Co příběh, to prožitek

     Možná jste si už položili otázku, k čemu všechny ty příběhy jsou a co pozitivního mohou člověku přinést? Jsou to pouze atraktivní fikce nebo je za nimi něco víc? Vzhledem k tomu, že je v této otázce dost nejasností, vnesme si do ní trochu světla. Za názornou pomůcku nám poslouží příběh Strom v bouři.
    Pro zjednodušení můžeme náš život omezit na dvě roviny. Zbavení se konkrétních problémů a rozvoj osobnosti člověka, nebo chcete-li, jeho duchovní růst.
První z těchto funkcí je v našem životě zastoupena principem abreakce, v rámci které dochází k odžití nahromaděných negativních energií. V praxi si pod tím můžete představit ono známé, „vypovídej se“, „poplač si“, ono se ti uleví.
    Druhou funkci naplňuje poznání, které v životě znamená získávání praktických zkušeností. Většinou se jedná o postup „pokus – omyl“, který je završen „aha efektem“, na jehož základě nám něco dojde. Tímto způsobem zjišťujeme, jaký postup se nám osvědčil a je možné jej úspěšně použít i v budoucnu a jaký postup se nám při řešení konkrétní situace neosvědčil a kdy příště musíme hledat postup jiný.
    V běžném životě je však naplňování obou uvedených principů mnohdy značně problematické. Okolnosti a společenské konvence nás často nutí negativní energie potlačovat a hromadit je v sobě. Poznání mnohých oblastí života nám trvá mnohdy celé roky nebo i desetiletí, což je málo efektivní, energeticky hodně náročné a emočně značně bolestivé. Jiné cesty však není. Sami jistě velmi dobře znáte rozdíl mezi sdělenou pravdou, kterou vám někdo v sebelepší víře předá, a pravdou, kterou získáte vlastní zkušeností. Každý si ke svému poznání prostě musí dojít sám. K řešení příčin mnohých obtíží, které leží mimo rámec našeho současného života, se pak tímto způsobem vůbec nedostaneme. Dalším limitujícím faktorem je i to, že si zkušenosti získané v minulých inkarnacích běžně nepamatujeme, a tak je v současném životě nemůžeme přímo využít.
    V rámci sezení ŘKM je však situace podstatně jiná. Změněný stav vědomí nám umožňuje rychlejší a efektivnější dosahování abreakce a odžívání negativních emocí. Vzhledem k tomu, že tento proces probíhá v bezpečném prostředí, nemusí mít klient obavy ze společenské či jiné újmy. Stejně tak je tomu s dosahováním potřebného poznání. Díky změněnému stavu vědomí a absence jiných starostí je při tomto procesu člověk nad věcí a mnohé souvislosti mu dochází mnohem snáze. Poznání a pochopení příčin problémů nastává mnohem rychleji a v daleko širším měřítku, než je to možné v běžném životě. V rámci sezení se nejedná o předávané hodnoty, ale o vlastní prožitky, které se stávají nedílnou součástí klienta. Jejich hodnota je proto mnohem větší, než je tomu u mnohých jiných postupů. Obdobná situace je i se získáváním poznání z minulých inkarnací, kde na rozdíl od běžného života není žádným problémem „zaskočit“ si pro potřebný prožitek a poznání do jakékoli doby a jakéhokoli prostředí.
    V každodenním životě je úroveň našeho vnímání a tím i poznání značně rozdílná. Někdo životní lekce zvládá rychleji, jinému to trvá déle a dalšímu na ně nestačí celý život. Tento stav je způsoben individuální karmickou zátěží. To zde ale rozebírat nebudeme. Obdobná situace je i s pochopením prožitků v rámci sezení. V praxi to vypadá tak, že si každý člověk ze svého prožitku odnese právě to, co momentálně potřebuje ke své změně. Ani zde tedy není jeho poznání úplné a k jeho dosažení se mnohdy musí vracet do jiných prožitků. Proto vše není tak jednoduché, jak by na první pohled mohlo vypadat. 
    O jaké poznání se může v praxi jednat, si ukážeme na konkrétních příkladech. Indexy v textu nám budou sloužit jako odkazy na vysvětlující popis. Doporučuji vám udělat malý pokus. Přečtěte si nejprve příběh samotný a najděte v něm obsahy, které by pro vás mohly být přínosem. Teprve pak si přečtěte příběh, který je obsažen v tomto textu, včetně vysvětlujících popisů. Následně rozsah přínosů porovnejte. Poznání, která jste v textu nenašli a která vám nejsou vnitřně vlastní, vám ukáží rozsah omezení vašeho vnímání.
    Pro usnadnění práce s textem je text upraven následovně. Když klepnete myší na číslo v textu, přenesete se do vysvětlivek pod čarou. Když klepnete myší na odpovídající číslo ve vysvětlivkách, přenesete se zpět do textu.

    Strom v bouři
    Děj se odehrává na Zemi, ale je to hodně dávno před naším letopočtem.¹⁾ Nemám žádný pojem o čase. Je to v Austrálii.²⁾ Mám pocit hrozné samoty.
Pociťuju ztuhlost a svírání na prsou. Nohy mám dřevěné a ruce ztuhlé. Připadám si jako jednolitý útvar. Cítím silné svírání na hrudi. Bolí mě taky hlava. Nemám lidské tělo, jenom to v něm pociťuju.³⁾
    Před sebou vidím nějaký starý, suchý strom. Korunu má zbarvenou dočerna. Je košatý a vzrostlý, život už má ale za sebou. Není moc zelený, je to těmi podmínkami, které tu panují. Prožil toho už hodně. Vypadá jako bez života, nemá už skoro žádné listy.⁴⁾ Je velký samotář a nechce se se mnou bavit. Stojí blízko, dělí mě od něho úzká trhlina, která je široká tak jeden krok.⁵⁾
    Kolem je rozpraskaná zem. Je to nějaká poušť nebo něco podobného. Zem je tu červená, hodně jílovitá, není to písek. Všude je strašné sucho a pusto.⁶⁾ Nefouká ani vítr. Nic se nehýbe. Počasí je zvláštní, nesvítí slunko a není ani zataženo. Je docela světlo, ale zároveň šero od mraků. Není tu žádný život, nikde není ani jeden pták. Kromě toho stromu tu nic není.  
    Začíná mě bolet v zádech. Pociťuju hroznou ztuhlost v křížové oblasti. Jako kdybych dlouho stála a nehýbala se. Cítím ztuhlost celého těla, včetně tupého pocitu v hlavě. Tu bolest zad znám ze současného života. Bolí mě tak vždycky, když dlouho stojím nebo sedím.⁷⁾
    Pode mnou je nějaká propast, stojím nad ní vzpřímená. Vnímám pocit sucha, který se projevuje žízní ze které mě bolí hlava.⁸⁾ Už jsem nepila hodně dlouho. Cítím sucho v puse.⁹⁾
    Jako by měla přijít nějaká bouřka. Mám z toho strach. Ještě jsem žádnou bouřku nezažila a bojím se, že ji nepřežiju. Rozhlížím se kolem. Znervozňuje mě to neskutečné a zvláštní ticho. To ticho je strašné. Pořád se nic neděje. To ticho mě děsí. Nikdy tu nebývá ticho. Vždycky je aspoň nějaký vítr nebo se tu pohybuje nějaký živočich.¹⁰⁾ Nepřipadá mi, že by z těch mraků mohlo pršet.¹¹⁾
    Domlouvám se s tím zčernalým stromem. Jsem mladší než on. On už přežil hodně bouří, já jsem zatím zažila jenom taková malá sprchnutí. Říká mi, že přijde hodně silná bouřka a budu to muset ustát. Uklidňuje mě, že nemusím mít strach, můžu mu prý věřit, určitě to přežiju. Pak se napiju a už nebudu mít žízeň. Strom vedle mě říká, že je to jenom klid před bouří. ¹²⁾ Já si myslím, že žádná bouřka přijít nemůže, není z čeho. On má ale hodně zkušeností, a proto bych mu měla věřit. Jsem mu za jeho rady vděčná, ale ten strach přesto neodchází.¹³⁾
    Rozhoduju se, co mám dělat. Nemám ale jinou možnost, než tu zůstat. Nemůžu se z tohoto místa hnout. Tak nevím, mezi čím se rozhoduju. Bolí mě celé tělo, hlavně záda. Cítím se, jako bych byla ve volném prostoru a nemohla se přitom ani pohnout. Připadám si z toho všeho hodně  zmatená.¹⁴⁾  
    Začíná foukat vítr. Stojím nehnutě. Zatím mi to nevadí. Před větrem jsem částečně chráněná skálou, proto se mě to moc nedotýká. Pořád se dívám k nebi a mám strach, co z něho přijde. Začínají padat kapky. Mám z nich radost. (úsměv) Je to příjemné osvěžení.
    Vítr sílí a já cítím bolest na čele. Vítr zvedá věci ze země a omlacuje je o mě. Ten strom měl pravdu, tahle bouřka bude opravdu silná.¹⁵⁾ Už je z ní vichřice. Jako by mě měla vyvrátit. Něco mě ale drží na zemi. Špatně se mi dýchá. Začínám být nervózní. Přichází bouřka a blesky. Bojím se těch blesků. Všude kolem létají blesky.
    Rukama mi najednou projíždí silné teplo. Nejvíc mě pálí dlaně. ¹⁶⁾ Blesk udeřil do skály a část přeskočila i na mě. Začínám hořet. Horko se mi rozlévá po zádech. Je mi hodně horko. Šíří se od vrchu dolů podél páteře. ¹⁶⁾ V tento moment lituji, že jsem neodešla. Mohla jsem si to odpustit.¹⁷⁾ Ten oheň hodně pálí. (bolestný výraz obličeje)
    Vůbec netuším, co se děje. Nemám možnost se rozhodnout. Chtěla bych odtud odejít, ale cítím, že nemůžu. Pořád jenom stojím a snažím se odolávat tomu větru. Cítím velký tlak na křížovou část zad, jako by mě tam něco tlačilo. Je to takový tlak na jedno konkrétní místo, jako by mě v tom místě něco podpíralo. Není to jenom od dlouhého stání, tím místem se opírám o skálu.¹⁸⁾ Proto líp odolávám tomu větru. I když je vítr silný, tak mě nedokáže ohrozit. Ta skála není nijak vysoká, dosahuje jenom do toho místa, ve kterém se o ni opírám a kde cítím tu bolest. Na skále je ostrý výčnělek, který se do mě zarývá, proto je ta bolest tak ostrá. ¹⁸⁾ Vichr je tak silný, že mě tlačí na tu skálu, až se přes ni ohýbám. Ve skutečnosti tu skálu k podpírání nepotřebuju, ustála bych to i sama. Je to jenom bolestivé a nepříjemné.¹⁹⁾ Koukám na sousední strom, už mu chybí pár větví.²⁰⁾
    Najednou je velmi chladno. Vichřice přerůstá v průtrž mračen. Přichází hodně hustá mračna a spouští se z nich silný liják. Vítám to, chladí mi to popálení.²¹⁾ Prší hrozně dlouho. Vody je tolik, že ji zem není schopná vstřebat a hodně jí teče kolem mě do propasti. Mrzí mě, když vidím, jak se ta voda kolem mě valí bez užitku dolů.²²⁾ Půda ji není schopna přijmout a za chvíli bude zase sucho. Je to strašná škoda, z té vody budu moct vypít jenom velmi malou část. Momentálně nejsem schopna přijmout té vody víc.²³⁾ Většina jí bez užitku odteče pryč. Vím, že za chvíli to tu bude vypadat jako dřív.  
    Nemohla jsem odejít a musela jsem snášet tu bolest. Déšť ji trochu zchladil. Budu mít velké rány, ale přežiju to.²⁴⁾ Měla jsem možnost odejít, ale je dobře, že jsem to neudělala. Nevím, jak by to šlo udělat, ale nějak by to šlo.²⁵⁾ Cítila jsem, že tu mám zůstat, prožít si tu zkušenost. Udělala jsem dobře, že jsem tu zůstala. Rozhodla jsem se dobře. Bylo by příliš lehké to vzdát a odejít. Někdo mi nabízel, že můžu odejít, byl to nějaký hlas. Měla jsem při tom vjem velkého světla. Když jsem se nejvíc bála, tak mi dával na výběr, jestli chci zůstat, nebo jestli odejdu. ²⁵⁾  Musela bych si to ale prožít někdy jindy a za mnohem horších podmínek.²⁶⁾ Přišlo mi to jako příliš snadné řešení. Nechtěla jsem taky zklamat ten starý strom a nechat ho v tom samotný. I ten starý strom mě chválí, že jsem to přestála dobře. Když mě chválí, tak z toho mám příjemný pocit. Jsem na sebe pyšná, že jsem to nevzdala.²⁷⁾ Kamarádím se s tím starým stromem. Je to můj starší kamarád a cítím k němu úctu. Dřív jsem si myslela, že je to takový starý mrzout a měla jsem z něho strach. Nyní jsem v něm našla přítele. Připadá mi jako můj děda. Díky této bouřce jsem v něm získala kamaráda. Už tu nebudu tak sama a nebudu se cítit tak osaměle. Můžu se na něho kdykoli obrátit. Vím, že se na něho můžu spolehnout, že mě vždycky vyslechne a poskytne mi radu.²⁸⁾
    Déšť ustává, uhasil mi ten oheň. Vítr se zklidňuje. Stále cítím mírný tlak v zádech. Pořád tu stojím. Všude kolem je dost vody a už nemám takovou žízeň. Konečně se pořádně napiju. Pršet už přestalo a začalo svítit slunko. Půda už není rozpraskaná. Je to příjemný. Odpočívám po té bouřce. Mám takový příjemný, hřejivý pocit.²⁹⁾

1) Duch se může libovolně přemisťovat v čase.
2) Duch se může libovolně přemístňovat v prostoru.
3) Člověk se může prožívat v libovolné formě existence. Pokud se duch nachází v jiném těle, jeho prožitky se transformují do současného těla.
4) Životní podmínky a prožitky ovlivňují člověka a zanechávají na něm stopy.
5) Fyzická blízkost nemusí znamenat i blízkost vnitřní.
6) Žít se dá v nejrůznějších podmínkách, i když nevypadají zrovna jako optimální, dá se v nich prožít přínosný život.
7) Pokud naše zdravotní obtíže nemají fyziologickou příčinu, nachází se tato příčina v naší minulosti a jedná se pouze o restimulaci.
8) Příčina problému se často projevuje ve zcela jiné oblasti a naprosto jinak.
9) Sucho se v lidském těle projevuje jako žízeň.
10) Často nevysvětlitelně pociťujeme strach z něčeho neznámého. Je zapotřebí vnímat okolní projevy, které nás informují o nadcházejícím dění.
11) Náš úsudek je založen na naší předcházející zkušenosti, což často vede k přijímání chybných závěrů.
12) V případě potřeby je vhodné obrátit se na někoho zkušenějšího.
13) Na cizí zkušenosti nedáme, potřebujeme udělat zkušenost vlastní.
14) Možnosti našeho rozhodování jsou přímo ovlivněny úrovní našeho poznání.
15) Člověk dá druhému za pravdu až na základě vlastní zkušenosti.
16) Fyzické prožitky, které se vztahují ke zcela jiné formě těla, pociťujeme ve svém současném těle.
17) V životně obtížné situaci si člověk neuvědomuje všechny souvislosti a často lituje svého původního rozhodnutí.
18) Každý náš problém má svou zcela konkrétní příčinu.
19) Úlevy a podpůrné prostředky mají negativní dopad, který je často větší než jejich přínos.
20) Starší člověk snáší obtížné životní situace hůř než mladší a víc se na něm projeví jejich dopad.
21) I pokud se něco v izolovaném pohledu může jevit jako negativní, v širších souvislostech to může být pozitivní.
22) Pokud je něčeho dobrého příliš, nemusí z toho být větší užitek.
23) Naše možnosti a schopnosti jsou omezené.
24) I na nás se projevují okolní vlivy a s postupem let nastoupíme na místo těch starších.
25) Duch je ten, kdo prožívá a ten, kdo může svoje tělo kdykoli opustit.
26) Každý prožitek je potřebný, čím je intenzivnější, tím je pro nás přínosnější. Pokud se mu vyhneme, budeme muset k dané zkušenosti přijít za jiných, náročnějších podmínek.
27) Pochvala je důležitá, když nic jiného, tak člověka potěší.
28) Společné prožitky dokáží lidi sblížit a naučí je pochopit jeden druhého.
29) Nic negativního netrvá věčně a po každém nepříjemném prožitku nastane úleva.

    Některá uvedená poznání pro vás mohou být notoricky známá, pro jiného však mohou být velkým objevem a značným přínosem. To je závislé od individuální úrovně vývoje a konkrétního problému, který člověk právě řeší. Proto nepochybuji o tom, že budete schopni v tomto příběhu najít ještě mnohá další poznání, která jsem přehlédl.

    Doufám, že vám uvedený příklad pomohl lépe pochopit, k čemu v rámci sezení ŘKM dochází a o čem vlastně jsou příběhy, které zveřejňujeme. Také jste se snad trochu pobavili a částečně si udělali představu, jak na tom jste a jak dokážete svůj život vnímat. Obrázek, jak je tomu většinou v praxi si můžete udělat na základě konkrétního postoje klientky.

    Postoj klientky 

    Když jsem si pročítala příspěvek „Co příběh, to prožitek“, samotnou mě překvapilo, jaké množství podnětů k přemýšlení se tam dalo najít. Mnohé z nich mi připadaly natolik samozřejmé, že by mě ani nenapadlo je v příběhu hledat.  Jiné jsem si sama uvědomovala, ale upřímně musím přiznat, že bylo velké množství těch, nad nimiž jsem začala uvažovat až po přečtení tohoto příspěvku. Vše mi bylo poměrně jasné, ale sama bych k těmto závěrům s největší pravděpodobností nikdy nedošla.

LLV – březen 2005