, jak je na mě hrdá. Máme se moc
rádi.“ Poté proběhly události zasvěcovacího obřadu, které si přítel
znovu prožíval ve stejném rozsahu jako minule.
„Po úspěšném absolvování obřadu se cítím velmi unaven.
Prožitek byl natolik intenzivní a fyzicky náročný, že sotva stojím
na nohou. Ujímají se mě kněžky, které mě doprovázejí do odpočívárny.
Zde mě namasírují a vtírají do kůže speciální oleje, abych se rychle
zotavil. Budu zde odpočívat do příštího dne, kdy při opětovném
opakování obřadu potvrdím svoji novou hodnost. Cítím se hodně
unavený a hebké ruce kněžek jsou tak příjemné. Pod jejich doteky se
v mém těle chvěje doslova každá buňka. Ani si neuvědomuji, kdy
odešly ostatní kněžky a zůstala se mnou pouze M. Naše vzájemná láska
byla doposud pouze platonická, i když nám ji nikdo a nic
nezakazovalo. Její naplnění by nám však oběma uzavřelo další postup
v kněžské hierarchii. To jsme ani jeden nechtěli. Její blízkost mě
neodolatelně vzrušuje, v tom okamžiku nic nevnímám, jsme tu pouze
ona a já. Dál už není nic.
Probouzím se a M leží přitulená ke mně. Jsem z toho celý
zmatený, je mi jasné, co se stalo, ale vůbec nechápu, jak k tomu
mohlo dojít. Proč jsme to udělali? V mém novém postavení, které mám
dnes obhájit, to je zcela nepřípustné. Dochází mi, že i toto bylo
obsahem zkoušky, ve které jsem neobstál.
Uvědomuji si, že jsem to neměl dělat, zkazil jsem nám tím
oběma život. Bylo to ale silnější než já, nebyl jsem schopen tomu
vzdorovat. Už vím, co znamenal ten smutný pohled velekněze, on
věděl, jak moje zkouška dopadne. Musím to vyřešit se ctí, i když
vím, že mě to bude stát život, proto ten obřad musím zopakovat.
Nevidím jiné východisko, žádné jiné řešení pro mě neexistuje. Je mi
líto M i mé sestřičky, ale nemohu jinak. …
Opět stojím uprostřed plného chrámu, tentokrát je v něm ale
zcela jiná atmosféra. Všichni víme, co bude následovat. M nikde
nevidím. Můj poslední pohled směřuje opět na stejné místo na ochozu.
Moje oči se naposledy setkávají s očima mojí drahé sestřičky. Vidím
v nich zoufalství, nepochopení, zmatek a bezradnost, nevyslovenou
otázku „proč jsi to udělal?“ Už jí to nebudu moct vysvětlit, snad
někdy příště, až se znovu setkáme.
Nic jiného kolem mě neexistuje, v hlavě mám jedinou myšlenku
– musím to udělat! Dělám poslední krok a umírám. Smrt je rychlá a
bezbolestná, jako by moje duše byla vymrštěna ven z těla.
Následující pocity jsou však o to horší. Selhal jsem, selhal jsem
sám za sebe, ale to by nebylo to nejhorší. Ve své pýše a hrdosti
jsem selhal i jako bratr a milenec mé drahé M. Sestřička se bude mým
odchodem celý život trápit a nikdy moje jednání nepochopí. M už
nebude kněžkou, ale stane se pouze chrámovou prostitutkou. Proč?
Proč to tak všechno muselo dopadnout? Proč jsem byl tak namyšlený a
nemohl přiznat prohru, když už k ní došlo. S M jsme mohli opustit
chrám a žít spolu běžný a spokojený život. Na tyto otázky však zatím
nenacházím odpovědi. “
Tolik tedy historický příběh. Celý průběh sezení byl značně
emotivní, rozhodně mnohem emotivnější, než když jsme byli v této
události poprvé. Na rozdíl od vlastního obsahu události byl
tentokrát rozhodující vztah k sestře a její nepochopení celé
situace. Tímto sezením se ve vztahu k E mnohé vyjasnilo.
„Vidíš, stále jsem nevěděl, proč se na svoji současnou lásku
dívám jako na malou holčičku. Už je mi jasné, že v ní stále vidím
svoji sestřičku. Na druhou stranu ale nemohu pochopit, proč se s ní
tedy chci jako se ženou milovat. Je to každopádně zvláštní. Tou
událostí se ale spousta věcí vysvětluje. Například moje silné
odhodlání této touze nepodlehnout a neublížit tím ostatním
zúčastněným osobám. Prostě vím, že to udělat nesmíme, ale o to je to
těžší. Je to určitě velmi důležitá lekce pro nás pro oba. Pro E to
je pochopení mého tehdejšího selhání, ke kterému může dojít
prostřednictvím svého současného vlastního prožitku. K tomu ale musí
znát tento příběh, jinak jí z toho nic nedojde. Nejlepší by bylo,
kdybychom si ho mohli prožít společně. Každopádně je to velká úleva,
když vím, co za tím vším stojí. Že to v přítomnosti není žádné
dramatické osudové setkání, ale pouze další lekce v našem výukovém
programu, jejímž prostřednictvím máme pochopit svoji minulost a
postoupit dál ve svém osobním růstu. Stejně je to ale divné, i když
vím, o čem to celé je, tak ji mám stejně stále rád a toužím po ní
jako po ženě. Určitě za tím vším musí být ještě něco jiného.“
Tento jeho závěr jsem mu rád potvrdil. Pro dnešek jsme
udělali všechno, co jsme mohli a už to, že začal být schopen soudně
uvažovat, bylo dobrým znamením. První důležitý krok byl tedy učiněn.
Dohodli jsme se na dalším postupu, s jehož průběhem vás seznámím
příště.
LLV – prosinec 2007